Podle způsobu oddělování dceřiných buněk rozlišujeme: zaškrcování, pučení, přehrádečné dělení, volné novotvoření. Základní děje probíhající při dělení buňky jsou tyto: replikuje se DNA, dceřiné molekuly DNA se od sebe prostorově oddělí a rozdělí se i buňka. Vzhledem k složitosti stavby chromozómů, k jejich počtu a k organizaci buněčného jádra je dělení eukaryotní buňky poměrně složité. Replikace DNA je nenápadný děj, který proběhne v buňce dříve, než jsou na jádře patrny jakékoli přípravy k dělení. Obsah DNA v jádře se přitom zdvojnásobí. Vlastní dělení jádra nezačíná obvykle hned po replikaci, zpravidla následuje ještě klidové období.

I.FÁZE Nastává karyokineze – dělení jádra. Je to tzv. mitóza, a je provázena změnami struktury jádra, které jsou dobře znatelné i v optickém mikroskopu. Zaručuje, že každý z nově vzniklé dvojice chromozómů se dostane do jedné z nově vznikajících buněk. Počet i složení chromozómů v dceřiných buňkách jsou pak zcela stejné jako v původní mateřské buňce. Mitóza má několik po sobě následujících fází:

1. PROFÁZE

Nejdříve se v jádře začnou objevovat mikroskopicky zjistitelné chromozómy jako barvitelné pentlicovité útvary různé délky a tvaru. Počet i tvar chromozómů je dán pro každý druh organismů; mluvíme o charakteristické sadě chromozómů. Stávají se viditelné proto, že se oproti původní délce v klidovém jádře zkrátí a tím se zvětší jejich tloušťka – spiralizace. Již na počátku těchto změn se rozpadá jadérko. Jak se chromozómy postupně zkracují, je stále zřetelnější, že jsou dvojité. Dvojice leží těsně vedle sebe a jsou navzájem spojeny v místě, kde se budou upínat mikrotubuly dělícího vřeténka. Toto místo, centroméra, má na každém z chromozómů charakteristickou pozici. Současně s těmito změnami v jádře nastávají i změny v buněčném cytoskeletu. Většina mikrotubulů původní buňky se rozpadne a místo nich začnou vznikat v blízkosti jádra kolem dvou center dvě soustavy hvězdicovitě uspořádaných mikrotubulů. Tyto dva útvary se od sebe oddalují a směřují ke konečnému postavení na dvou protilehlých pólech jádra.

2. METAFÁZE

V další fázi se rozpadne jaderný obal na ploché váčky, které se vzdálí od původního místa a vypadají zcela jako cisterny endoplazmatického retikula. Obě mikrotubulární centra se postaví proti sobě na obě strany shluků chromozómů, který je v místě původního jádra. Mikrotubuly mezi oběma centry vytvoří tzv. dělící vřeténko. Uprostřed vřeténka, v jeho ekvatoriální (rovníkové) rovině, se uspořádají chromozómy do plochy, připoutané svými centomérami na mikrotubuly dělícího vřeténka. Každý ze dvou nově vzniklých sesterských chromozómů je mikrotubuly dělícího vřeténka připojen k opačnému centriolu (cytoskelet ).

3. ANAFÁZE

Nejrychlejší fáze z celé mitózy – anafáze. Chromozómy jednotlivých dvojic od sebe v místě centromér oddělí a začnou putovat k oběma pólům dělícího vřeténka. To je právě ten děj, při kterém se nově vzniklé chromozómy rovnoměrně rozdělí na dvě chromatidy do dvou nových jader.

4. TELOFÁZE

V závěrečné fázi se chromozómy shluknou na obou pólech dělícího vřeténka a vytvoří se normální jádro. Obnoví se jaderný obal i jadérko, chromozómy se natahují – despiralizují. Ještě než zanikne dělící vřeténko, začne se dělit buňka. Dělící vřeténko nakonec zanikne a obnoví se původní soustava mikrotubulů.

II.FÁZE Cytokineze –dělení celé buňky. Dělí se růstem buněčné přepážky od středu k obvodu. Uprostřed dělícího vřeténka se začne vytvářet tenká destička , která narůstá směrem k povrchu buňky. Materiálem pro tuto přepážku jsou sloučeniny cukrů (pektiny), které jsou dodány z Golgiho komplexu buňky. Jejich přesun v buňce je zřejmě usměrňován mikrotubuly dělícího vřeténka.