U celistvých agregátů jsou kalcitu podobné: křemen, baryt, fluorit, sádrovec, anhydrit; ovšem tvrdostí, štěpností a reakcí na kyselinu chlorovodíkovou se od kalcitu výrazně liší.




Síra
S

Vlastnosti: V přírodě se vyskytuje síra ve dvou formách: jednoklonná síra vzniká za normálního tlaku při teplotě nad + 95,6 , brzy však přechází do kosočtverečné modifikace. Stabilní síra v kosočtverečné modofikace tvoří velmi krásné, hojnoploché krystaly, které mají někdy povlak nebo obsahují vtroušeniny ze živce nebo ropy. Síra má lasturnatý lom, je velmi křehká, při kolísání teplot praská, již při pouhém uchopení krystalu se na něm mohou objevit trhliny; hustota: 2,0; barva: medově až voskově žlutá, žlutavě bílá, propustnost světla sahá od průsvitnosti až k naprosté neprůhlednosti.
Vznik a výskyt: 1. Síra je sopečného původu, sráží se za horka ze sirných par. K tomu dochází v blízkostin činných nebo vyhaslých sopek (pohoří Eifel/SRN; Vulcano/Itálie; Japonsko; Indonésie). 2. Sedimentárně vzniká redukcí síranů působením organických substencí (anaerobní bakterie); v tomto případě se vyskytuje společně se sádrovcem a celestinem (Agrigento, Caltanisetta/Sicílie; Staßfurt [solná ložiska z období svrchního permu], Sasko/SRN; Tarnobrzeg/jižní Polsko). U nás se vyskytuje např. v okolí Františkových a Mariánských Lázní.
Využití: Asi polovina světové produkce tohoto nerostu pochází z elementární síry (přes 10 mil. tun). Využívá se k výrobě kyseliny sírové, při vulkanizaci kaučuku, k hubení škůdců, k výrobě černého střelného prachu, sulfitové buničiny.