Prapůvodní předkové Finů přišli na Finský poloostrov již v prehistorických dobách. Řídké osídlení získalo během tisíciletí novou krev z východu, jihu a západu. První osadníci se účastnili bojů mezi východem a záppadem o moc církevní i světskou. Švédsko si podrobilo Novgorod a rozšířilo svou moc až do Karélie. Tím se Finsko dostalo do područí katolické církve. Prapůvodní předkové Finů přišli na Finský poloostrov již v prehistorických dobách. Řídké osídlení získalo během tisíciletí novou krev z východu, jihu a západu.
První osadníci se účastnili bojů mezi východem a záppadem o moc církevní i světskou. Švédsko si podrobilo Novgorod a rozšířilo svou moc až do Karélie. Tím se Finsko dostalo do područí katolické církve. Na počátku novověku vymanil Gustav Vasa Švédsko s Finskem z Kalmarské unie. Zároveň přerušil styky s Hanzovní ligou, ovládající obchod, a s katolickou církví. Luteránská reformace je spojena s počátky národní literatury. V 50. letech 16. století Finsko jako součást Švédska vstoupilo do dlouhotrvajících válek. Nejprve se válčilo na východě, pak v Pobaltí a nakonec ve střední Evropě. Švédsko, které se stalo velmocí, obnovilo svou vládu: byl rozvíjen systém centrálních úřadů, provinciálních vlád, školství a obchod. V Turku byla v roce 1640 založena univerzita, byla zakládána nová města.
Období míru, následující po dlouhých válkách, skončilo krutým hladomorem a severskou válkou, v níž Švédsko ztratilo své velmocenské postavení. Rusko posunulo hranici s Finskem na západ od Vyborgu a po krátké válce v roce 1743 připojilo ke svému území celé jihovýchodní Finsko. Na konci 18. století bylo již zřejmé, že Finsko tvoří osobitý celek, spojený se Švédskem. Finská válka, vedená v letech 1808-09, spadá do období napoleonských válek. Důsledkem této války se Finsko stalo autonomním Finským velkovévodstvím Ruské říše. Finsko získalo rozsáhlou vnitřní samosprávu, čímž se stalo státem s vlastní administrativou a ekonomikou. Zabrané oblasti jihovýchodního Finska byly opět připojeny k Finsku.
Novým hlavním městem se staly Helsinky, kam byla přemístěna také univerzita. V období autonomie došlo k velkému rozvoji finské společnosti. Vlastenecké ideály, zrozené romantismem, přerostly v aktivní národní politiku. Země se industrializovala, rozvíjelo se školství a byla postavena železnice, aby spojila různé části země. Společenská činnost se zpolitizovala a jazyková rivalita finsky a švédsky mluvícího obyvatelstva se vyhrotila. Snahy Ruska integrovat Finsko těsněji do carské říše na konci 19. století zvedly Finy k odpporu.
Napjatá politická situace se nestačila rozvinout dříve, než byla pohřbena 1. světovou válkou a socialistickou revolucí. Po Říjnové revoluci 6. prosince 1917 vyhlásil finský sněm nezávislost a počátkem roku 1918 ji Rusko i četné jiné státy uznaly. Nezávislému Finsku však nebylo přáno zahájit nové dějiny v míru. Země se rozdělila na dva tábory, buržoazní a socialistický, který v lednu 1918 začaly proti sobě bojovat. Občanská válka trvala do května 1918 a skončila vítězstvím buržoazie. Mír se do země vrátil, ale dlouho trvalo, než se rány, způsobené občanskou válkou, zacelily. Finsko, podpořené pomocí Německa, si již stihlo zvolit krále, ale v roce 1919 se dle odsouhlasení státního zřízení stalo republikou. Začátkem 2. světové války na konci roku 1939 Sovětský svaz napadl Finsko.
Zimní válka byla ukončena v březnu 1940 smírem v Moskvě, kde se Finsko muselo vzdát jihovýchodní oblasti, části Laponska a pronajmout Hanko pro vojenskou základnu. Po zimní válce upevnilo Finsko styky s Německem a v červnu 1941, když Němci zahájili válku proti Sovětskému svazu, vpadly i finské jednotky na východ. Válka skončila v září 1944 příměřím a východní hranice byla posunuta zpět do podoby po zimní válce. Kromě toho Finsko ztratilo Petsamo a sovětská vojenská základna se z Hanko přestěhovalo do Porkkaly. Finové museli také vyhnat Němce z Laponska, což vedlo k laponské válce, která trvala až do května 1945.
Po 2. světové válce si vztahy Finska jak s východem, tak i se západem získaly důvěru, o níž nejlépe svědčí skutečnost, že se všechny evropské státy a USA, jakož i Sovětský svaz, dívaly na Helsinky jako na nejvhodnější místo pro podepsání Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v srpnu 1975. Také ekonomika se rozvinula. Během několika desetiletí se Finsko proměnilo z agrární země v prosperující stát s dominující stérou služeb. Finsko vede aktivní mírovou politiku a angažuje se v mírovém hnutí v různých částech světa.