Mezi ně patří známý los, místy i jelen, rys ostrovid, rosomák severní, liška obecná a na severu i liška polární. V národním parku Øvre Pasvik žije také vlk a medvěd hnědý. Ti se do volné přírody dostávají jen ojediněle přechodem ze severního Švédska. Dalším známým savcem je sob polární, putující přírodou ve velkých stádech. Často je také domestikován a chován v polodivokém stavu. Za války vyhubený pižmoň východní je nyní znova chován v některých národních parcích. Často lze narazit i na hlodavce lumíka norského nebo na zajíce běláka.Vzácným zástupcem ptačí fauny je sovice sněžní a tetřev hlušec, viděn může být tajgový jeřábek lesní, datel černý, káně rousná, velký a malý strakapúd a vzácný datlík tříprstý. Až za polární kruhem se pak může vyskytovat zmije obecná, rozšířená i v blízkosti vody a na šérových ostrůvcích. V nižších polohách se velmi dobře daří množství komárů. Domovem mnoha druhů vodních ptáků jsou rovněž skály na pobřeží a skalnaté ostrovy. Ti zde tvoří mnohatisícové kolonie, tzv. ptačí bazary. Nepoměrně bohatší je ovšem fauna mořská, z nichž jsou loveny především tresky, lososi a sledi. I přes studenou pobřežní vodu zde žijí hvězdice, sasanky a ježovky, stejně jako humři a langusty. Hojně loveni jsou rovněž garnáti a krevety. Některé ostrůvky u západního pobřeží Norska a souostroví Špicberky slouží také tuleňům k odchovu mláďat. V pobřežních vodách lze někdy spatřit také delfíny a až 6 metrů velké kosatky dravé.

Rostliny

Lesy ve Skandinávii mají dodnes největší rozlohu v Evropě. Ve Švédsku pokrývají polovinu území, Finsku dokonce 65%. V Norsku je to kvůli četným horám jen asi 25%, na jihovýchodě země ale až 45%. Hory jsou zde převážně bezlesé, hranice lesa totiž leží velmi nízko. Za polárním kruhem je to při pobřeží asi 200-300 m.n.m., ve vnitrozemí 350-500 metrů. Na jihozápadním pobřeží vystupuje až na 700-800 m.n.m., ve vnitrozemí asi 1 000-1 100 m.n.m. Klimatické rozdíly vedou ke vzniku několika vegetačních pásem. Od 70. rovnoběžky, tedy na krajním severu Norska panuje arktické pásmo, shodné s ruskou tundrou (toto slovo vzniklo od finského pojmu tunturi, který označuje bezlesou pahorkatou krajinu). Norské pobřeží je zde skalnaté, ale nikoliv hornaté, má povahu spíše náhorních plošin. Vegetaci zde tvoří většinou lišejník dutohlávka sobí apod., dále mechy a některé byliny.V nížinách jsou vesměs močály s porosty rašeliníku, polokřovité formy jeřábu, břízy a plazivé vrby.
Na jihu tundra přechází v pásmo subarktické, neboli lesotundru. Zde dochází, obvykle bez ostrých hranic, k přechodu tundry v lesnatou krajinu.