Vyplývá to z měření jasnosti měsíců v různých barevných oborech.

NEPTUN
Neptun je co do velikosti téměř dvojčetem Uranu, jeho průměr je pouze o přibližně 2 000 kilometrů menší. V průměru se Neptun nachází ve vzdálenosti 500 miliónů kilometrů od Slunce. Neptun byl objeven Johannem Gallem v roce 1846, který ho vypočetl z nepravidelnost (čili poruch)v dráze Uranu.Jeho oběh kolem Slunce trvá téměř 165 let. Teprve v roce 2001 dokončí Neptun oběh, který začal v okamžiku, kdy byl objeven. Za 140 let pozorování Neptunu získali hvězdáři jen velmi hrubý obraz této planety. Sonda Voyager 2, která dorazila k Neptunu v srpnu 1989 ,poskytla první ostrý pohled na tuto planetu. Ukázalo se, že má temně modrou barvu. Neptun obíhá v hlubinách sluneční soustavy. Zatímco k Zemi dorazí sluneční světlo za osm minut, k Neptunu letí plné čtyři hodiny. Slunce by pouhým okem bylo vidět jako bod, který však Neptun osvětluje 250 krát více než Měsíc v úplňku Zemi.V atmosféře odhalil spektograf molekulární vodík a později také metan a helium. V ovzduší je patrně také čpavek. Kolem rovníku má dva jasné a dva sotva patrné prstence. Neptun má nejméně o šest měsíců více než ty dva (Nereida a Triton), které jsou pozorovatelné ze Země. První z nich,Triton, jehož průměr je přibližně 2 700 km, objevil už v roce 1846 William Lassel. Je to vlastně velmi zajímavé těleso. Je nejchladnějším místem v celé sluneční soustavě. Jeho teplota je -236° C. Je to narůžovělý svět posetý „sopkami“, které vyvrhují kapalný a plynný dusík, který zamrzá a vytváří podivnou sněhovou krajinu. Málo je známo o měsíci Nereidě, objeveném až v roce 1949. Pohybuje se po velmi protáhlé dráze. Jeho vzdálenost od Neptunu kolísá v rozmezí 140 000 až 9 500 000 kilometrů. Jeden oběh kolem Neptunu trvá déle než 360 dní.

PLUTO
Pluto, nejmenší ledová planetka a dosud nejméně prozkoumaná, oběhne kolem Slunce za čtvrt tisíciletí. Pluto byl vypočten z poruch Neptunovy dráhy. Zatímco dráhy všech planet leží téměř přesně v rovině zemské dráhy, ekliptiky, svírá s ní rovina Pluta úhel sedmnáct stupňů. V důsledku toho prochází Pluto na své pouti po obloze často daleko od ekliptiky. 20. února 1930 pořídil Clyde W. Tombought, tehdy mladý asistent na Lowwellově observatoři v Arizoně, snímek, který s konečnou platností potvrdil, že za dráhou Neptunu obíhá další planeta. Tento snímek byl pořízen jen díky šťastné náhodě, že se Pluto přiblížilo k ekliptice. Má výstřední, excentrickou dráhu, takže ač je uváděn jako nejvzdálenější planeta, v určitém časovém intervalu se ocitá uvnitř dráhy Neptunu, který je pak nejvzdálenější planetou (právě teď tomu tak bylo od roku 1979 do března roku 1999).