Slabé, vlastnoručně zhotovené radioamatérské stanice navázaly spojení na vzdálenosti mnoha tisíc kilometrů. Vědci okamžitě obrátili svou pozornost ke krátkým vlnám a zjistili, že se odrážejí od vrstev ionosféry, která pro ně funguje jako zrcadlo, a vracejí se zpátky na zem.

Pokud se ale krátké vlny odrážejí od ionosféry, mohou se odrážet i od jiných elektricky vodivých předmětů jako jsou lodě, letadla a další. Příjem odražených rádiových signálů může odhalit přítomnost kovového předmětu, určit jeho vzdálenost, rozměry a na základě Dopplerova jevu i rychlost jeho pohybu. Krátké radiové vlny přitom procházejí tmou, mlhou a nevadí jim nepříznivé povětrnostní podmínky. Takovéto zjišťování polohy letadel a lodí , případně i jiných předmětů, má velký vojenský i mírový význam. Tato oblast použití radiových vln dostala název radiolokace, anglicky radar (Radio Detecting and Ranging). Směrovaný paprsek velmi krátké radiové vlny může však také ukazovat cestu letadlům a lodím a vést je bezpečně nocí a mlhou. V takovém případě hovoříme o radionavigaci.

Upřesněme si pojem velmi krátkých rádiových vln. Zkracování vlnové délky, nebo růst kmitočtu elektromagnetického vlnění má důležité praktické důsledky. Vlna o kratší délce, je-li náležitým způsobem modulována, může přenášet větší množství informací. V oblasti krátkých nebo velmi krátkých vln můžeme najít mnohem více stanic mnohem těsněji u sebe než je tomu u vln dlouhých. Nejde však jen o počet stanic. Vyšší kmitočty umožňují zvětšit i šířku vysílacího kanálu, použít kmitočtové modulace a dosáhnou tak kvalitnějšího příjmu. Také rušení vnějšími poruchami je přitom možno prakticky vyloučit.

Televizní kanál musí přenášet mnohem více informací než kanál rozhlasový. Využívá proto kmitočtu kolem jednoho sta megahertzů, tedy vln o délce několika metrů. Tyto vlny se ale šíří už dost přímočaře a proto se k přenosu na větší území nebo delší vzdálenosti využívá sítě retranslačních stanic nebo komunikačních družic.

Naopak z hlediska potřeb radiolokace je přímočarost šíření nezbytnou podmínkou. Pro přesnější určení vzdálenosti se používá dokonce vln decimetrových a centimetrových, které obvykle nazýváme mikrovlnami. Mikrovlnná technika se však liší od techniky v oblasti radiových vln. Při práci s mikrovlnami nemůžeme již používat oscilační obvod z kondenzátoru a cívky a střídavé proudy s tak vysokým kmitočtem už nemůžeme přenášet po drátech. S rostoucí frekvencí radiových vln klesá počet závitů cívky a kapacita kondenzátoru v oscilačním obvodu. Pro mikrovlny je však i jen jeden závit příliš.