Zde se velikost těla konzumentů v jednotlivých trofických úrovních zmenšuje a naopak jejich hustota vzrůstá.
Rozložený řetězec vede od odumřelé rostlinné a živočišné hmoty přes nekrofágy a saprofágy (např. četné druhy hmyzu a drobných korýšů), kteří mrtvou organickou hmotu narušují, zvětšují aktivní plochu a urychlují tak proces rozkladu a konečné mineralizace, jíž zprostředkují především houby. Velikost těla dekompozitorů se v jednotlivých trofických úrovních zmenšuje a jejich populační hustota roste. Nejvíce energie obsažené v ekosystému (cca 80-90%) protéká právě v rozložených procesech. I účinnost produkce biomasy je zde vyšší než v pastevně kořistnickém řetězci, neboť i hmota neúplně rozložená může opakovaně vstupovat do oběhu až do úplného rozkladu.