Vznikla Charta 77 a VONS (Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných). Ani zběsilá kampaň proti signatářům Charty (ostudná "Anticharta" ) a žalářování předních opozičních politiků nemohly zastavit rozpad sklerotické moci. Nástup Gorbačova a jeho politika "perestrojky" - přímo negace Husákovy politiky - byly tou poslední kapkou. Po několika násilných zásazích proti demonstrantům ( "Palachův týden" v lednu 1989) přišel 17. listopad 1989 a násilné rozehnání studentů, kteří chtěli uctít památku svých kolegů zahynuvších za okupace a zároveň protestovat proti soudobé nesvobodě. Totalitní moc se sesypala jako domeček z karet a vlády se ujaly opoziční síly, seskupené kolem Občanského fóra (v Českých zemích) a Veřejnosti proti násilí (na Slovensku). Rychle byla obnovena demokracie, jmenována nová vláda a do čela státu postaven přední opoziční politik, spisovatel Václav Havel. První svobodné parlamentní volby po 40 letech (červen 1990) přinesly drtivé vítězství Občanskému fóru a Veřejnosti proti násilí. Po opadnutí první euforie z nabyté svobody se však projevily i problémy z mnoha dlouho neřešených otázek. Jednou z nejkomplikovanějších byl vztah obou národů a jejich podíl na životě ve státě, jenž sice formálně byl federací, ale ve skutečnosti až do listopadu 1989 totalitním unitaristickým státem, v němž nevládli ani Češi, ani Slováci, ale Moskvou řízení komunisté. Oprávněný požadavek větší samostatnosti Slovenska v rámci společného státu dvou národů narážel jednak na objektivní potíže, dále na nechuť části českého obyvatelstva, ale především na ambice mnoha slovenských politiků, kteří chtěli daleko více - samostatný stát. Když všechny pokusy o nalezení statu quo skončily neúspěchem a ve volbách na jaře 1992 zvítězila v Českých zemích Občanská demokratická strana v čele s Václavem Klausem a na Slovensku Hnutí za demokratické Slovensko v čele s populistou Vladimírem Mečiarem, bylo o osudu společného státu rozhodnuto. Po několika jednáních o formě rozluky a po ratifikaci výsledků těchto jednání parlamenty obou republik, jakož i federálním parlamentem, byla po více než 70 letech ukončena existence Československa a na jeho území vznikly dva nové státy: Česká republika a Slovenská republika. Stalo se tak 1. ledna 1993. První parlamentní volby v samostatné České republice (účast 76%) vyhrála ODS, nepodařilo se jí však společně s koaličními partnery KDU-ČSL a ODA získat nadpoloviční většinu v parlamentě. Po pádu vlády v prosinci 1997 byl sestavením vlády pověřen Josef Tošovský. V předčasných parlamentních volbách konaných 19. -20.