Příklady zvuků různé hladiny hlasitosti udává tabulka 2.

Zvuk Hladina hlasitosti [Ph] = hladina intenzity zvuku [dB]
Zvukový práh
Šelest listí
Šum listí
Pouliční hluk v tichém předměstí
Tlumený rozhovor
Normální pouliční hluk
Hlasitý rozhovor
Hluk na silně frekventovaných ulicích velkoměsta
Hluk v tunelech podzemních železnic
Hluk motorových vozidel
Maximální hluk motorky
Hlasité obráběcí stroje
Startující letadlo ve vzdálenosti 1 m
Hluk působící bolest 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
120
130

Tabulka 2 Hladina hlasitosti některých zvuků

Detektory a přístroje na měření intenzity zvuku
Lidské ucho je neobyčejně citlivým detektorem zvuku. Je současně i jeho analyzátorem, protože citlivě rozlišuje zvuky podle jejich frekvencí. Fyzikální detektory zvuku je možné rozdělit do čtyř skupin podle toho, zda reagují na akustickou výchylku u, akustickou rychlost v, střídavý akustický přetlak P nebo na jeho průměrnou hodnotu P*.

Zařízení, jenž jsou založena na akustické výchylce, která je vždy velmi malá, nemají prakticky žádný význam. K nim patří mikroskop, pomocí kterého se dají pozorovat částice např. cigaretového dýmu, které působením vnitřního tření sledují pohyb částic vodiče zvuku. Jestliže ve vzduchu obsahujícím cigaretový dým není zvukové vlnění, při vhodném bočním osvětlení se částice dýmu obarvují v zorném poli mikroskopu jako neklidné svítící body (Brownův pohyb). Pokud by však vzduchem zářil zvuk s dostatečně velkou intenzitou, tak by v zorném poli mikroskopu byly vidět navzájem rovnoběžné svítící úsečky, které by byly tím delší, čím by intenzita byla větší.

Na akustickou rychlost reaguje jako detektor zvuku tzv. citlivý plamen. Plamen svítiplynu unikajícího z trubičky s vnitřním průměrem asi 1 mm pod menším tlakem je klidný. Pokud bychom tlak svítiplynu zvětšili, následkem víření není klidný plamen plynu, ale rozvětvuje se. Pokud bychom tlak svítiplynu nastavili tak, že plamen byl ještě klidný, nápadně by změnil svůj vzhled, pokud by ho zasáhla zvuková vlna. O tom, že tento citlivý plamen reaguje na akustickou rychlost a ne na střídavý akustický přetlak se přesvědčíme tak, že ho dáme na různá místa v stojatém vlnění, ve kterém - na rozdíl od postupujícího vlnění - kmitny tlaku a rychlosti nejsou v totožných rovinách.

Na akustické rychlosti je založený i Rayleighův přístroj na měření intenzity zvuku (obr. 9). Jeho hlavní součástí je velmi tenká a lehká destička s průměrem 5 - 10 mm, zavěšená na jemném pružném vlákně. Ve vzduchu, který je ve vlnivém pohybu, se natáčí do kolmé polohy na směr postupu vlnění. Jev vysvětluje obr. 10, ve kterém jsou zakresleny křivky proudění, kdy je tenká deska (teoreticky nekonečně tenká) v šikmé poloze v proudícím vzduchu. Z obrázku je zřejmé, že rychlost proudění vzduchu při povrchu desky je nejmenší v okolí bodů P a P´, ve kterých se rovná nule. To však podle Bernoulliho rovnice znamená, že v těchto místech jsou tlakové síly působící na desku největší. Skládají se v dvojici, která se snaží pootočit desku do polohy kolmé na směr proudění.