červenec ° Maximální teplota °
Oslo 94 -3,5 -29,4 +17,5 +33,9
Fannaråki* 2064 -12,4 -32,1 +3,0 +18,5
Trondheim 133 -2,0 -30,0 +14,2 +35,0
Bodø 13 -1,6 -18,9 +13,2 +29,4
Lofoty 16 +1,5 -17,2 +10,8 +23,2
Karasjok** 135 -14,9 -51,4 +13,3 +31,1
Tabulka 2: Průměrné a mezní teploty na vybraných norských stanicích

*) Tato stanice leží v pohoří Jotunheimen
**) Vnitrozemí nejsevernější provincie Finnmark

Srážky

Svahy Skandinávských hor, ležící na pobřeží Atlantského oceánu, patří k jedněm z nejdeštivějších míst v Evropě. Některé úseky pobřeží, ale také okolí polárního kruhu, mají srážkový průměr až 4 000 mm za rok. Horské svahy zpomalují pohyb front, proto srážky bývají dlouhodobé. Srážky bývají dešťové dokonce i v zimním období, proto je zde častý výskyt mlh a velká oblačnost. V horách lze nalézt v některých údolích a kotlinách tzv. dešťové stíny. Zde může být průměr i pouhých asi 251 mm ročně (stanice Skjask). V hlubokém údolí Laerdal spadne ročně dokonce jen 44 mm srážek. Jihovýchodní Norsko, ležící v závětří hor má roční průměr asi 500-700 mm srážek.
Na pobřeží převládají zimní a podzimní srážky, zatímco ve vnitrozemí vzrůstá směrem k východu podíl srážek letních. V jihozápadním Norsku se tak zimní sněhová pokrývka vytváří nepravidelně, zatímco v horách leží sníh od října do konce dubna. Na vyšších vrcholech sníh neroztává. V oblastech za polárním kruhem obvykle sníh zůstává až tři čtvriny roku, od září do května. Toto platí zejména pro provincii Finnmark, kde je však kvůli nízkým srážkám (ve vnitrozemí asi jen 400 mm ročně) pokrývka sněhu jen slabá a nesouvislá.

Vodstvo

Díky až nadbytečným srážkám a malého výparu, způsobeného nízkými teplotami vzduchu, ale také vlivem špatně propustného až nepropustného geologického podloží, má Norsko velmi dobrou zásobu povrchových i podzemních vod. Říční síť je oproti zbytku Evropy velmi mladá, vyvinula se totiž až po ústupu pevninského ledovce, je ale hustá a řeky mají po celý rok dostatek vody. Stáří 8 až 10 tisíc let je však příčinou dosud nevyrovnaného spádu norských řek. Ty tvoří místy vodopády a peřeje a mají často velmi klikatý průběh toku. Velký spád řek a množství vody dalo za vznik mnoha vodním elektrárnám, jež pokrývají téměř celou spotřebu elektrické energie v Norsku. Tato energie je poměrně dosti levná. Šest největších vodních elektráren u města Rjukan má výkon úctyhodných 590 MW.
Řeky ústící do Atlantského oceánu mají často malá povodí, asi do 1 000 km2, jsou krátké a mají velký spád, často stupňovitý a tvoří množství vodopádů, kaskád a peřejí.
Významnou součástí norských řek jsou vodopády. Jejich počet je dohadován na mnoho set a patří mezi největší na světě. Podle norských údajů je nejvyšší vodopád Vettifos v údolí Utladalen. Voda z něj padá do hloubky 275 m. Bohaté na vysoké vodopády je zejména okolí města Bergen, provincie Hordaland. Zde nalezneme například 273 m vysoký vodopád Valurfossen, 182 metrový Vøringfoss, Stalheimfoss s výškou 126 metrů a mnoho dalších.