Rostlinná výroba Zemědělská výroba patří mezi prvovýroby, dělí se na výrobu rostlinnou a živočišnou a ty dále na řadu odvětví. Rostlinná výroba je základní odvětví zemědělské výroby, které se zabývá pěstování rostlin a jejichž produkty slouží k výživě lidí a hospodářských zvířat a jako průmyslové suroviny. Posklizňované zbytky spolu s odpadky živočišné výroby (statková hnojiva) jsou cenným zdrojem organických látek pro zúrodnění půdy. Ze všech produktů, které vytvářejí pěstované rostliny neboli zemědělské plodiny, je vhodná pro lidskou výživou přibližně jedna čtvrtina. Zbývající produkty jsou z největší části zužitkovány v živočišné výrobě jako krmiva a stelivo, menší část jako průmyslové suroviny a asi 10-20% posklizňových zbytků obohacuje přímo půdu o organické látky humus.

Vývoj obdělávání půdy
Půda se začala obdělávat na Středním východě v období 9000 až 7000 let př. n. l., kdy došlo k celosvětovému zlepšení podnebí po poslední době ledové. Pěstovaly se primitivní druhy pšenice a ječmene. Existují důkazy o rozvoji zemědělství v mnoha úrodných údolích řek Dalekého východu, Indie, v údolí Nilu a ve Střední a Jižní Americe, všechny z doby mezi roky 6000 až 4000 př. n. l. Z jihozápadní Asie se znalost pěstování rostlin rozšířila přes Sýrii a Palestinu do severovýchodní Afriky, do ostatních částí Asie a Evropy.
Kdybychom uvedli seznam plodin pěstovaných v těchto oblastech, velmi by se podobal seznamu dnešních plodin – rýže, oves, boby, hrách, kukuřice, maniok atd.)

Postupně se obdělávání půdy rozvinulo natolik, že bylo zdrojem obživy, protože poskytlo dost plodin přinejmenším pro přežití, a lidská práce byla možná doplňována prací tažných zvířat. V nejlepším případě něco z plodin zůstalo pro výměnný obchod nebo se mohlo uložit pro horší časy.

Moderní obdělávání půdy
Začátkem 20. století se čím dál rychleji rozvíjela mechanizace zemědělství, nejdřív v Americe a později i v Evropě. Naftou poháněné traktory utáhly větší pluhy, což umožnilo kultivovat větší plochy. Od roku 1918 se začal snižovat počet lidí zaměstnaných v zemědělství. Třicátá léta – začátek používání chemických přípravků ve velkém – umělá hnojiva obohacená o dusík, fosfáty a potaš i prostředky proti houbám, hmyzu a plevelu, aby se držely pod kontrolou plísně, škodlivý hmyz a zejména plevel. Produktivita se výrazně zvýšila, i když vznikly problémy s ochranou životního prostředí.