zrno, hlízy, kořeny) bohatší na zásobní látky a jejich podíl ve srovnání s vedlejšími sklizňovými produkty (např. se slámou, natí atd.) je vyšší. Při skladování živých rostlinných produktů v zemědělských závodech i mimo ně velmi záleží na regulaci disimilačních pochodů, zejména dýchání. Při zvýšené intenzitě dýchání se spotřebovává větší množství sušiny a tak se snižuje množství i jakost skladovaných produktů. S biologizací úzce souvisí i chemizace rostlinné výroby, která spočívá zejména v používá různých agrochemikálií, jako jsou např. průmyslová hnojiva, chemické prostředky používané k ochraně rostlin proti škůdcům, nemocem i plevelům a růstové látky – insekticidy, fungicidy, herbicidy, auxiny. Plné uplatnění biologizace a chemizace ve velkovýrobě je nemyslitelné bez účinné komplexní mechanizace. Tato se opírá o základní soustavu strojů pro celou rostlinnou výrobu, která zahrnuje zejména traktory, nářadí na obdělávání půdy a o soustavy strojů pro jednotlivé plodiny nebo skupiny plodin, např. pro zrniny, pícniny, cukrovku, brambory, chmel.

Pro urychlení a zdokonalení pracovních operací a zvýšení jejich pracovní a ekonomické účinnosti se spojují vhodné stroje a nářadí v agregáty nebo se sestavují v mechanizační linku pro předosevní přípravu osiva či sadby, pro výsev či výsadbu, pro sklizeň, pro předsklizňovou úpravu a podobně. Uvedenými opatřeními, které vyžadují vyšší příkon energie, se výrazně snižuje potřeba lidské práce a vyřaďuje práce potažní.

Úroveň rostlinné výroby je spjata s rozvojem výrobních sil a výrobních vztahů v jednotlivých společensko-ekonomických formacích. Vývoj rostlinné výroby ve světě byl značně nerovnoměrný a její současná úroveň je proto velmi rozdílná.




V předkapitalistických společensko-ekonomických formacích byla rostlinná výroba zaměřena především na výrobu produktů sloužících jako potraviny. Jen některé plodiny pěstované na nevelkých plochách dávaly suroviny pro domácké zpracování (len) a částečně krmivo (oves). Za kapitalismu ustupuje v mnohých zemích výroby vlastních potravin rostlinného původu do pozadí a do popředí se dostává výroba průmyslových surovin nebo krmiv pro živočišnou výrobu (např. Dánsko). Jednostranné, často monokulturní zaměření bylo vytvořeno zejména v závislých koloniálních zemích, které byly surovinovým přívěskem imperialistických metropolí (např. na Kubě pěstování cukrové třtiny, v jiných zemích zejména bavlna, kakaa, káva).

Rostlinná výroba je mnohostranně zaměřena podle potřeb společnosti.