Alžírsko



DZ
Alžírská demokratická lidová republika
2 381 741 km²
27 mil. obyvatel
OSN, LAS, OAJ, OPEC, OAPEC


Alžírská demokratická lidová republika se osvobodila z francouzské nadvlády 3. července 1972, kdy francouzský prezident Charles de Gaulle uznal nezávislost země. V 6. století př. Kr. bylo pobřeží Alžírska v rukou Kartaginců. Ve vnitrozemí tehdy žily kmeny, jež sem přišly z východu. R. 201 př. Kr. založil Masinissa svou numidskou říši, která se rozprostírala až k egyptským hranicím. R. 46 př. Kr. obsadili zemi Římané a založili zde Numidii a Mauretánii. Alžírsko se stalo pro Řím - podobně jako Egypt - zásobárnou obilí. Po pádu římského impéria přišli r. 430 n. l. přes Španělsko do severní Afriky Vandalové a založili zde svou říši. Jejich posledního krále Gelimera porazila r. 533 byzantská vojska pod velením Belisara a Alžírsko připadlo Byzanci. R. 647 začala expanze Arabů, kteří do r. 682 obsadili celé Alžírsko. Berberské kmeny, jež se stáhly do hor, byly islamizovány. Po rozpadu berberských dynastií Almorávidů a Almohádovců se přístavní města Oran, Alžír, Udžda a Ténés stala samostatnými republikami. Od 16. do 19. století ohrožovali berberští piráti ze svých základen v Alžírsku celé Středozemi. V boji proti nim obsadil král Ferdinand II. Aragonský (1479-1516) města Alžír a Oran. Berberská knížata, jež hledala ochranu před Španěly, se uchýlila pod vládu Osmanské říše. Alžírský bej získal r. 1710 autonomii pod protektorátem Cařihradu. Alžírsko součástí Francie
Francouzi obsadili Alžírsko r. 1830, čímž začalo údobí francouzské koloniální nadvlády. Odboj Berberů, vedených Abd al-Kárimem, se jim však podařilo potlačit až r. 1847. R. 1881 se připojení Alžírska k Francii dovršilo a do země se začalo stěhovat množství francouzských osadníků. Za 2. světové války bylo Alžírsko místem bojů. Po vylodění amerických vojsk zde generál de Gaulle 3. června 1943 vytvořil Francouzský výbor národního osvobození.

Boj za nezávislost
K otevřenému odboji proti Francouzům došlo l. listopadu 1954, kdy byla založena Fronta národního osvobození (FNO). V Alžírsku se rozpoutala krvavá občanská válka, jež měla svůj vliv i na Francii. Když totiž r. 1958 přislíbila francouzská vláda Alžírsku větší autonomii, vyvolalo to ve Francii vládní krizi, jež otevřela cestu k moci generálu de Gaullovi, jenž se stal r. 1959 prezidentem republiky. Proti jeho politice dekolonizace, kterou začal provádět počátkem 60.