Buňky jsou nositeli základních životních projevů (vzrušivosti, pohybu, výměny látek a jejich transportu); obsahují ve vodě rozpuštěné anorganické látky (ionty) a organické látky (cukry, aminokyseliny, tuky, nukleotidy, dále polysacharidy, bílkoviny a nukleové kyseliny). Bílkoviny jsou jednak základní stavební jednotkou, jednak se uplatňují ve formě enzymů. buňka, buňka eukaryontní, schéma buněčné organizace

organismus, ústrojenec – živý jedinec vybavený souborem tělesných znaků a životních projevů, zejm. výměnou látek, růstem, vývojem, dráždivostí, rozmnožováním, dědičností, způsobem výživy (autotrofie, heterotrofie). Organismus závisí na životním prostředí; jeho trvání je omezeno individuálním životem, opakujícím se v následných generacích. V procesu evoluce je vystaven přírodnímu výběru, který ovlivňuje jeho fylogenezi. Organismus může být buď jednobuněčný (bakterie, kvasinky, prvoci, některé řasy), nebo mnohobuněčný (rostliny, živočichové včetně člověka). Základní organizační jednotkou organismu je buňka, která prodělává diferenciaci, u mnohobuněčných dává vznik různým typům tkání a orgánů, organizovaných v jeden funkční celek. Organismus je celistvým systémem v rámci svého druhu, který je, z hlediska biologické klasifikace, systémem vyššího řádu. cytoplazma, živý obsah buňky ohraničený cytoplazmatickou membránou. V eukaryontních buňkách není do cytoplazmy zahrnuto buněčné jádro. Zahrnuje cytoplazmatickou matrix (buněčnou šťávu), buněčné organely, elementy cytoskeletu a inkluze. chromozom, genetika vláknitý či pentlicovitý útvar, v jehož DNA je obsažena genetická informace organismu; nejdůležitější genetická buněčná struktura. Chromozomy jsou pozorovatelné během jaderného dělení uvnitř buněčných jader eukaryotních organismů. Jsou tvořeny chemickým komplexem nukleových kyselin a bílkovin, chromatinem. V průběhu mitózy nebo meiózy, zejména v metafázi, kdy je jejich chromatinová struktura nejzahuštěnější, jsou dobře barvitelné a pozorovatelné světelným mikroskopem. Velikost chromozomu během metafáze je 0,2 – 20 μm, podle druhu organismu. Počet a tvar chromozomů je pro daný rostlinný či živočišný druh konstantní a charakteristický (např. člověk má 46 různě tvarovaných chromozómů), je to významný taxonomický znak (viz též karyotyp). – Na chromozomech lze mikroskopicky pozorovat oblast tzv. primárního zúžení, centroméru. Podle jejího umístění se chromozomy rozlišují na metacentrické (obě ramena jsou stejně dlouhá, zúžení je uprostřed), submetacentrické (s rameny mírně nestejně dlouhými), akrocentrické (s nápadně rozdílnou velikostí ramen) a telocentrické (jednoramenné). – Náhodné změny ve stavbě chromozomu se nazývají chromozomové mutace (např. delece, odlomení vnitřní části chromozomu).