Fotosféra je nejtenčí vrstvou Slunce (zhruba kolem 300 km), ve které můžeme pozorovat jev zvaný sluneční skvrny (více viz…….), což jsou tmavší místa na plášti Slunce – tmavší proto, že je na nich nižší teplota než v okolí. Často svoji polohu „mění“, ale to je jen tím, že vznikají nové a ty staré zanikají. Dále pak chromosféra, která má tloušťku 14000 km, teplota se zde mění od 6000 K do 106 K při přechodu do koróny. Nad oblastmi slunečních skvrn vznikají tzv. sluneční erupce, což jsou obrovské výbuchy atomových částic slunce. Pokud tyto erupce zasáhnou zemi, způsobují často nádherný světelný efekt, tzv. polární záři. Koróna, oblast nad chromosférou, je jakási „řídká horní“ atmosféra Slunce, která nemá ostrých hranic a zasahuje hluboko do sluneční soustavy. Teplota koróny v blízkosti Slunce (cca 1,5×106 K) je paradoxně vyšší než teplota fotosféry (5 800 K). Rekonexe magnetických silokřivek a turbulentní brzdění spolu s tlumením magnetoakusztických vln právě v koróně je pravděpodobnou příčinou této vysoké teploty koróny. POZOROVATELNÉ SLUNEČNÍ JEVY

Erupce - Náhlá zjasnění ve fotosféře a chromosféře doprovázená výrazným uvolněním hmoty a energie. Může dojít až k odtržení oblaku plazmatu se zamrzlým magnetickým polem, který putuje sluneční soustavou. Zachytí-li tento oblak magnetosféra naší Země, dojde k výrazným polárním zářím a magnetickým bouřím.

Protuberance – Protuberance jsou výtrysky sluneční hmoty, které vypadají jako ohnivé jazyky, desetitisíce kilometrů nad povrch, ovládané magnetickým polem Slunce. Jejich tvar kopíruje silokřivky lokálního magnetického pole. Vedle méně častých erupcí jsou protuberance nejpozoruhodnějšími a nejnápadnějšími projevy sluneční aktivity.

Sluneční skvrny – Tyto skvrny pozorovali Číňané již před 2 000 lety. V 17. století se jejich systematickým studiem zabýval velký italský astronom Galileo Galilei. Na základě pozorování pohybu skvrn po slunečním povrchu dospěl k závěru, že Slunce rotuje kolem osy. Doba mezi lety 1645 a 1715 byla obdobím velmi klidného Slunce – v tomto údobí nebyla na Slunci pozorována celých 7 let ani jedna skvrna. Tehdy také na celé severní polokouli nastalo období velmi chladného počasí, někdy ho dokonce nazýváme „malá doba ledová“. Sluneční skvrny mají různou velikost i různý tvar a mívají průměr až 65 000 km. Na okrajích mají „polostínovou“ oblast a v centru „temnou“ oblast, která pokrývá asi čtvrtinu plochy skvrny. Narůstají do plné velikosti asi 10 dnů a trvá okolo dalších dvou týdnů, než zmizí. Obvykle se vyskytují ve skupinách a větší skupiny „žijí“ až několik týdnů.