Už z doby staršího paleolitu pocházejí lidské kosti a kamenné nástroje, které byly objeveny v S i J Indii.Podle naleziště na severu to byla kultura sóánská, na jihu okolo tamilské metropole Madrásu. Vyskytovali se zde lidé europoidního typu, kteří se nejdříve živili lovem zvěře a ryb a později postupně přecházeli k obdělávání půdy.
První známou civilizací byla civilizace údolí Indu (zhruba 2500př.n.l.-1750př.n.l.)
Je nazývána podle této řeky nebo podle jednoho ze svých dvou hlavních městských středisek na přítoku Indu (Ráví) města Harrapyharrapská kultura. Druhým městským centrem bylo Mohendžodaro - „Pahorek mrtvých“(30 000obyvatel). Tato rozsáhlá městská civilizace se pravděpodobně vyvinula z dřívějších neolitických kultur Afghánistánu a Balúčistánu. Kolem roku 4000př.Kr. zde nastal nejrychlejší rozvoj zemědělství a v oblasti kolem údolí řeky Indus vznikala síť měst a vesnic. Během příštích tisíciletí zde vznikla ohražená města a síť obchodních cest. Asi roku 2500př.Kr. vyvrcholila tato fáze, nazývaná raná fáze civilizace řeky Indus, vytvořením vyspělé civilizace v údolí Indu.

Historie lidu z údolí řeky Indus je dosud nejasná. Zůstaly po něm hieroglyfické nápisy, které však nebyly dosud rozluštěny. (Také proto, že pravděpodobně psali na málo trvanlivé materiály, př.dřevo). Proto také badatelé nedokáží určit, k jakému etniku patřili tvůrci kultury z poříčí Indu. Dílčí výsledky naznačují, že šlo o lid drávidského původu, protože védský jazyk i sanskrt vykazují mnoho slov drávidského původu už před proniknutím Árjů na jih.
Nejpozoruhodnějším rysem městských sídlišť je zjevná plánovitost, se kterou byla stavěna, a vysoká civilizační úroveň života jejich obyvatel. Např.Mohendžodaro má rovnoběžné, v pravém úhlu se protínající hlavní třídy. Domy jsou vybudovány z dokonale vypálených cihel a mají většinou vnitřní dvorky s ohništi a se studnami. Domy jsou vybaveny koupelnami a záchodky s odtokem do hlavních krycích kanálů pod širokými ulicemi. Tak dokonalý systém k udržování čistoty města nenajdeme v žádné ze soudobých starověkých kultur Předního východu. Vysokou technickou zdatnost obyvatel dokládají nalezené nástroje a nářadí, také keramika a dětské hračky. Charakteristickým rysem je však jejich neměnnost v průběhu dlouhého časového období, které tato kultura zaujímá. Všechno působí dojmem ustrnutí na jednom dosaženém vysokém standartu a lpění na tradičním způsobu práce a života. V pozoruhodně malém počtu se vyskytují zbraně, které mají charakter výrazně lovecký.

Rozvinut byl obchod se vzdálenými oblastmi Mezopotámie i když nemuselo jít o přímý kontakt obou oblastí asi až do roku 1900př.Kr.
Naprostou záhadou zůstává organizace říše nebo říší, které harrapská kultura vytvořila, společenský systém, který tu vládl, i náboženství zdejších obyvatel. Možná šlo o nějakou formu teokracie, (forma stát.zřízení v níž církev a duchovenstvo má v rukou moc duchovní i světskou) že v zemi byl rozšířen kult bohyně Matky a důraz kladený na rituální čistotu (bazény, studně). Dalším příkladem může být vyobrazení mužské postavy, která zaujímá „jóginský“ sed a má na hlavě rohy nebo půlměsíc. Pro tyto charakter.znaky jí dali historikové jméno Proto-šiva a spatřují v ní přímého předchůdce hinduistického boha Šivy.
Okolnosti zániku této kultury jsou také nejasné. Archeologické nálezy svědčí o úpadku této kultury v posledním období její existence. Pravděpodobně padla za oběť některé z vln árijských nomádů, které se postupně valily do Indie zhruba od počátku 2.tisíciletí př.Kr.

Příchod Árjů a kultura védská
Někdy ve 2.tisíciletí př.Kr. přišla na území Indie nová skupina obyvatel - Árjové, tj.Urození nebo Vznešení. Védské národy vznikly splynutím obyvatel z povodí Indu s přistěhovalými Árji. Jednotlivé kmeny mezi sebou soupeřily o moc nad územím. O boji mezi Pánduovci a Kuruovci vypravuje nejstarší veršovaný epos Mahábhárata (1000-700př.Kr.). Védské kmeny žily v nevelkých sídlištích, která připomínala spíš stanové tábory a neměla příliš společného s vyspělými městy harrapské kultury.
Nejstarším pramenem je véda - soubor literárních památek, hlavně s náboženským tématem a charakterem. Nejstarší součást védského souboru je rozdělena do čtyř sbírek zvaných sanhity. 1.Rgvéda-modlitby, písně, hymny k oslavě božstev. 2. Sámavéda - zpěvník obětních skladeb. 3.Jadžurvéda- návody k provádění obětí a obětních formulí. 4.Atharvaváda- magická zaříkadla, kouzelné průpovědi. Védy byly uchovávány ústním podáním, na správnost podání dohlíželi znalci véd zvaní bráhmáni.
Védské náboženství bylo značně polyteistické. Rozdělilo vesmír na tři světy, z nichž nejvyšší obývají dévové, bohové a bohyně personifikované přírodní síly a jevy, např.:bůh slunce Súrja, měsíční božstvo Čandra, vládce vod Varuna, bohyně Jitřenka-Ušas. Jejich králem je hromovládný Indra, který vede vojsko bohů v bojích proti jejich nepřátelům asurům, obyvatelům nejnižšího světa. Prostřední svět je vyhrazen lidem, kteří mohou ve védských verších mantrách uctívat své bohy a zajistit si tak bohatství, dlouhověkost a úspěch.

Rozdělení společnosti
Nejvyšší složku védské společnosti tvořili bráhmani-znalci posvátných textů, obětníci a královští poradci. Protože provaděči obětí byli právě oni a nikdo je nemohl v této funkci nahradit, povýšili se na úroveň samých bohů. Druhou společenskou složkou byli kšatrijové-bojovníci, jejichž úkolem bylo chránit pastviny pro stáda kočovných Árjů a v bojích rozmnožovat kočovný majetek a chránit společenství před nepřítelem. Z jejich řad byli voleni náčelníci kmenů- rádžové, předchůdci pozdějších králů. Jejich moc omezovala rada starších-samiti a shromáždění všech mužů patřících ke kmeni zvané sabhá.. Vaišjové jsou příslušníci třetí, nejpočetnější vrstvy - pastevci, obchodníci, řemeslníci. Tyto tři vrstvy Árjů tvořily uzavřený komplex s pevně stanovenými úkoly a právy. (Pouze muži byli plnoprávnými členy kmene.) Byla tu však ještě 4.vrstva - šúdrové, příslušníci porobených domorodých kmenů neárijského původu. Ti měli sloužit Árjům a vykonávat pro ně všechny manuální práce. Společenské vrstvy-varny=barvy.

Tomuto rozdělení se už ve védské době dostalo náboženského posvěcení:bůh Brahma stvořil 4 praotce všech 4 spol.vrstev.Ze svých úst stvořil kněze bráhmana, ze svých paží bojovníka kšatriju, ze stehen vaišju a všem třem sloužícího šúdru ze svých nohou. Proto se pohlíželo s nelibostí na mezistavové sňatky jako na porušování božského řádu. Sňatky příslušníků vyšších varn se šúdrovými ženami, byly trestány tím, že kdo je uzavírali, i jejich potomci byli degradováni do zvláštních mezivarnových skupin. Tento systém s přísným celoživotním vymezením společenského postavení každého jedince se později stal základem rigidního kastovního systému, který je pro dnešní hinduismus charakteristický. Tyto informace vyčteme z druhé vrstvy védské slovesnosti, kterou tvoří o pár století pozdější komentáře a výklady k sanhitám, tzv.bráhmany.
Završením védského literárního komplexu jsou upanišady. Z jejich učení vycházejí všechna tři velká náboženství, která vznikla na indické půdě - buddhismus,džinismus a hinduismus. Jsou také svědectvím o zakončení védské etapy kolonizace S Indie.