Při vyšší hmotnosti by mohla vzniknout i černá díra či neutronová hvězda, ale to v tomto stavu není možné. Z bílých trpaslíků se stávají malé koule, většinou o velikosti naší Země, některé větší, které již neuvolňují energii, ale září a ochlazují se. Bílý trpaslík je vlastně veškerá hmota hvězdy namačkaná na sobě, takže i když bílý trpaslík není příliš velký, jeho hustota je obrovská.

Tato hvězda je jakousi „paní“ naší sluneční soustavy. Neustále je s námi přítomna a hlídá si své planety jako malé děti – ať už je to Merkur, dítě jí nejbližší, či Pluto, které je přes 80% doby svého oběhu kolem Slunce nejdále. Kolik je takových Sluncí? To je snad nevyčíslitelné, obrovské množství hvězd, proměnných hvězd, dvouhvězd, neutronových hvězd, obrů trpaslíků různých barev či černých děr, které ukrádají hmotu ostatním kolem sebe.