V roce 1989, kdy se Pluto nejvíce přiblížilo ke Slunci, dosáhlo zároveň nejvyšší výšky nad úrovní dráhy Neptunu - 1,3 miliardy kilometrů. To je zhruba vzdálenost, ve které obíhá Saturn kolem Slunce. V roce 1978 se na observatoři ve Flagstaffu v Arizoně rozběhl program, jehož cílem bylo získat velmi přesné polohy planety Pluto. Dalekohledem se pořizovaly snímky hvězdné oblohy a okolí planety a získané desky se pak pečlivě proměřovaly. Při zpracování fotografií si pracovník observatoře James W. Christy všiml, že obraz Pluta je protáhlý. Nemohl to být kaz v emulzi, protože nepravidelnost byla patrná na několika negativech. Jednoduchý výpočet ukázal, že rozmazání obrazu Pluta nemohl způsobit jeho vlastní pohyb po obloze během expozice. Šešulku se podařilo zjistit i na starších snímcích. Její poloha na obvodě kotoučku Pluta se měnila pravidelně během asi 6 dnů. Bylo tedy zřejmé, že Christy objevil něco, co přímo souvisí s planetou. Mohla to být buď nějaká jasná oblast na disku, nebo měsíc. Podrobnější výpočty ukázaly, že šešulku může způsobit pouze měsíc v těsné blízkosti planety. Začátkem června 1978 se svět oficiálně dozvěděl, že kolem Pluta obíhá měsíc. Objev tohoto měsíce umožnil určit hmotnost deváté planety. Pro malý rozměr, velkou výstřednost, velký sklon dráhy k ekliptice a vzhledem k velikosti a blízkosti měsíce Charona ho astronomové považují za dvojitou planetku. V minulosti byly různé názory o tom, že Pluto není planeta, ale, že je to jeden ze zatoulaných měsíců Neptunu. Je možné, že v budoucnu bude označení devátá planeta sluneční soustavy patřit tělesu, které obíhá až za dráhou Pluta. Neptun i Uran odchylky ve svých pohybech projevují a dnes již víme, že je nezpůsobuje Pluto. Na to je příliš lehký. Planeta kroužící ve vzdálenosti 15 miliard kilometrů od Slunce může unikat zvědavým objektivům fotografických a televizních kamer.