zajíců, ježků, drobných hlodavců a obojživelníků.

Ačkoliv již existuje mnoho přírodních rezervací, je ještě třeba je správně udržovat. Některé vlády pouze prohlásí určité území za chráněné a dále se o ně již nestará, tzn. Nevydá patřičné prostředky na hlídání a údržbu, někdy dokonce ani neví, jaká zvířata na území žijí. Tomuto typu rezervace se říká “ochrana na papíře”.

Toto jsou stinné stránky. Stále však přibývá také ekologických spolků a spolků pro ochranu zvířat, které již také za dobu své existence něco dokázaly. Např. zachránily před vyhynutím australského ptáka Atrichornis clamosus, nebo v zoologických zahradách uchovaly zvířata, kterým toto vyhynutí ve volné přírodě hrozilo. K těm patří jelen milu, havajská husa, evropský zubr, již zmíněný severoamerický bizon, antilopa sajga, kůň Przewalského aj.