Dříve se potuloval v lesích a pohořích celé severní polokoule, ale v současnosti je jeho výskyt ostrůvkovitý. Nejvíce jich žije na Sibiři a v rozlehlých hustých lesích severní Kanady a Aljašky.
Aby se rysovi dobře žilo, potřebuje dva druhy lesa – divoce rostoucí starý les s houštinami, kde se může ukrýt a vychovávat mláďata a mladý les s palouky porostlými bujnou, šťavnatou travou, kde může ulovit zajíce. Nejlepší životní podmínky nachází v hustých lesích ve středních horských výškách. Může se tu stáhnout na místo s dobrým výhledem nebo zde může vypátrat kořist a zmocnit se jí.
Převážně loví teplokrevné obratlovce – od myší až po srnčí zvěř a kolouchy. Během tří dnů chytí obvykle dva zajíce. Dostihne ho několika dlouhými skoky a srazí jej tlapou. Při hustém osídlení mohou být kořistí i jeřábci. Jakýkoli pohyb v okolí ho provokuje k útoku, i když je nasycen.
Je samotář a loví převážně v noci, ale jsou i období, kdy loví aktivně i ve dne, zejména když je hladový a když není v okolí mnoho nástrah.
Setkat se s rysem je obtížné, protože je plachý a vyhýbá se lidem. Velikost teritoria závisí na bohatství kořisti a dosahuje 10-50 km2, ale během jediné noci může toulavý rys urazit až 20 km.
Někteří dospělí jedinci rysa jsou až šestkrát větší než kočka domácí a dospělému člověku by sahali až do výšky stehen. Samec rysa kanadského váží zhruba 10-15 kg, samice 5-10 kg. Ve srovnání se svým evropským bratrancem je přibližně poloviční. Délka těla rysa ostrovida je 80-115 cm. Má zcela krátký, jakoby useknutý ocas s černým koncem. Na špičkách uší má trs černých štětiček, které slouží jako antény a pomáhají lokalizovat zvuky vydávané drobnými živočichy. Na tvářích mu dlouhá srst vytváří takzvané licousy. Ostatní srst je zbarvena žlutočerveně či našedle a je jen řídce poseta tmavšími skvrnami. Jeho dlouhé nohy dotvářejí tělu čtvercový vzhled. Rys nenechává vlečné stopy ani v čerstvém hlubokém sněhu, protože nikdy nevleče břicho po zemi na rozdíl od lišky, vlka, pumy nebo tygra. Jeho stopa se skládá z dobře ohraničených obrysů mohutných tlap. Drápy na předních nohou jsou delší než na zadních a jsou téměř srpovitě ohnuty dozadu. Při běhu jsou ale zataženy. Má 28 zubů, z nichž 4 jsou tesáky ostré jako dýky, kterými prokousává hrdlo oběti. K tomu, aby v noci vyděl, mu stačí šestkrát méně světla, než kolik potřebuje člověk. Kořist dokáže zpozorovat na velkou vzdálenost – myš na 75 m, zajíce až na 300 m, což je asi trojnásobek délky fotbalového hřiště.