Klarinet a basový klarinet mají jednoduchý dřevěný jazýček a jejich (u jazýčku uzavřená) rezonanční rourka, která má válcovitý tvar, umožňuje vznik jen lichých vrchních harmonických tónů.

Plechové hudební nástroje jsou též jazýčkové píšťaly, ve kterých úlohu jazýčku zastupují různě napínané rty hudebníka. Z těchto nástrojů dává nejušlechtilejší zvuk roh, jehož rezonanční zvukovod se od samého počátku mírně rozšiřuje. Trubky a pozouny mají zvukovody až do dvou třetin válcovité a až poslední třetina se kuželovitě rozšiřuje. Úzká menzura plechových nástrojů způsobuje, že z nich není možno vyloudit jejich základní tón, zato vznik všech vyšších harmonických tónů je jednoduchý, od druhého až po dvanáctý. Starší přirozený roh, který neměl ventily, umožňoval zahrát jen vyšší harmonické tóny svého základního tónu. To znamená, že pokud například základní tón byl C1, mohly se na rohu hrát jen C, G, c, e, g, hes, c1, d1, e1, f1, g1, přičemž tón f1

už nebyl čistý. U dnešních ventilových hudebních nástrojů se chybějící tóny doplňují tím, že se pomocí ventilů do rezonančního zvukovodu vřazují prodlužovací rourky, čímž se účinná délka zvukovodu prodlužuje a tón snižuje. První ventil snižuje o celý tón, druhý o půltón a třetí o malou tercii. U pozónu se snížení tónu dosahuje vytahováním dvou do sebe zapadajících trubic tvaru U. Kromě strun a píšťal se jako zdroje hudebních zvuků používají ještě pružné kovové tyče, desky a napjaté blány. Tyč se může chvět dvěma způsoby - podélně a příčně.

Podélně chvějící se tyče se však v hudbě nepoužívají ze dvou příčin: pro obtížné rozechvívání tyčí a pro jejich příliš velkou délku, která by byla potřebná pro vznik tónů s výškami, které jsou obvyklé pro hudbu.

Příčné chvění tyčí je jev mnohem složitější, než jejich vlnění podélné. Frekvence příčně se chvějící tyče se konstantním průřezem se vypočítá vzorcem


Obr. 14 Chvění tyče
ve kterém je E modul pružnosti materiálu tyče v tahu, R poloměr setrvačnosti průřezu tyče vzhledem k pohybové ose, l délka tyče, s měrná hmotnost a m kořen transcendentní rovnice , ve které platí znaménko + pro tyč, která je volná na obou dvou koncích nebo na obou dvou koncích upevněná, a - pro tyč, která je na jednom konci volná a na druhé upevněná. Podle vzorce na výpočet frekvence se tedy základní frekvence příčného vlnění tyče zmenšuje s druhou mocninou její délky, tedy mnohem rychleji, než u podélného vlnění. Je ale významné, že frekvence možných příčných chvění tyče nejsou celistvými násobky základní frekvence. Díky tomu zvuk příčně se chvějících tyčí není dost příjemný a dobře se nehodí pro hudební účely. Rozložení kmiten a uzlů na příčně se chvějící tyči ukazuje obr. 14, přičemž obr. 14a ukazuje tyč, která je na obou dvou koncích volná a obr.