Slony

ROZDĚLENÍ: kmen: strunatci
podkmen: obratlovci
třída: savci
podtřída: živorodí
řád: chobotnatci
Sloni jsou zástupci řádu chobotnatců. V současnosti žijí tři druhy. Slon indický (Elephas maximus), slon africký (Loxodonta africana) a slon pralesní (Loxodonta cyclotis). Vymřelým druhem slona je mamut (Mammutus primigenius).
Sloni jsou největší a nejhmotnější savci na světě.
Sloním samcům se říká býci a samicím krávy.
Nejvýraznějším znakem je chobot, což je čichový a hmatový orgán. Je to vlastně prodloužený a spojený horní ret a nos. Jeho ohebnost je mimořádná. Nemá kosti ani chrupavky, ale je souborem až 10 000 svalů. Obě dýchající trubice probíhají samostatně od kořenu chobotu po jeho konec a jsou vystlány sliznicí. Sloni chobot používají jako pátou končetinu pro přijímání potravy a pití (jejich krk je krátký a málo pohyblivý) pro poprašování těla prachem a pískem, komunikaci a jako obrannou i útočnou zbraň. Můžou jím také čichat ve vzduchu, například nad třímetrovou „sloní trávou“. Pomocí prstových výběžků na konci chobotu ohmatávají předměty a dokážou je také uchytit, i když jsou velmi drobné. Větší tělesa zdvihají tak, že je chobotem obejmou. Sloní kly – přeměněné řezáky horní čelisti – jsou při kořeni duté a stále dorůstají, takže sloni s ohromnými kly jsou pravděpodobně velice staří. Nejdelší známé kly měřily ve venkovní straně oblouku 345 cm a vážily asi 107 kg. Jeden kel váží asi 100 kg. Samice mají kly menší, ale u slonů indických samice nemusí mít žádné kly. Pomocí nich sloni odlupují kůru, drtí kmeny stromů, ryjí v zemi a podobně. Když začínají kly růst, jsou pokryty sklovinou stejně jako zuby u lidí. Ale jak se kly zvětšují, přestává je sklovina pokrývat. Větší část klu tvoří dentin (slonovina).
Kromě dvou klů mají sloni v každé čelisti ještě 12 třenových zubů a 12 stoliček, které jsou asi 40 cm dlouhé a 10 cm vysoké. Když se jim některý zub obrousí a vypadne, je nahrazen novým. Tento cyklus proběhne během sloního života šestkrát. Když z čelisti vypadne poslední zub, je slonovi kolem padesáti pěti let a zanedlouho umře hlady. V lebce jsou vzduchové komůrky, aby se tak snížila váha kostí. Dlouhé řezáky (kly) vězí v hlubokých trubkovitých lůžkách směřující dolů. Dolní čelist má bradu hubičkovitého tvaru a pohybuje se na rozdíl od mechaniky dolní čelisti většiny savců během žvýkání vodorovně.

Sloni mají sloupovité nohy, jejichž kosti jsou seřazeny nad sebou a nejsou zakloubeny v úhlu, jak je u savců běžné. Sloni jsou prstochodci, tedy došlapují na prsty jako baletky. Ty jsou zarostlé ve svalech a kůži. Chodidlo je vyztužené pružným vazovým polštářkem, který tlumí dopad slona a způsobuje, že se slon dokáže i přes svoji hmotnost pohybovat poměrně tiše.

Šedá tlustá kůže je jemně vrásčitá a jen řídce ochlupená. Malá slůňata však mají celé tělo pokryto řídkými chlupy. Pachové žlázy se slonům vyvinuli na uších. Asi od dvou roků vylučuje žláza tmavý výměšek, který je jakousi osobní vizitkou slona. Jestliže se dva sloni střetnou, přikládají choboty jeden druhému k sluchové žláze a očichávají se.

Dospělý slon si může do chobotu nabrat až 10 litrů vody. Žíznivý slon dokáže vypít pomocí chobotu 200 l za 5 minut. Mimořádně mohutní jedinci dokážou vypít denně až 360 l vody. Sloni jsou výlučně býložravci. Množství potravy, které denně zkonzumují, dovedou využít pouze na 35-40%, proto musí denně žrát 15-18 hodin, a tudíž nemohou spát déle než 4 hodiny. Velký příjem potravy a její malé využití přímo souvisí s množstvím exkrementů. Slon vyprodukuje 120-180 kg trusu a 40-60 litrů moče za den. Sloni často potřebují doplňovat svou potravu solí. Rozhrabávají svými dlouhými kly hroudy zeminy obsahující mnoho soli. Mladá zvířata se učí od starších členů stáda, kde nejdou sůl. Při sběru potravy způsobují ohromné škody – vytrhávají velké trsy trav, odlamují větve, strhávají kůru ze stromů, menší stromy vyvracejí z kořenů. V některých oblastech dochází ke střídavým změnám prostředí, plně zapojeného lesa a otevřené savany, v závislosti na počtu tamních slonů.

Mají špatný zrak, ale velmi dobrý sluch a čich. Jestliže jedno zvíře zpozoruje nebezpečí, upozorní celé stádo. Sloni nebrání oblast, ve které se pohybují. Zdá se, že znají své sousedy a jsou s nimi v přátelských vztazích. Každé stádo vede stará samice, za kterou jdou její mláďata a dospělé dcery se svými rodinami. Sloni v jednom stádu spolu zůstávají i několik let. Členové stáda se drží pohromadě, starají se o sebe a v případě nutnosti krmí i ostatní mláďata. Někdy se stádo rozdělí a mladší samice odchází s některými dalšími ze stáda, ale zůstávají v blízkosti své původní skupiny a brzy se k ní mohou zase přidat.

Mladí samci odcházejí za stáda, když dosáhnou pohlavní dospělosti, asi ve dvanácti letech. Samci mohou utvořit stádo, ale to nemá žádné trvalé členy a může se den ze dne měnit.

U slonů neexistuje žádné zvláštní období pro rozmnožování, ale jestliže je samice připravena k páření, přidají se k její skupině samci, kteří ve stádu nezůstají natrvalo. Staří samci žijí jako samotáři. Při chůzi jde slon přibližně stejně rychle jako člověk, když se ale poleká nebo když útočí, dovede běžet až 30 km/h. Toto mohutné zvíře i přes velkou nadváhu našlapuje měkce a pohybuje se téměř bez hluku. Našlapuje jen na špičky prstů, pod kterými má klínovitý polštář z rosolovitého vaziva, které při každém kroku slouží jako tlumič. Přestože skupiny překonávají značné vzdálenosti, nikdy se nevzdalují daleko od vody. Sloni nejenže rádi pijí vodu, ale milují i koupání, a to nejraději každý večer. Takto vzniklé bláto jim slouží jako ochrana před štípajícím hmyzem. Sloni vydávají hluboký, brumlavý hlas, když v buši hledají potravu a navzájem se nevidí. Dříve se toto brumlání vysvětlovalo jako „kručení žaludku“, dnes ale víme, že jde o kloktání vycházející z nosu a chobotu. Je-li slon spokojený, tiše a tlumeně mručí, když má strach, vydává hluboké prsní zvuky, a když se vyleká, krátce a ostře zatroubí. Při bojových hrách se mladí samci postaví proti sobě ve vzdálenosti pěti až deseti metrů, zvednou hlavy, zamávají chobotem a rozeběhnou se proti sobě až na vzdálenost, dokud na sebe nedosáhnou konci chobotů. Pokud se ani jednomu z nich nepodaří druhého zatlačit dozadu, přestanou se přetlačovat a vrátí se zpět. Postavení silnějšího bývá ve skupině u podřízených zvířat tolerováno, stačí jim pouze zahrozit zatočením chobotu nebo zvířením prachu. V takové chvíli je také slyšet typické sloní troubení. Sloni odvádějí přebytečné teplo z těla obrovskýma ušima, ale ochlazují se i tím, že si dávají sprchy. Chobotem si dokážou postříkat kteroukoli část těla. Sloni se často válejí v prachu nebo v bahně, aby svou kůži zbavili cizopasníků a chránili ji před slunečním žárem. Zároveň tím zabrání odpařování vody z povrchu těla.

Dospělý slon nemá v přírodě žádného nepřítele kromě člověka. Jen malá slůňata výjimečně padnou za oběť lvům.

Sloni jsou zvířata, která mají velmi vyvinuté sociální chování a silné rodinné svazky. Jejich vzájemné vztahy jsou tak silné, že své mrtvé „pohřbívají“ pod hromadou větví a listí. Také po nich truchlí a několik hodin zůstávají na stráži u mrtvého. Poprvé se sloni páří ve stáří asi 14-15 let. K námluvám patří gesta náklonnosti mezi samcem a samicí, pří nichž si navzájem proplétají choboty. Obvykle rodí jediné mládě, po 18-22 měsících je to samička a po 21-23 měsících sameček. Slůně bývá 85 cm vysoké a váží asi 110 kg. Při porodu rodičku obklopují jiné samice, aby ji chránily.

Po skončení vrhu stojí matka nad mládětem a postrkuje ho chobotem. Mládě saje mateřské mléko po dobu dvou roků, mnohdy i déle. I po narození dalšího sourozence slůně zůstává s rodinou. Samice obvykle rodí každý čtvrtý rok a často kolem sebe mívá naráz dvě nebo tři ve věku od novorozeněte až po dvanáctileté mládě. Pokud je mládě napadeno, brání je matka velmi energicky.
Samice stráví množství času tím, že se svých mláďat chobotem dotýkají a mazlí se s ním. Toto mazlení je pro mládě důležité. Mládě, kterému se mazlení nedostává, nedělá takové pokroky jako mládě, které má mnoho kontaktů se svou matkou.

Staří samci slona indického mají roční periody říje zvaně musth, u samců slonů afrických se vyskytují též, ale jsou málo prostudované.

V minulosti žilo téměř po celém světě, kromě Austrálie, mnoho druhů slonů. Někteří byli mnohem větší než sloni dnešní, ale v současné době již všechny tyto druhy vymřeli. Protože jsou loveni pro slonovinu a oblasti, kde sloni žili, byly zabrány, žije dnes daleko méně slonů než před dvaceti lety. Z jejich klů se vyrábí šperky, ozdobné předměty i kulečníkové koule.



Slon africký (Loxodonta africana):
VELIKOST TĚLA: výška těla v kohoutku: samci až 3-4 m, samice menší
délka: 4-5 m
ocas: 1-1,5 m
hmotnost: samci až 6 t, samice až 4 t
ROZMNOŽOVÁNÍ: pohlavní dospělost: 14-15 let
doba rozmnožování: po celý rok
doba březosti: 22 měsíců
počet mláďat: 1
ZPŮSOB ŽIVOTA: chování: žije společensky, v rodinných tlupách
hlasové projevy: hluboké brumlání je základní formou dorozumívání, silně troubí, když je rozčilen
potrava: výlučně rostliny – tráva, listy stromů, plody, drobné větve, výhonky, keře, kůra stromy
délka života: asi 70 let
sociální jednotka: skupina
VÝSKYT: celé území Afriky jižně od Sahary
BIOTOP: otevřené biomy – louky, slatiny, vřesoviště, savany, pole a křovinaté plochy; poušť, polopouště; tropické nebo deštné lesy; hory, vysočiny, suťové svahy
POČET: cca. 60 000
OCHRANA DRUHU: Slon africký je řazen mezi druhy ohrožené vyhubením. Jeho lov je zakázán, ale pytláci ho pro slonovinu loví stále. Jen v Keni klesl jeho stav ze 150 000 na 30 000 kusů.

Ochránci přírody jsou proti pytlákům často bezmocní.
PŘÍBUZNÉ DRUHY: slon indický (Elephas maximus)
slon pralesní (Loxodonta cyclotis)
• I když je slon africký zvířetem savan, je dost přizpůsobivý, aby mohl žít v nejrůznějších oblastech jižně od Sahary. Zůstává však vždy jen tam, kde je v blízkosti zdroj pitné vody a „koupaliště“. • Je největší suchozemský živočich. Z roku 1955 je znám z Angoly nedoložený případ slona měřícího v kohoutku 3,95 m a vážícího zhruba 12 tun. Avšak největším a navíc doloženým slonem byl samec ulovený 7. 11. 1974 v Mucusso (Angola). Když ležel na boku, měřil v kohoutku 4,2 m, což znamená, že ve stoje musel měřit asi 4 m. Vážil 13,5 tuny. Dnes je tento jedinec vystaven ve Smithsonian Museum (Washington). Vystavený preparát měří 4,01 m. Druhým největším slonem byl údajně jedinec, který měřil v kohoutku 3,8 m a měl hmotnost asi 10,8 tun. Od konce chobotu po konec ocasu měřil 10 m. • Má největší ušní boltce (uši váží 80 kg) ze všech zvířat. Jejich velikost však nesouvisí se sluchem, ale s regulací teploty. Protkány jsou sítí cév, ve kterých se proudící krev ochlazuje (až o 19 °C). Aby se ochlazení ještě zvýraznilo, sloni ušima mávají, nebo je drží vztyčené.
• Mozek dospělého slona má hmotnost až 5,5 kg. Na mozku má neobyčejně vyvinuty spánkové laloky, u člověka známé jako centra paměti.
• Jeho tenké střevo měří 25 m, tlusté 10 m.
• Srdce váží 12 kg a tep je 40 úderů za minutu. • Kůže je tlustá 1,8 cm. • Penis měří 1 m. • Za 1 hodinu ujde 6-7 km. • Nejdobromyslnější suchozemský savec. • Má také nejdelší kly.V době rozkvětu obchodu se slonovinou se kly přesně měřily a vážily. Tak se bezpečně ví, že vnější oblouk nejdelšího sloního klu měřil 3,48 m. Hmotnost obou klů tohoto slona byla rekordních 117,5 kg. • Můžeme je najít i v nad mořské výšce 3 600.
• Na svých migračních trasách za potravou dokáže překonat na jeden zátah až 1 200 km, což je nejdelší schopný úsek, který savci dokáží překonat. • Sloni afričtí provádějí každý den prachovou lázeň, očistu prachem, aby si udrželi zdravou kůži. Prach nasají, trubicovitě prodlouženého horního pysku. Prach působí jako sluneční clona a chrání kůži slonů před přímým slunečním zářením. Prach je také dobrý repelent, neboť odpuzuje hmyz od bodání do citlivé kůže. Slon rozfukuje prach chobotem, aby se rozložil na hřbetě a usadil se i na hlavě. Pro udržení dobré kondice kůže jsou pravidelné prachové lázně stejně důležité jako koupání.
• V některých jazycích se nazývá slon savanový či křovinný (např. v angličtině savanna nebo bush elephant). • Patří mezi ohrožené druhy zvířat a vyskytuje se dnes téměř výhradně v rezervacích.

V některých z nich se však sloni natolik rozmnožili, že jejich stavy musí být různými způsoby regulovány. Víte, že …
• Sloni sežerou za den přibližně 225 kg rostlin a vypijí až 136 litrů vody najednou.
• Slon může běžet rychleji než člověk, vydrží po mnoho hodin klusat rychlostí 8-9 km/h, aniž by musel odpočívat. Putující skupina slonů překoná za den bez námahy 80 km. • Když je v době sucha voda vzácná, hledají ji sloni v písčitých, vyschlých korytech řek. Pou- žívají přitom své nohy, choboty i kly, a hledají tak vodu nejen pro sebe, ale i pro ostatní zvířata. Jen málo jiných zvířat má tuto schopnost, například jezevec kapský.
• Zatím nejdelší kel, který byl u slona zjištěn, měřil 3,1 metru a vážil skoro 105 kg.
• Dlouho se soudilo, že se nedá ochočit, třebaže ochočené slony měli už Kartagiňané.

Slon indický (Elephas maximus):
VELIKOST TĚLA: výška těla v kohoutku: 2,5-3 m
délka: až 3,5 m
ocas: 1-1,5 m
hmotnost: 2-5 t
VÝSKYT: Indie, Srí Lanka (Cejlon), od Indie po jižní Čínu a Velké Sundy
BIOTOP: tropické nebo deštné lesy; hory, vysočiny, suťové svahy
STAV OCHRANY: ohrožený druh
PŘÍBUZNÉ DRUHY: slon africký (Loxodonta africana)
slon pralesní (Loxodonta cyclotis)
• Žádný savec nedosahuje věku asi 120 let jako člověk (Homo sapiens). Ihned za ním je slon indický. Na Srí Lance se údajně dožil sloní samec jménem Rajah 81 let. Jde však o nepodložený údaj, stejně jako v případě slona, starého 130 let. Objektivně doložený nejvyšší věk samce slona indického je 69 let. Nejvyšší objektivně doložený věk slona v zajetí je u slonice jménem Mudoc, která žila v ZOO v Santa Kláře (Kalifornie) - zemřela ve věku 78 let.
• Průměrná délka březosti je 609 dní (více než 20 měsíců). Avšak maximální zjištěná březost trvala 760 dní.
• Dnes jsou divocí sloni indičtí na většině území, kde kdysi žili, vyhubeni. Tam, kde ještě přežívají, patří mezi druhy kriticky ohrožené. Od pradávna však člověk slona indického ochočoval a cvičil pro práci v pralesích i na plantážích. Většina dnes žijících poddruhů slona indického (malajsijský, sumaterský, indický kontinentální a cejlonský) patří právě k takovým částečně zdomácnělým (domestikovaným) „pracovním“ slonům.

Slon africký
Slon indický

větší (až 3,5 m vysoký) menší (3 m vysoký)
těžší (6 t) lehčí
hřbet je nejvyšší v bederní části (vyklenuté) hřbet se svažuje k zádi (oblý)
velké, plachtovité uši (významné pro ochlazování organismu a při vnitrodruhové komunikaci), zakulacené boltce menší, trojúhelníkové
dva chobotové prstíky jeden chobotový prstík
žije v Africe žije v Indii
nemá čelní hrboly, čelo rovné dva mohutné čelní hrboly
kly obě pohlaví samice mají kly jen výjimečně

Slon pralesní (Loxodonta cyclotis)
VELIKOST TĚLA: výška těla v kohoutku: 2 m
délka: 3-4 m
ocas: 0,5-1,2 m
hmotnost: 0,9-3 t
VÝSKYT: západní a střední Afrika
BIOTOP: tropické nebo deštné lesy; hory, vysočiny, suťové svahy
STAV OCHRANY: ohrožený druh
PŘÍBUZNÉ DRUHY: slon africký (Loxodonta africana)
slon indický (Elephas maximus)
• Tento slon byl dříve považován za poddruh slona afrického. Je menší, má tmavší kůži, zaoblenější uši a chobot více osrstěný. Kly jsou žluté nebo nahnědlé, rovnoběžné a směřují dolů. Tyto tvarové adaptace umožňují slonovi pralesnímu dobře se pohybovat v husté vegetaci.