Drogy

DROGY A VŠETKO ČO S TÝM SÚVISÍ


V posledných časoch je téma drog veľmi rozšírená.. Ako ďalej uvidíme drogy vždy boli a budú, mnohé sa totiž používajú na liečebné účely. Nielen drogy,ale aj ľudia sú rôznorodí a preto počúvame na túto tému väčšinou len to negatívne...
1.Základné pojmy a definície
• • Droga je prirodzená alebo syntetická, chemická látka, ktorá po vpravení do ľudského organizmu môže vyvolať zmenu jednej alebo viacerých telesných funkcií. Rýchly a výrazný účinok má aj na psychiku.
• • Droga je liečivá látka rastlinného, živočíšneho alebo nerastného pôvodu (sušené listy, kvety a pod.).
• • Drogová závislosť je psychický a niekedy aj fyzický stav, ktorý vyplýva zo vzájomného pôsobenia medzi živým organizmom a drogou. Charakterizujú ho zmeny správania a iné reakcie, ktoré vždy zahŕňajú nutkanie brať drogu stále alebo pravidelne pre jej účinky na psychiku a niekedy aj preto, aby sa zabránilo nepríjemným pocitom, tzv. abstinenčným príznakom, ktoré vyplývajú z jej neprítomnosti.
• • Psychická závislosť je duševný stav vzniknutý konzumáciou drogy, ktorý sa prejavuje prianím drogu opäť požívať. Vznik psychickej závislosti je viazaný na prežitie istých požitkov - nestačí teda iba pasívna konzumácia drogy. Psychická závislosť na droge je vlastne často závislosťou na niektorej okolnosti alebo okolnostiach, ktoré požívanie drog doprevádzajú (istá spoločnosť, doba, prostredie, forma drogy alebo rituál spojený s jej užitím). Teoreticky, ak je prerušené podávanie drogy, nemali by sa dostavovať žiadne telesné abstinenčné príznaky, prakticky sú ovšem prejavy našej psychiky spravidla doprevádzané aj prejavmi fyzickými - trasom, potením, atď., teda klamnými abstinenčnými príznakmi. Psychická závislosť je najsilnejším faktorom, ktorý vedie k zneužívaniu drogy, teda najčastejšie k jej opätovnej nadmernej konzumácii.
• • Fyzická závislosť na droge je stavom organizmu vzniknutým spravidla dlhodobejším a častejším požívaním drogy (aj keď u niektorých drog môže ísť dokonca o krátkodobú konzumáciu trvajúcu niekoľko týždňov, prípadne dní).

Organizmus fyzicky závislý na droge sa jej prispôsobil, vytvoril si "pseudopotrebu", zahrňul ju do svojej látkovej výmeny, takže na prerušenie prísunu tejto drogy reaguje poruchou - abstinenčnými príznakmi, ktoré môžu skončiť až smrťou jedinca.
• • Návyk je stav, pri ktorom jedinec drogu nutne potrebuje, ak ju nemá, viditeľne ju postráda a chýba mu. Nemôže sa úplne slobodne rozhodnúť, či si drogu dopraje alebo nie, väčšinou si ju nedokáže odoprieť.
• • Tolerancia je schopnosť organizmu znášať určité látky. Ide o jav, ktorý sa prejavuje stálym zvyšovaním dávky, aby mal vyvolaný účinok rovnakú intenzitu. Organizmus sa rôznymi mechanizmami prispôsobí na stály prívod drogy. Pri opakovanom užívaní sa účinnosť drogy oslabuje až stráca a na dosiahnutie plného efektu drogy alebo lieku treba dávku zvýšiť. Dlhodobé zneužívanie lieku alebo drog vo vysokých dávkach zapríčiňujú chronické poškodenie organizmu. Existuje aj skrížená tolerancia - organizmus si vytvára toleranciu na celú skupinu látok (s podobnou chemickou štruktúrou, mechanizmom účinku, atď.).
• • Nasledujúce 3 pojmy platia hlavne pre legálne drogy (alkohol, lieky, ...):
• • Úzus znamená "mierne" požívanie (konzum) alkoholických nápojov. Hovoríme o ňom, keď alkohol v alkoholických nápojoch je požívaný v prijateľnom množstve, v prijateľnom veku, v prijateľnom zdravotnom stave a vo vhodnej dobe. U dospelého zdravého človeka to bude požitie takej dávky po práci a po jedle, kedy hladina alkoholu neprestúpi 0,6 g/l v krvi. Alkoholický nápoj je konzumovaný ako nápoj doplňujúci jedlo i ako pochutina: alkohol ako droga sa pri úzuse prakticky neuplatňuje.
• • Misúzus (zneužívanie) predstavuje všetko ostatné, čo bolo uvedené. Misúzus je širší pojem než abúzus, tieto dva pojmy sa ale ani zďaleka nekryjú. Napr. podľa vyhlášky č. 100/1984 platí úplný zákaz požitia alkoholických nápojov pred a pri riadení motorových vozidiel. Vodič, u ktorého by bola zistená hladina 0,4 g/l, uvedenú vyhlášku porušil - v jeho prípade hovoríme o zneužití alkoholu - misúzuse, ale vôbec nie o abúzuse (t.j. nadužívaní). Podobne je to s mladistvými, pri ktorých zákon vyžaduje abstinenciu. U nich i konzum malých dávok alkoholických nápojov predstavuje misúzus. Osoba, ktorá trpí záchvatovým ochorením, má zachovávať úplnú abstinenciu, pretože epileptický záchvat môže vyprovokovať i malá dávka alkoholu. Podobne žena, ktorá pije v priebehu tehotenstva, môže ohroziť zdravie svojho budúceho dieťaťa, i keď pritom nejde o veľké dávky alkoholických nápojov. Poškodenie plodu môže zaviniť i konzumácia 30 g alkoholu denne, čo predstavuje hladinu okolo 0,6 g/l alkoholu v krvi. Osoba závislá na alkohole môže dosiahnuť uzdravenie len trvalou a dôslednou abstinenciou.

1/2 piva, ktorý znamená u zdravého človeka úzus, predstavuje u takejto osoby závislej na alkohole misúzus.
• • Abúzus (t.j. nadužívanie alkoholických nápojov) predstavuje všetky ďalšie formy nadmerného konzumu, ktoré neboli uvedené pod pojmom úzus či misúzus. Abúzus môže byť občasný, periodický alebo pravidelný, systematický. I jednorázový abúzus, najmä vo forme veľkých dávok alkoholu, predstavuje riziko rovnako ako abúzus periodický či systematický. V prvom prípade môže dochádzať k prejavom agresívneho chovania, k ťažkej intoxikácii a pod., v druhom prípade potom k nepriaznivým dôsledkom na psychické a duševné zdravie človeka, na degradáciu jeho osobnosti atď. Abúzus doprevádzajú najrôznejšie spoločenské zvyklosti a stretnutia, kedy ľudia vedome (či nevedome) vyhľadávajú účinok alkoholu ako drogy.Rozdelenie drog.
2.Typy drogových závislostí
2.1morfínový typ
ópium, morfín, kodeín, heroín
2.2barbiturátovo-alkoholový typ
pivo, víno, liehoviny a deriváty kyseliny barbiturovej: hypbotiká, sedatíva, analgeticko-antipyretické zmesi obsahujúce barbituráty
2.3kokaínový typ
kokaín
2.4kanabisový typ
hašiš, marihuana
2.5amfetamínový typ
fenmetrazín, Psychoton
2.6katový typ
kata
2.7halucinogénny typ
LSD, meskalín, psilocybín
2.8tabakizmus - nikotinizmus
nikotín
2.9kofeinizmus
káva, èaj, kakao, kola, maté, guaraná
2.10závislosť od analgetík a antipyretík
Alnagon, Dinyl, ...

3.Základné typy drog a ich stručná charakteristika.
3.1 Sedativa
Sedativa jsou látky používané pro uklidnění při nervozitě, vzrušení, pro otupení smyslů, popř. k navození spánku. Jsou zde zařazeny narkotika, užívané k přechodu do příjemných stavů, alkohol i nikotin. Mohou to být též různá psychofarmaka: barbituráty (Amytal, Nembutal, Seconal, phenobarbital), benzodiazepiny (Librium, Valium = Diazepam), methaqualon (Quaalude), glutethimid (Doriden) a jiné (Equanil, Placidyl, Valmid). 3.1.1 Alkohol
Jméno alkohol pochází z arabského al-kahal, což znamená jemnou substanci. Alkohol vzniká při kvašení cukru působením kvasinek. Zkvašení může probíhat asi až do koncentrace 14% alkoholu. Při vyšší koncentraci jsou kvasinky zničeny vlastním produktem, dalším procesem vzniká užitečný ocet. Lidstvo poznalo nejdříve víno, potom pivo, destilace vešla v širší známost teprve v 11. století. Pije se pro hledání euforie, uklidnění (odstranění úzkosti, frustrace) nebo mimořádných psychických stavů vůbec. Většinou jenom pro žízeň a pro chuť, jako společenská záležitost, někoho láká dobrodružství - kde se ráno probudí.

Nejcennější je to časové období, kdy stoupá hladina alkoholu v krvi (tatáž hladina v období při odbourávání a vylučování alkoholu působí zcela jinak - "ráno musím pít, aby se mi přestaly klepat ruce"), kdy je postupně zaplavován nervový systém. London psal o "bílé logice", Hrubín mluvil o "magickém moři nejvyššího uspokojení", Rotter o "magické fascinaci". Toto období zpočátku trvá poměrně dlouho, u pijáků se však zkracuje na několik minut. Účinkem alkoholu trpí pozornost, pracovní tempo se nehospodárně zrychluje, přibývá chyb, prodlužuje se reakční doba, porušuje se koordinace pohybů. Stoupá odvaha, mizí opatrnost, strach i tréma. Při současném požívání sladkostí nebo cukru se účinek zvyšuje díky lepšímu vstřebáváni do krve. Říká se, že alkohol je startovací drogou, která umožní poznat uměle vyvolané psychické změny.
CHEMIE: Alkoholické nápoje jsou podle zákona lihoviny, víno a pivo a všechny ostatní nápoje obsahující více jak 0.75 objemových procent alkoholu. Působí nejen etylalkohol, ale i jiné alkoholy; nejhůř amylalkohol (v Bourbon Whisky byl prokázán acetaldehyd). Některé výrobky obsahují železo, olovo, měď, a dokonce i kobalt. Je to hydroxyetan. Při stanovení bodu varu 77 - 77.8 C se musí veškerý ethanol předestilovat.
PŮSOBENÍ: Používá se téměř výhradně v nápojích: Alkohol se při odbourávání mění v játrech v acetaldehyd a ten pak v acetát a další nezávadné produkty. Alkohol a acetaldehyd zasahují všechny orgánové systémy, nejvíce nervový systém a játra. Dochází k narušení látkové přeměny sacharidů a lipidů a k jiným změnám. Acetaldehyd vytěsňuje vápník z membrán a interferuje s metabolismem biogenních aminů, přičemž vznikají tetraizochinoliny, které působí jako falešné neurotransmitery. Podání alkoholu vede normálně k aktivaci enkefalinové opiátové soustavy, při chronickém používání naopak k formování tolerantnosti těchto systémů. Po 600 litrech čistého alkoholu jsou patrné změny EEG, po 900 litrech atrofie mozku. Alkohol je diuretikem, a to svým zásahem přes zadní lalok hypofýzy, kde inhibuje ADH. Zahuštění krve má ovšem za následek, že jsou uvedeny v chod kompenzační mechanismy s výsledným pocitem žízně. Alkohol při chronickém zneužívání zvyšuje pohotovost ke křečím. Nicméně se i v lékařské komunitě objevují názory o prospěšnosti alkoholu pro oběhový systém, srdce a pro snížení rizika infarktu. Někteří lékaři pokládají abstinentství dokonce za "vyloženě nebezpečné". Doporučované denní dávky se pohybují od půl sklenice piva po tři deci whisky. Alkohol ovšem není vasodilatátor a jeho účin je jen sedativně inhibiční.
NÁVYK: Závislosti propadá 7-10% pijáků podle citlivosti a dlouhodobého vlivu společenského prostředí.

(Citlivost je dána genetickým polymorfismem lidské jaterní alkoholdehydrogenázy - dvanáctý chromozóm. Její nízké množství v erytrocytech může působit zvýšenou hladinu acetaldehydu v periferní krvi. Tyto odlišnosti vyvolávají např. výraznější červenání a rychlejší růst hladin alkoholu a acetaldehydu v krvi.)
LÉČBA: Stejně jako může náhlý vzrůst množství drogy u závislého vyvolat delirium tremens, může ho vyvolat i náhlý pokles a abstinence. Metody léčení návyku jsou celkem propracované (a drastické) - Disulfiramem, aplikace tetraetylthiuramdisulfidu (Stopethyl, Antabus), kalciumkarbimidcitrátu (CCC, Temposil) či metrodinazolu (v těžkých případech lithiovými solemi a depotními neuroleptiky).
3.1.2 Narkotika
Narkotika jsou drogy, které utišují bolest, často způsobí usnutí. Řadíme sem opium, deriváty opia a jeho syntetické náhražky. Přírodní narkotika zahrnují opium (paregoric, parepectolin), morfin (MS-Contin, Roxanol), kodein (Tylenol w/codein, Empirin w/codein, Robitussan AC), a thebain. Polosyntetická narkotika jsou heroin a hydromorfon (Dilaudid). Syntetická narkotika jsou meperidin nebo Pethidin (Demerol, Mepergan), methadon (Dolophin, Methadose) a jiné (Darvon, Lomotil). Používání opiátů vyvolává labilitu nálad, třes, nespavost, dotyčný špatně vypadá, má špatnou výživu. Jsou většinou silně návykové. Při odvykacích příznacích je v popředí neodolatelná touha po látce, objevuje se husí kůže. Poněvadž se zachovávají psychické schopnosti, je vynalézavost při opatřování další dávky velká
3.1.2.1. Opium
Už Purkyně zjistil sám na sobě účinnost našeho domácího opia. Při intoxikaci mu ulevilo víno a dospěl také k závěru, že požití opia chrání proti opilosti vínem. Opium se používalo v Číně jako prostředek, který stereotypní těžkou mechanickou práci činil snesitelnější, takže dělníci podávali vyšší výkon. Číňané si jej samozřejmě přivezli i do Ameriky a za dob krize na počátku 20. století vytvářeli bílým dělníkům pracovní konkurenci. Tak rasismus a nedostatek práce rozdmychávaly drogovou hysterii. Dodnes se používá v Číně a přilehlých oblastech Ruska. Surové opium je možné po tepelné úpravě kouřit. Zvládnutí takového rituálu s vodní dýmkou je však velmi náročné
3.1.2.2 Morfín
Injekce morfia vyvolá vyrovnanou, klidnou euforii. Nastává lhostejnost ke starostem, stoupá sebevědomí a myšlenky se zrychlí (neruší mozkové funkce). Morfin tlumí vnímání bolesti, tlumí dráždivost dýchacího centra. Ve vysokých dávkách působí hypnoticky a dýchací centrum ochrne.

Lékařsky se používá při zraněních a obecně proti bolesti.
CHEMIE: Morfin lze vyrobit synteticky, ale je to nákladné. Z 10kg surového opia se získá 1kg morfinové báze mnohem snadněji. Používá se v lékařství proti bolesti v dávkách 10 - 20 mg, účinek nastává po 20ti minutách a trvá dvě až tři hodiny.
PŮSOBENÍ: Morfin využívá speciální receptory, které se nacházejí hlavně v mezimozku, míše a limbickém systému. Chová se jako falešný neurotransmiter, obsazuje receptory a funguje jako blokátor monoaminů. Neurony vytvářejí další receptory, čímž zvyšují citlivost. Proto tolerance na tuto látku stoupá a po náhlém přerušení jejího přísunu dochází k nadměrné reakci neuronů. Odvykací příznaky jsou pravým opakem normálního účinku Morfinu. Smrtelná dávka je asi 100 mg.
NÁVYK: Morfin vyvolává značnou závislost. Když má člověk drogy dostatek a dosáhne po letech jisté stabilizace, bere ho dvacet let a nic se neděje. Sherlock Holmes byl morfinista a jsou známy případy prvorepublikových lékárníků, u nichž se po smrti zjistilo, že čtyřicet let brali morfin. V pokročilém stádiu je morfinista bledý, předčasně zešedivělý a celkově tělesně zchátralý. Morfinistky mívají menstruační poruchy, morfin u nich snižuje plodnost, může zavinit odchylky v těhotenství a potrat. Den po porodu se u novorozence dostaví abstinenční příznaky.
3.1.2.3 Heroin
Heroin je klasická tvrdá droga. Tisíckrát lepší než sex. Funguje podobně jako morfin, všechny bolesti zmizí, všechny problémy odplynou, stačí ale pětkrát až desetkrát menší dávka. Při podání má náhlý nárazový účinek (kick, flash). Mrtvola se pak najde s jehlou v žíle. Heroin proniká do mozku lépe než morfin, působí prudčeji, ale jeho účinek je kratší. Asi jednu až sedm hodin působí příjemný pocit uspokojení, nazývaný "high". W. S. Burroughs o tom píše: "Rok jsem se nekoupal ani si neměnil šaty a jen si každou hodinu vrážel jehlu do šlachovitého šedého strnulého masa konečné závislosti. .. Dokázal jsem se osm hodin dívat na špičku své levé boty. K činnosti jsem se vyburcoval pouze, když docházely přesýpací hodiny drogy. .. střeva jsou plná usedlých srůstů, což vyžaduje zákrok vykrajovačem jablek nebo jeho chirurgickým ekvivalentem."
CHEMIE: Acetylováním se z morfinové báze získává heroin (diacetylmorfin). Z 1kg morfinu se získá asi 100g heroinu. V řetězu prodejců každý řízne směs nějakým dalším svinstvem, aby zbylo taky na něho, a proto výsledná koncentrace dost kolísá (obvyklý obsah účinné látky býval v 70. letech asi 5%, dnes okolo 40%, u nás však až 80%).

Z jednoho gramu heroinu se udělá asi 10 až 20 balíčků. Když je na černém trhu heroinu více, je směs bohatší a cena stejná. (Cena: dnes u nás i 800 Kč za gram, běžně 200 Kč za dávku). V opačném případě je prášek slabý a cena vyšší. Toto kolísání často zapřičiňuje použití smrtelné dávky, většinou nechtěně - tzv. zlatá střela. Heroin vypadá jako hnědý, někdy bílý prášek se slabou octovou vůní, dnes dostanete i černý, ktrerý octem přímo zapáchá. Jedna normální střela bývá 10 mg čistého heroinu, u nezvyklého je však 60 mg smrtelná dávka. Když je čistý, stačí 2.5 mg, po 10 mg se lítá. Heroin se šňupá, vdechují se páry při zahřívání, nebo se aplikuje i. m. nebo i. v.: prášek se s přidáním citrónové šťávy rozehřeje ve vodě na lžičce nad plamenem, přefiltruje vatou a injikuje. Injikuje se nejen do žil, ale i do svalů. Pokud se vpichy chtějí utajit, píchá se třeba pod jazyk. Mezi závislými v Americe, kde je rozšířen AIDS, jsou jehly už dlouho pasé, pouze se šňupe. Je-li nedostatek heroinu, užívají se z nouze velké dávky kodeinu s alkoholem. Asi 20 - 30 % kodeinu se tak mění v morfin. Kodein je obsažen např. v Alnagonu, který se míchá s vodou, vstřikuje do žíly a dochází k jeho přestavbě na opiát.
PŮSOBENÍ: Letální dávky parenterálně jsou 50 až 70 mg, při kombinaci s alkoholem a jinými látkami, ovlivňujícími dýchací centrum, ještě nižší (na to pozor!).
NÁVYK: Bylo zjištěno, že stačí deset heroinových injekcí, aby došlo ke kompletní závislosti. Heroinismus se pokládá za nejtěžší toxikomanii. Kromě všech nebezpečí způsobovaných morfinem je zde ještě riziko přenosu nemocí sdílením stříkaček a jehel mezi závislými. Desinfikace jehly, aby se nepřenesl třeba AIDS, je možné provést jejím ponořením na nejméně 30 s. do 15% roztoku odbarvovače, lepší je však obstarat si sterilní (levně v lékárnách, zdarma v Drop-in centrech apod.).
METADON
Jako náhražka pro závislé na heroinu se používá methadon, v Amsterdamu jej dokonce denně pro registrované osoby rozvážel tzv. methadonový autobus. Účinkuje mnohem déle, až 24 hodin a je aktivní i perorálně.
3.1.2.4 Kodein
Kodein se v malých koncentracích (0.7 - 2.5%) v přírodě vyskytuje v opiu, poprvé byl izolován v r. 1832, dnes se vyrábí synteticky metylací morfinu. Používá se proti bolesti (dávka 120 mg podkožně má přibližně stejné účinky jako 10 mg morfinu) a proti kašli (dávky 5 - 30 mg; dětské sirupy jsou pak moc dobré, ale návykové). Způsobuje euforii, v některých případech značně intenzivní, pocit tepla a spokojenosti.

To ovšem vyžaduje jisté zkušenosti. Začít je lepší s menšími dávkami, 30 - 60 mg, a v klidném prostředí vhodném pro relaxaci, která nastane (požadované účinky se však mohou dostavit až po 5ti - 20ti dávkách). Zkušení uživatelé se ustalují na dávkách okolo 250 mg, které mají minimum vedlejších účinků. Účinky jsou podobné jako u jiných opiátů, většinou však mnohem slabší. Lehké bolesti hlavy, sucho v ústech, potíže při močení, nauzea. LD50 je 800 mg.
Kodein je nejpoužívanější v přírodě se vyskytující narkotikum. Je dnes součástí mnoha léků. Výhodou kodeinu je orální použití, protože se rychle vstřebává z trávícího traktu a není tak snadno odbouráván játry jako morfin. Kromě podkožní a orální aplikace je možná i intramuskulární, nikoli však nitrožilní (může vést ke komplikacím - otok plic apod.). V organismu se mění v morfin, test na opiáty tedy nemůže odhalit, jestli došlo k aplikaci kodeinu, morfinu, nebo heroinu. Efekty se dostaví okolo deseti minut (na prázdný žaludek), vrcholí asi po jedné hodině a odeznívají po 3 - 4 hod. (u vyšších dávek po 4 - 6 hod.).
Může se objevit tolerance i návyk, abstinenční příznaky jsou minimální.
BROWN
Způsobí pocit tepla, těžkosti. Vymizí sexuální touha, hlad, bolest. Stupor, poruchy koncentrace, zvracení, zůžení zorniček, zácpa. Při vyšších dávkách chladná, namodralá kůže, pomalé dýchání, může dojít i k zástavě dechu.
Ti, co dlouho brali brown a poté využili otevření poměrů a přešli na heroin, tvrdí, že heroin je proti němu prd. Brown je vodný roztok alkaloidů morfinové báze, který nemá pevné složení, protože je to typická pouliční směska toho, co je zrovna po ruce. Výchozí látkou pro výrobu jsou léky obsahující kodein (Codein, Alnagon, Kodynal, Korynal, Ipecarin aj.). Hlavní složkou je hydrocodon, přítomen může být i dihydrocodein, codein, hydromorfin a morfin. Roztok má žlutou až tmavohnědou (podle obsahu hydrocodonu) barvu, aplikuje se intravenózně.
Závislost je fyzická i psychická s tendencí ke zvyšování dávky. Při dlouhodobém užívání jsou zorničky extrémně zůženy, vyskytuje se těžká zácpa, nepravidelná menstruace u žen, změny nálad.
3.1.3 Nikotín
Starověk a středověk neznal tabák, avšak kouření vonných listů, vonného koření a drog má dávný původ. Také v Číně se již před 2000 lety kouřilo, antické národy, Římané i Keltové kouřili. Kouřením tabáku je známa indiánská kultura. Kolumbovi námořníci jej do Evropy dovezli hned r. 1492, semena dorazila o dvacet let později.

Své jméno dostal tabák po francouzském velvyslanci v Portugalsku Jeanu Nicotovi, který přenesl tabáková semena do Francie. Tabák byl tehdy považován za všelék, kterážto pověra vzala za své již koncem 16. století. Původně se kouřila dýmka, doutníky začali vyrábět španělé počátkem 18. století, první cigarety vznikly až okolo r. 1830 a nyní vytlačují ostatní způsoby, neboť spěchu moderního člověka vyhovují nejlépe. Kouří se z nudy, z rozpačitosti, při práci, při konferencích (dříve bylo kouření při jednání ve vyšších kruzích nepřijatelné, toto tabu prolomil svou ignorancí až J. V. Stalin). Uplatňují se i jiné faktory (orální agrese), nelze však také pominout přece jenom jistou vegetativní euforii. Nápadná je touha po jídle po kouření, příznivý vliv kouření na ranní defekaci a na nepříjemné spastické stavy v trávícím ústrojí (cigareta na lačno má však nepříjemnější účinek). Kouření odvádí pozornost, což při duševní práci někdy znamená odpočinek. Požitek z kouření ovlivňuje z velké části pozorování kouře; proto kouření potmě již tak nechutná, také slepci prý většinou nekouří.
PŮSOBENÍ: Nikotin je pyridin-N-metylpyrrolidin, tekutý alkaloid obsažený v tabáku (Nicotiana tabacum). V rostlině je vázán na kyselinu jablečnou nebo citrónovou, jeho množství dosahuje až 8%. Při kouření se uvolňuje a přechází do kouře, vstřebává se sliznicemi zejm. trávícího a dýchacího ústrojí. Přechází i do mateřského mléka, také přestup placentou na plod se uznává. Nikotin je mitotický jed, postihující buněčné jádro, zvyšuje dráždivost centrálního nervstva, pak je ochrnuje. V menších dávkách rozmnožuje sekreci slin, žaludečních šťáv a potu. Po kouření se zvyšuje cévní tonus se spasmy tepen a tepének na končetinách. U 80% zdravých lidí po vykouření jediné cigarety klesá periferní krevní objem o pětinu až o třetinu. Vasokontrikce dosahuje maxima 10 minut po kouření, odeznívá po půl hodině. Dávka 60 mg nikotinu je spolehlivě smrtná do 10 minut a jejím účinkům nelze zabránit. Z cigarety se vstřebá 1 - 2 mg, z doutníku až 10 mg. Smrt byla pozorována po 18 dýmkách, u jiného postiženého po 40 cigaretách a 14 doutnících během 12 hodin. Škodlivost kouře závisí též na způsobu vdechování a rychlosti kouření. Nelze pominout, že kouření podporuje vznik žaludečních vředů a koliky, infarktu myokardu, rakoviny plic atd. atd. Tabákový kouř kromě nikotinu obsahuje i pyridinové zásady, kyanovodík, amoniak, kysličník uhelnatý, uhličitý, metan a sirovodík.

Kyselá netěkavá složka tabákového kouře obsahuje převážně kyselinu mléčnou, glykolovou, jantarovou, malonovou, pyroslizovou, jablečnou aj. Prudká otrava nebývá nebezpečná, projevuje se bolestí hlavy, bledostí, smrtelným potem, závratí, nauseou a zvracením.
NÁVYK: Mechanismus návyku lze snadno vyložit dynamickým stereotypem na základě souboru podmíněných reflexů z interoceptorů, ale převážně z exteroceptorů. Složka psychosociální převládá nad složkou toxikomanickou. Pravidlem při tabakismu je chronický zánět hrtanu, hltanu, průdušnice a průdušek, dále nechutenství, střídání průjmů se zácpou a zvracením. Oběhový systém se hlásí bušením srdce a nepravidelností tepu.
4. Stimulanty
Stimulanty jsou drogy, které uvolňují lehkou depresi a zvyšují aktivitu a energii. Patří sem kofein i čaj, dále kokain, amfetaminy (Desoxyn, Dexedrin), metamfetamin (speed), fenmetrazin (Preludin), metylfenidát (Ritalin), a jiné (Cylert, Sanorex, Tenuate). 4.1 Kofein
káva, kafe, čaj, maté, yerba, kakao, kola, guaraná (caffeine, thein, coffee, joe, java, mud, tea)
Požívání kofeinu v černé kávě je velice rozšířeno, najdou se i žvýkači kávových zrnek. V Africe žvýkají kolové ořechy, v Severní Americe i jinde pijí Coca-colu, v Jižní Americe se pije maté. Indiáni připravují nápoj z guarany. V asii a od dob Marca Pola i v Evropě a jinde se pije čaj. S (někdy až obřadným) pitím čaje je spojena praxe zen-budhismu a má v něm nezastupitelné místo. T. Rozsak však ve své Herezi snění říká: "Je ironií, že 'normální' muži a ženy každé ráno svého dospělého života vstávají, aby si aplikovali svou pravidelnou dávku kofeinu - kávy, jehož smyslem je vymazat zbytky vlastních snových zážitků. Jistě není jen shoda okolností, že kafe, čaj a kakao patří do repertoáru stimulujících nápojů, na které si západní společnost vypracovala návyk a bez kterých by nutkavá křečovitá bdělost, praktičnost a produktivnost naší denní rutiny byla nepředstavitelná. I moderní věda prý má svůj původ v kavárnách Anglie 17. století. Kofein pomohl žiletkové ostří naší bdělosti napřít nemilosrdně proti naší stínové duši; hořkost onoho 'kofeinového ostří' dodnes poslouží k tomu, aby si většina z nás uvědomila, že je ráno, že jsme naživu a že jsme probuzeni do reálného světa." Obecně se dá říci, že kofein uvolňuje hladké svalstvo a stimuluje srdce a dýchací systém, má protispánkové účinky ("stay-awake pills"), odstraňuje únavu, zvláště duševní, zbystřuje myšlení, působí jistou euforii.

Nemění osobnost a charakter.
CHEMIE: Kofein je docela běžná, "povolená" látka, obsažená v mnoha potravinách, nejvíce asi v kávě (šálek kávy: 90-150 mg, fermentovaný čaj taktéž, zelený čaj 30-70 mg, cola 0.3l 30-45 mg, tyčka čokolády 30 mg, kakao 2 mg, v poslední době v tzv. energy drinks: Semtex 50mg v 0.3l). Kofein se vyskytuje v čajových lístcích (Thea sinensis) a v kávě (Coffea arabica) v míře max. 4%. Je to 1,3,7-trimethylxantin, čaj obsahuje i dvě další látky s podobným účinkem: theofylin (1,3- dimetylxantin, více toxický, méně stimulační, objevují se však jen stopová množství) a theobromin (3,7-dimetylxantin, hojně se vyskytuje v rostlině Theobroma cacao, má podobné, ale slabší účinky jako kofein). Kolové semeno (Cola vera, C. acuminata, C. Ballayi) má obsahovat nejméně 1.5% bezvodého kofeinu a theobrominu. V kávě kofein působí v několika minutách, v čaji pomaleji (40 minut), je tlumen jinými alkaloidy a celková povaha působení je odlišná. Káva také obsahuje karcinogenní látky, jako vše pražené. Je nesporné, že čaj je zdravější. Kofein je mitotický jed, ve větších dávkách je křečový. Zvyšuje obsah mastných kyselin v oběhovém systému, byl proto léta používán sportovci. Pro nezvyklého má jen částečný účinek. Ve vyšších koncentracích se vstřebává rychleji. Kofein je v těle nejprve demetylován v dimetylxantin, pak v monometylxantin, které se dále štěpí v močovinu a tak se vylučují. Opouští tělo asi 5 - 6 hodin po požití. Placentou přechází snadno k plodu, nemá naň však podstatnější vliv, nepožila-li ho matka ve větším množství. Předávkování (250 mg a výše) se projevuje nervozitou, vzrušením, tachykardií a srdeční arytmií, roztěkaností, nespavostí a škubáním svalů. Hlášená smrtelná dávka je 10 g. Při intoxikaci je třeba zabezpečit větrání, umístit do stabilizované polohy (s nataženou přední stranou krku), vyvolat zvracení, pomáhá propanolol 10-20 gama/kg, esmolol 50 gama/kg i.v.
4.2 Kokaín
koks, cukr (cocaine, coke, blow, snow, crack, Bolivian marching powder, Betty white, happydust)
Je reprezentantem této skupiny. Listy velkého keře Erythroxylon Coca (Koka pravá - a jeho dalších druhů) byly lidmi používány už dávno. Jednak k vyvolání mimořádných psychických prožitků v rituálech jihoamerických náboženství, jednak byly žvýkány při těžké práci ve velké nadmořské výšce. Docházelo při tom ke stahu periferních cév a nižšímu výdeji tepla, anestetický účinek vedl ke snížení pocitu hladu a hlavně docházelo k vymizení pocitu únavy. Osoby, které kokain takto používají, se později dostávají do stavu apatie, snadněji podléhají infekcím a někdy se stanou závislými na kokainu. Doposud proběhlo několik vln kokainismu.

V osmdesátých letech došlo k velké vlně popularity kokainu v USA (převážně mezi yuppies) a pět let po tom, jako obvykle, také v západní evropě. Experimentování s kokainem prováděl také S. Freud, který si myslel, že zbaví přítele morfinismu a zatím zapříčinil jeho kokainismus. Jeho samotného stálo velké úsilí, aby přerušil experimenty na sobě. Kokain brali královna Viktorie i Winston Churchill. Návyk na kokain lze dlouhodobě smášet, asi jako u morfia a dotyční říkají, že kdyby nebrali kokain, byli by stejně alkoholici nebo něco podobného. Kokain má euforizační a stimulační účinek. Někdo říká že je to jako by se vám v hlavě rozsvítilo světlo neuvěřitelného jasu, jiní účinek přirovnávají k několikrát silnější kávě. Nápadná je aktivita a zvýšené vědomí vlastních schopností. Při vysokých dávkách se může objevit úzkost, zkreslené vnímání i vztahovačnost. Objevuje se chlad v obličeji; pocit svědění kůže se vykládá buď existencí "zvířátek", nebo "krystalů" v kůži. Může docházet k poruchám vidění, vnímání záblesků, k iluzím. Při velmi vysokých dávkách je zde obraz paranoidně halucinatorní psychózy, nekdy jen strach.
CHEMIE: Vlastní kokain (benzoylekgoninmetylester) se získává jako čistá látka několika etapami laboratorního zpracování. Syntetická výroba je totiž drahá a zcela nevýhodná. Vlastní báze kokainu se nazývá crack, klasický kokain se pak užívá v podobě jeho solí. Obě látky jsou nelegální, řazené mezi tvrdé drogy.
PŮSOBENÍ: Hlavní význam kokainu byl ve využití anestetického účinku, přičemž byly zároveň staženy periferní cévy. To bylo žádáno v nosním, ušním a krčním lékařství a v oftalmologii. Dnes je nahrazen účinnými syntetickými látkami. Účinky kokainu jsou různé po požití prášku, šňupání či kouření. Většinou je důsledkem psychomotorická stimulace. Zvyšuje se tlak, urychluje tep a dechová frekvence, zorničky se rozšiřují. Účinek je podle způsobu aplikace pozorovatelný za několik sekund až minut, trvá asi půl hodiny. Někteří tvrdí, že se projeví až po několika aplikacích. K odeznění akutní intoxikace dojde za jednu až dvě hodiny, kdy již převládá deprese, pocit tělesné sešlosti, ospalost a nemožnost usnout. To zase vede k nutnosti drogu aplikovat a záležitost se tak může protáhnout na několikadenní tah. V intoxikaci může dojít k epileptickým křečím. Po aplikaci a odeznění příjemné reakce může trvat těžká kocovina. Tvrdí se že ti, kteří berou kokain soustavně přes 1/4 roku, tj. hned novou dávkou odstraňují nepříjemné stavy po vystřízlivění, se začnou vyznačovat nesmyslnou hovorností a kutivností.

Často se objevuje bušení srdce, nespavost, ztráta REM spánku (snění). Kokain zasahuje do neurotransmiterů, pravděpodobně brzdí zpětné vstřebávání noradrenalinu a zvýšeně uvolňuje dopamin. V synapsích klesá obsah serotoninu (blokuje se přeměna tryptofanu v serotonin). Komplikace je v tom, že kokain bývá někdy používán k potlačení nepříjemných příznaků lidmi, kteří berou heroin a amfetamin. Někdy se prodávají kombinace kokainu s amfetaminem, jindy s LSD. K úmrtím dochází při kombinacích s morfinem nebo s barbituráty.
NÁVYK: Ano, tzv. kokainismus. Kokainisté si umí vypěstovat schopnost mít příjemné halucinace. Někdy jsou neklidní, úzkostní, vidí drobné parazity. Kroužky družných požívačů si dovedou vsugerovat společné halucinace a splněná přání, hlavně sexuální. Pohlavní pud je vystupňován, ženy se stávají nymfomanickými,
LÉČBA: Řadu těžkých příznaků může dobře tlumit Haloperidol. Někdy dojde k obrazu atropinové otravy nebo k tzv. kokainovému šoku. Při křečích se podává Diazepam.

5.Halucinogény
Vlastní halucinogeny jsou drogy, které u zdravého člověka vyvolávají psychické změny. Způsobují poruchy vnímání, zasahují cítění, myšlení, pod sebezáchovy a nálady. Jen zřídka u nich jde o pravé halucinace. Patří sem substituované indolakylaminy (LSD-25, dimetyltryptamin, psilocybin), substituované fenylalkylaminy (meskalin) a syntetické halucinogeny - amfetaminové varianty (PMA, STP, DOB). 6.Psychotropné látky
Psychotropní látky v této sekci jsou většinou drogy, které nějakým způsobem mění psychickou činnost. Často to jsou léky, které mají ve vysokých dávkách psychedelické, silně sedativní nebo stimulační účinky, tradičně ovšem nespadají do obvyklých kategorií. Tyto léky nejsou žádnou okrajovou záležitostí. Právě ony prášky na spaní, proti bolesti a depresím tvoří neviditelnou základnu pyramidy drogové závislosti.

7.Konope
Konopí (Cannabis sativa, cannabis indica) poskytuje halucinogeny a tišící prostředky, včetně marihuany, tetrahydrocannabinolu (THC, Marinol), hašiš, a hašišový olej (hash oil). Konopí však nejsou jen drogy; kdybu jeho pěstování nebylo zakázáno, měli bychom rostlinu, která poskytuje vlákna na výrobu textilu a papíru, z které se dá destilovat benzín, biologicky mnohem čistší, než ten, co se používá dnes, mohli bychom jíst její semínka, bohatá na proteiny a mastné kyseliny, vhodná i při dietách pro svou lehkou stravitelnost (psychotropní účinky nemají), nemluvě o jejích kvalitách jako dávno známého všeléku.

Kromě toho konopí roste téměř všude, bez potřeby ohromných dávek pesticidů a hnojiv jako u ostatních plodin. Téměř nevyčerpává půdu; může růst na jednom místě třeba dvacet let. Mnohým civilizacím již pomohlo přežít právě konopí. Marihuana bývá směs listů, květů a stonků rostliny, hašiš je vlastní pryskyřice konopí. Spíše než do halucinogenů se tyto drogy řadí mezi psychodysleptika, látky, které především mění kvalitu psychické činnosti. Po aplikaci se projevují poruchy vnímání, emocí, myšlení. Uklidňování nebo stimulace nejsou tak výrazné. Pokud nejde o těžkou otravu (too stoned), nedochází k poruchám vědomí: Cannabis vyvolává opojení, které je sice nesmírné, rozhodně ne však zdrcující. Na rozdíl od skutečných halucinogenů totiž nenarušuje sebekontrolu, umožňuje intenzivní soustředění, které je možné nasměrovat k rozvíjení představivosti (což tvrdí četní hudebníci a jiní umělci, ať už západní, nebo orienální), nebo i směrem k duchovním praktikám. Dlouhodobé užívání konopí jakoby (díky zkušenostem sahajícím až kamsi do dob našeho sibiřského neolitu) nevyvolávalo žádné vedlejší účinky. Změny na chromozomech sice u jeho poživačů sice zpozorovány byly, ne však ve větší míře, než při užívání kávy či aspirinu. Jakékoli poškozování paměti a mozku je dnes již vědecky vyvráceno metodou, která dokázala rozpoznat i efekty učení na mozkových buňkách. Byly však zaznamenány pozitivní lékařské vlivy, a to jak tradičními čínskými lékaři, tak i moderními specialisty a terapeuty.
Konopí seté je nápadná rostlina dorůstající výšek 2 - 3 m, konopí indické je menší (1 m) a má delší listy. V Holandsku se prodávají semena vyšlechtěných odrůd, jež lze pěstovat i doma ve sklenici. Konopí totiž potřebuje hodně světla, bez něhož správně nevyroste; při domácím pěstování, ať již kvůli skrytí či urychlení se umisťuje do uzavřené místnosti polepené AL-fólií matnou stranou navrch, ve které se svítí výkonnými výbojkami. Osvětlení by mělo být 10 000 - 30 000 lumenů na čtvereční metr (to je když vám expozimetr poradí pro film ISO 100 clonu 11 - 20 při závěrce 1/125 s), při růstu méně, když kvete více. Vypěstovat se dá např. tímto způsobem: 14 týdnů svítit 18 h denně, pak dobu osvětlení zkrátit na 12 h a vytvořit tak podzim, a za dalších 6 týdnů by měly rostliny kvést. Nesmí se též zamomenout na větrání. Při umělém osvětlení se dá vypěstovat kdykoli během roku, ve volné přírodě se sází 1. května. Jak konopí dorůstá, mají nové a vyšší lístky více a více THC.

Nejvíce je ho pak v paličkách květů samičích rostlin (pěstují se pouze samičí; jakmile se dají rozeznat, samčí se odstraní, nebo se nechá jedna kvůli semínkům).
7.1 Marihuana
Marihuana, Budič smíchu, zdaleka není objevem šedesátých let tohoto století. Konopí je součástí těch nejstabilnějších a nejdéle existujících kultur. Psychofarmakologické studie z poslední doby ukazují, že aktivní složka konopí - tetrahydrocannabinol - má v lidském mozku vlastní receptor, což naznačuje, že člověk a marihuana k sobě mají dávný předkulturní vztah (čínským znakem pro konopí je velký "člověk"). Drogy z konopí často hrály důležitou roli při rituálním spoijení s božstvy, i když jejich použití jako lék či mast pro duchovní, meditační, euforické a relaxační účely bylo většinou tabu. V letech 1430/31 byla i Johanka z Arku nařčena z užívání nejrůznějších "čarodějnických" bylin včetně konopí. V mnoha starých buddhistických legendách je zase psáno, že "Siddhárta" (Buddha) sám užíval a nejedl nic jiného než konopí a jeho semena, a to oněch 6 let předcházejících jeho osvícení a zjevení čtyř velkých pravd buddhismu. Představivost ovlivněná zkušeností s houbami a konopím vytvořila ve fantazii Lewise Carrolla Alenku v říši divů. Konopí si od počátku našeho století užívaly téměř čtyři generace Američanů. Prakticky každý v téhle zemi býval od svého dětství v povznesené náladě díky jeho užívání. Tehdy to ještě doktoři nepovažovali za zlozvyk, který plodí protispolečenské nálady nebo násilí a předepisovali extrakty jako lék i dětem. Náruživí kuřáci konopí byli i Mexikánci, jak vidno i z originálního textu písně 'La Cucaracha'. Celkem lze říci, že požívač marihuany prochází dvěma stadii: stadiem sevřenosti a úzkosti a stadiem euforie a vnitřní blaženosti. V tomto druhém stadiu si někteří počínají velmi dětinsky, dělají nesmyslné věci a upadají občas do neztišitelného smíchu. Tato dobrá nálada někdy přejde v pláč a tělesnou i duševní kocovinu. Rozkoš nemá ráz ukojení, spíše čisté spokojenosti jako po dobré zprávě nebo po úspěchu. Smysly jsou někdy zostřeny, zejména sluch a chuť. Jídlo třeba nabývá nevšední chutnosti, šramot zní jako rány z děla. Zrakem vnímané je někdy zkresleno, charakteristické je špatné odhadování času a prostoru. Nejproslulejším místem, co se týče marihuany, je dnes Amsterdam. Již od r. 1975 není v Nizozemsku vlastnictví, výroba a prodej do 28g marihuany trestným činem a je úřady prakticky tolerováno (snaží se oddělit trh tvrdých a měkkých drog, kontrolovat je a závislým na tvrdých drogách pomoci, což se jim daří).

I když to úplně legální zase není, existuje podle odhadů v Amsterdamu 200-600 "cofee-shops", kde se u pultu, v oddělené kukani jako ve směnárně, nebo u nenápadného člověka v rohu vyskytuje "menu" různých druhů silné trávy, kterou je možno zakoupit v cenách pod 20 guldenů za gram (joint). U nás je cena okolo 50 Kč za gram, u dealerů se dobrá tráva blíží spodním cenám hašiše, většinou však stále platí, že se u nás tráva nekupuje; šíří se zdarma mezi přáteli.
Konopí se používá v různých formách - ganja (samičí květenství čili palice pokryté lepkavou pryskyřicí), bhang (horní listy samičí rostliny), charas (pryskyřice setřená rukama ze samičích květenství) a hašiš (pryskyřice extrahovaná s tuky ve vařící vodě a vykrystalizovaná). Termíny bhang a hašiš jsou v některých místech používány pro nápoje připravené z konopí: "Bhang" je slabší než jiné produkty z konopí a říká se o něm, že zklidňuje krev. I proto, že se často konzumuje jako tekutina, bývá v horkém počasí považován za zdravější než normální kouření. Připravuje se asi takhle: Vezme se okolo půl libry konopí, a to listy, při slabé kvalitě raději poupata. Semena se od listů neoddělují. Zahřívají se na suché pánvičce na středně silném plameni, až jsou listy křupavé a začnou se uvolňovat vonné silice. Směs na pár minut namočí do studené vody, která se z ní poté jemně vymačká. Listoví dáme do vhodné nádoby paličkou jej mícháme a roztloukáme asi dvě hodiny. Samozřejmě lze použít mixér. Pak přichází čas chuťových přísad - přidáme mandle, pistácie, pepř, skořici, mák, slunečnicová semínka .. podle chuti. Dovedeme Bhang do konzistence jemné kaše, vyškrabeme do bavlněného plátna, které napneme přes kbelík nebo hrnec a lijeme na něj tenounkým pramínkem studenou vodu, zatímco druhou rukou se musí kaše jemně hníst prsty. Pokračujeme tak dlouho, dokud voda, která odkapává do kbelíku, je zeleně zabarvená. To jest hledaný nápoj. Mělo by ho být asi čtyřicet porcí. Ze špatné či slabé trávy nebo pro přípravu dalších pokrmů je vhodné možné udělat konopné máslo, posvátné ghí, a to tak, že rozehřejeme asi 0.5 kg másla a vsypeme do něj 100 g co nejjemnějšího prášku ze suchých listů. Pak se několik minut zahřívá, přecedí přes plátno a nechá ztuhnout. Sedlina obsahuje ještě spoustu THC, který se dá např. rozpustit v alkoholu a konzumovat. Takových receptů je velmi mnoho. Zabývají se většinou tím, jak THC z konopí co nejlépe rozpustit v tucích, olejích či alkoholu, aby se potom rychle a účinně vstřebalo do organismu.
Kouření marihuany má velké společenské kouzlo.

Rituál balení jointa, "čvaňháka", jeho chválení, posílání mezi přáteli i třeba náhodnými známými na koncertě s podivným svitem v očích a vychutnávání hlubokých šluků se zde nedá dost dobře popsat. Někde je zvykem balit joint na bázi tabáku z klasické cigarety, jinde se nekouří z ničeho než šlukovek, podomácku vyrobených i jiných dýmek.
CHEMIE: Konopí dorůstá i v mírném pásmu, mívá menší obsah cannabinolů. Cigareta marihuany (1 g) obsahuje obvykle 5 až 10 mg THC (delta-9-tetrahydrocannabinolu), který je hlavní účinnou látkou. V jednom gramu rostlinného materiálu, vypěstovaného u nás, se našlo od 0.2 do 69.4 mg THC (běžně ve světě je v marihuaně 0.3 - 14% THC, ve šlechtěných druzích z Nizozemska 9 - 27% !), přičemž droga s obsahem nad 3.3 mg vyvolá typické účinky. Množství drogy k tomu potřebné je však značně individuální, tzv. automatické dávkování. Nikdo kuřáka nenutí, aby vykouřil celý 'joint', naopak - nepříjemné stavy po předávkování jej rychle naučí 'test the waters' - poznat, jak silná požívaná marihuana je. Při kouření se účinky dostavují ihned nebo po několika minutách, trvají 1 - 3 h. Při ústním požíváni marihuany (5 - 20 g) se efekty dostavují za 30 - 90 minut, neustále narůstají a trvají 4 - 8 h. Při předávkování mohou vyústit v několikahodinové bezvědomí či hluboký spánek.
Metabolity cannabinoidů se kumulují v organismu - po týdnu zůstává až 70% tetrahydrocannabinolů, střední doba exkrece je 27 dnů (někdy až 77 dnů). Jedná se však hlavně o 11-hydroxy-tetrahydrocannabinol (11-OH-THC) a 11-nor-9-carboxy-delta-9-tetrahydrocannabinol (11-nor), hromadící se v tukových buňkách. Jistým zmatením pojmů je, že i tyto látky jsou označovány THC, stejně jako delta-9-tetrahydrocannabinol, nemají ovšem jeho účinky. V dorostlém konopí je vždy část cannabinolů (někdy vše) v podobě kyseliny THC, za normálního stavu bez euforizačních účinků. Tato kyselina se mění v THC zahřátím. Co se THC týče, na vzduchu oxiduje (při vyšších teplotách rychleji), je proto vhodné uchovávat marihuanu ve vzduchotěsných nádobách a v chladu. THC se nerozpouští ve vodě, v tucích, olejích a alkoholu ano. Alkohol jeho účinky zvyšuje.
PŮSOBENÍ: Mimo euforizace a jiných popsaných jevů vyvolává časovou dezintegraci, ovlivňuje reakční čas, vybavování si z trvalé paměti, porozumění psané informaci, atd. U epileptiků může pomoci k záchvatu.
7.2 Hašiš
Kouření hašiše je stejně staré a oblíbené jako užívání marihuany. Již v roce 1845 osobnosti, jako byli Dumas, Hugo nebo Gautier založili první "Cannabis club" v Evropě - Klub Hašišínů (Le Club Des Haschichins).

Fitz Hugh Ludlow (The Hashish Eater, 1857) požívání hašiše velebí jako nádherné duševní dobrodružství, zároveň však varuje od přílišné závislosti na něm i na jiných drogách. Na světových výstavách od roku 1860 až do počátku 20. století byla vždy velkou atrakcí expozice "tureckého kouření hašiše" a ve stejné době se v Americe běžně prodávala neškodná a doporučovaná sladkůstka Hasheesh candy, hašiš kandovaný v javorovém cukru. Kuřárny hašiše byly otevřeny ve většině větších měst Ameriky a přetrvaly až do 20. let našeho století. Účinek hašiše se projevuje nutkáním k naprostému klidu s příjemným sněním, zabarveným podle osobnosti. Čas a vztah k okolí je chápán zkresleně, je depersonalizace, narušení myšlení (porušení toku asociací, jako by někdo bral myšlenky). Změny zrakového vnímání přecházejí v iluze a (bohaté barevné) pseudohalucinace, porucha prostorového vnímání. Je narušena kritika, dochází k podobnému jednání jako u marihuany. Smyslové vnímání má zvýšenou intenzitu, člověk vidí to, na co myslí. Záleží na výchozí náladě, dávce a okolí. Literárně se hašišem zabýval např. Charles Baudelaire (Báseň o hašiši).
CHEMIE: Hašiš je vlastní pryskyřice konopí extrahovaná s tuky ve vařící vodě a vykrystalizovaná, činné látky jsou cannabinoly, hlavně THC. Vypadá jako hnědožlutá kostka, někdy do černa. 1.5 cm dlouhý váleček o průměru asi 6 mm by mohl být 1 gram a stojí u nás 200 - 500 Kč, podle kvality. Začerstva je pružný, pak tuhý, drolí se po zahřátí v plameni. Postupů extrakce hašiše z konopí je mnoho, včetně další izomerace pro zvýšení účinku. Též ve formě hašového oleje je látka ještě několikrát účinnější.
PŮSOBENÍ: Hašiš se nejčastěji kouří. Používají se krásné vodní dýmky, do kterých se nasype i třetina gramu a na jeden mocný zátah (zpočátku pomalu, než se rozhoří, pak víc a víc) inhaluje. Příznaky se objeví ihned, rauš po minutách, nejvýše po patnácti. Též se často nadrobí do cigaretového tabáku a ubalí se joint. Obluzení trvá 30 až 60 minut, vytrácí se po třech hodinách. Při požití v jídle (pro začátek např. 2 g v jogurtu) je průběh delší. Hašiš působí 5x až 8x silněji než marihuana. Objevuje se sucho v krku, psychomotorické poruchy, hlad a žízeň, někomu může být velmi špatně a zvrací. Je poměrně málo vegetativních změn a poruch látkové přeměny. Nebezpečné jsou vysoké dávky (nad 20 mg THC) a chronické zneužívání. Při otravě stoupá v mozku serotonin. Není zkřížená tolerance s pravými halucinogeny. S alkoholem O.K., účinky se zesilují.
LÉČBA: Hašiš potencuje hypnotika, sedativa, ale i budivé aminy.

Když se objeví atypický rauš, panický strach, působí dobře trankvilizéry, barbituráty i káva.