Etta a Tin Mountains, Jižní Dakota/USA; Skotsko; Korutansko/Rakousko; Švédsko; Brazílie; Afgánistán.
Kromě toho patří do skupiny pyroxenů: egerin, bronzit, hypersten, dialag.


Kalcit
Ca[CO3]

Vlastnosti : V přírodě se nacházejí nádherné krystaly s až nepřehledným množstvím rozmanitých krystalických tvarů. Kalcit představuje se svými 600 různými tvary ve více než 2000 kombinacích nepřekonatelné bohatství tvarů. Vyskytují se tupé a ostré klence a skalenoedry, šesterečný hranol a jejich kombinace. Známé jsou tence tabulkovité (jako papír), dlouze sloupcovité krystaly; hrany jsou často zaoblené. Štěpnost: dokonalá. Rozbijeme-li klenec kalcitu, rozštěpí se na nezčetné drobné a ještě menší klence. Hustota: 2,71; barva: chemicky čistý kalcit je bezbarvý, většinou je však bílý, různé nečistoty (hořčík, železo, mangan, vzácně zinek, baryum, stroncium, olovo, které nahrazují v krystalové mřížce atom vápníku) jej různě zbarvují. Bývá znečištěn také limonitem, hematitem, uhelnou hmotou a pískem; v drúzách z Idar-Obersteinu (Hunsrück) jej oxid železitý zbarvuje do typicky oranžové až tmavě červené barvy. Častá jsou dvojčata: doplňková dvojčata, lamelární opakování jednotlivých krystalů, což se na štěpných kusech projevuje jemným rovnoběžným rýhováním, známé jsou mnohočetné krystaly, srdčitá a motýlovitá dvojčata (Butterfly Twins). Vyskytuje se dále v lupenitých, zrnitých, stébelnatých, vláknitých, celistvých a zemitých agregátech, v kulovité a šiškovité formě (aragonit - pizolit, krápník), známé jsou pseudomorfózy kalcitu po řadě minerálů; kalcit je také nejběžnější fosilizačním minerálem zkamenělin. Položíme-li průhledný klenec kalcitu na řádek písma, vidíme ho dvojitě. Zřetelný dvojlom při průchodu světla tímto nerostem objevil Erasmus Bartholinus v roce 1669 na islandském, tzv. „dvojlomném vápenci”. Také nadšený mineralog J.W.Goethe popsal v roce 1813 ve své nauce o barvách „dvojité obrazy klencového kalcit”. Řada krystalů kalcitu vykazuje v ultrafialovém záření silnou fluorescenci, způsobovanou stopami vzácných zemin; na islandském vápenci byla pozorována zelenavá až žlutavá termoluminiscence a triboluminiscence. Studená kyselina chlorovodíková rozpouští kalcit a ten silně šumí unikajícim oxidem uhličitým.
Vznik a výskyt : Kalcit patří k nejrozšířenějším minerálům na Zemi a vyskytuje se ve velkém množství. Téměř výhradně z tohoto nerostu jsou celé horské hřebeny: Vápencové Alpy, Schwäbischer a Fränkischer Jura v Německu. V dlouhých geologických obdobích se v teplých, mělkých mořích vysrážel původně rozpuštěný vápenec a spolu s ním se na dně časem usazovaly vápencové schránky mořských organismů (lastury, kostry korálů, schránky dírkovců apod.). Silným tlakem, který způsobily mocné usazené vrstvy, se hornina zpevnila a vznikly např. křídové útesy, jaké známe např.