Rys ostrovid

Dříve se potuloval v lesích a pohořích celé severní polokoule, ale v současnosti je jeho výskyt ostrůvkovitý. Nejvíce jich žije na Sibiři a v rozlehlých hustých lesích severní Kanady a Aljašky.
Aby se rysovi dobře žilo, potřebuje dva druhy lesa – divoce rostoucí starý les s houštinami, kde se může ukrýt a vychovávat mláďata a mladý les s palouky porostlými bujnou, šťavnatou travou, kde může ulovit zajíce. Nejlepší životní podmínky nachází v hustých lesích ve středních horských výškách. Může se tu stáhnout na místo s dobrým výhledem nebo zde může vypátrat kořist a zmocnit se jí.
Převážně loví teplokrevné obratlovce – od myší až po srnčí zvěř a kolouchy. Během tří dnů chytí obvykle dva zajíce. Dostihne ho několika dlouhými skoky a srazí jej tlapou. Při hustém osídlení mohou být kořistí i jeřábci. Jakýkoli pohyb v okolí ho provokuje k útoku, i když je nasycen.
Je samotář a loví převážně v noci, ale jsou i období, kdy loví aktivně i ve dne, zejména když je hladový a když není v okolí mnoho nástrah.
Setkat se s rysem je obtížné, protože je plachý a vyhýbá se lidem. Velikost teritoria závisí na bohatství kořisti a dosahuje 10-50 km2, ale během jediné noci může toulavý rys urazit až 20 km.
Někteří dospělí jedinci rysa jsou až šestkrát větší než kočka domácí a dospělému člověku by sahali až do výšky stehen. Samec rysa kanadského váží zhruba 10-15 kg, samice 5-10 kg. Ve srovnání se svým evropským bratrancem je přibližně poloviční. Délka těla rysa ostrovida je 80-115 cm. Má zcela krátký, jakoby useknutý ocas s černým koncem. Na špičkách uší má trs černých štětiček, které slouží jako antény a pomáhají lokalizovat zvuky vydávané drobnými živočichy. Na tvářích mu dlouhá srst vytváří takzvané licousy. Ostatní srst je zbarvena žlutočerveně či našedle a je jen řídce poseta tmavšími skvrnami. Jeho dlouhé nohy dotvářejí tělu čtvercový vzhled. Rys nenechává vlečné stopy ani v čerstvém hlubokém sněhu, protože nikdy nevleče břicho po zemi na rozdíl od lišky, vlka, pumy nebo tygra. Jeho stopa se skládá z dobře ohraničených obrysů mohutných tlap. Drápy na předních nohou jsou delší než na zadních a jsou téměř srpovitě ohnuty dozadu. Při běhu jsou ale zataženy. Má 28 zubů, z nichž 4 jsou tesáky ostré jako dýky, kterými prokousává hrdlo oběti. K tomu, aby v noci vyděl, mu stačí šestkrát méně světla, než kolik potřebuje člověk. Kořist dokáže zpozorovat na velkou vzdálenost – myš na 75 m, zajíce až na 300 m, což je asi trojnásobek délky fotbalového hřiště.

Pokud má dostatek potravy (oblíbený zajíc měnivý), může se dožít až 15 let. Když je samec připraven se pářit, začne vydávat signály pachovými značkami a vřeštěním. Rys se páří v období od března do dubna. Jakmile skončí období březosti, trvá 67-74 dní, vrhne samice asi čtyři mláďata, a je-li hojnost potravy může jich mít až sedm. Mladý rys váží 250-300 g. Kojena jsou 6 měsíců, ale už od druhého měsíce také přijímají tuhou potravu. Po první zimě váží 7-10 kg. druhy rysů: rys ostrovid (Lynx lynx) – v ČR vyhuben v roce 1835, od roku 1970 žije opět na Šumavě, kam byl vysazen; na Slovensku žije téměř ve všech horách s výjimkou Malých Karpat; v ostatní Evropě se vyskytuje místy v Polsku, na severu Ruska a Finska, ve Skandinávii, v Karpatech, v pohoří Balkánu
rys kanadský (Lynx canadensis)
rys pardálový (Lynx pardina) – kriticky ohrožen a vyžaduje maximální ochranu;, uveden v Červené knize IUCN; nyní žije v přírodě volně jen pár jen několik desítek až stovek párů; na Iberském poloostrově (území Španělska).