Bohužel, denně vídám velice laxní postoj veřejnosti k otázce vlivu hluku na životní prostředí. Mám na mysli ne toliko hluk strojů, aut, případně zneužívání zábavné pyrotechniky , ale i nepřiměřeně hlasitou reprodukci populární, rockové, ale dokonce i tzv.klasické hudby.

Podle údajů AAO (Americké akademie pro otolaryngologii) trpí jeden z deseti Američanů poruchou sluchu, která snižuje jeho schopnost rozumět normální řeči. Obávám se že české statistiky nebudou o nic lepší.
Hlavní příčinou tohoto stavu je poškození sluchu nadměrným hlukem. Hodně lidí pochybuje o tom, že hluk může způsobit poruchu sluchu. Ano - může. Pokud trvá dostatečně dlouho, anebo je dostatečně silný. Vzniklé poškození sluchových, čili nervových buněk vnitřního ucha se projevuje poruchou sluchu. Podobný stav může vzniknout i jiným způsobem. Poškození hlukem je ale možné předcházet, čímž se liší od jiných příčin.

Je možné hluku přivyknout?
Ne. Není. Pokud si na hluk zvykáte, je to zřejmě důsledek poškození vašeho vnitřního ucha.
Pokud již k poškození sluchu hlukem došlo, není žádný způsob, žádný lék, žádný chirurgický zákrok, dokonce ani žádný přístroj, který by vám kompletně vrátil sluch!

Jak ucho funguje?
Ucho se skládá ze tří základních částí: zevního, středního a vnitřního ucha. Zevní ucho - to je ta část, kterou je vidět - pokračuje zvukovodem k bubínku. Ten odděluje zvukovod od středního ucha. Komůrka středního ucha obsahuje středoušní kůstky, které mechanicky propojují bubínek a hlemýžď vnitřního ucha. Z vnitřního ucha pokračuje sluchový nerv do mozku.
Zvuk - jakýkoliv zvuk (hudba, výbuch petardy, lidské hlasy) - se šíří vzduchem a zvukovodem se dostává k bubínku. Vibrace bubínku přenášejí středoušní kůstky na hlemýžď vnitřního ucha. Tam dochází k proměně pohybové energie na elektrické nervové impulsy. Ty vede sluchový nerv do mozku.

Pokud je zvuk příliš silný, zabíjí nervové buňky ve vnitřním uchu. Čím déle působí na ucho, tím více nervových buněk umírá. A jak ubývá počet vašich sluchových buněk, tak se zhoršuje váš sluch. Nové se již nevytvoří. Není žádný způsob, jak je oživit.
Tato ztráta je trvalá.

Jak zjistíme, jaký hluk je nebezpečný?
Lidi se liší svojí citlivosti k hluku.Obecně platí, že hluk může poškodit vaše ucho, pokud musíte křičet, aby vás bylo v hlučném prostředí slyšet. Takový hluk vaše ucho poškozuje, způsobuje vám zvonění v uších, anebo pocit ohlušení i po dobu několika hodin po expozici v hluku.
Zvuk je možné měřit. Zjiš»uje se intenzita hluku v decibelech a jeho výška, čili frekvence v počtu kmitů za sekundu. Hluboký hlas violy má méně vibrací za sekundu než vysoké tóny houslí.
Co má společné frekvence zvukové vibrace se ztrátou sluchu?
Frekvence se měří v cyklech za sekundu (Hz - Hertz). Čím vyšší tón, tím vyšší frekvence.
Malé děti mívají nejlepší sluch. Obvykle rozliší tóny od 20 hertzů, což je například nejhlubší tón na organu, až po 20000 hertzů, které vydává píš»alka na psa.
Tento tón slyší málokterý dospělý člověk. Lidská řeč je v rozmezí asi 300 až 4000 Hz. Pokud dochází k poškození sluchu, postiženy jsou obvykle nejdříve vysoké frekvence. To je důvod proč tito lidé hůře slyší ženské a dětské hlasy. Ztráta vysokých tónů vyvolává i zkreslování hlasu. Slyší sice hlas, ale nerozumí. Mají potíže rozlišit slova se sykavkami (c,z,s,š).
Intenzita hluku se udává v decibelech (dB). Rozsahem začínají zvuky od hladiny 0 dB, což jsou nejslabší tóny, které lidské ucho rozlišuje, až po nejsilnějších 180 dB při startu rakety.
Decibely se měří logaritmicky. To značí, že pokud zvuk zesiluje po deseti decibelech, každý stupeň je desetkrát silnější než předešlý. Čili 20 dB je desetkrát silnější zvuk než 10 dB. Ale 30 dB je už stokrát silnější zvuk než 10 dB.