Dánsko



DK
Dánské království
43 093 km²
5,19 mil. obyvatel
OSN, EU, RE, NATO, NR, OECD, OBSE


V Dánském království vládnou od roku 1863 monarchové z rodu Holstein-Sondenburg-Glücksburg. Podle ústavy z 5. července 1953 je stát demokratickou parlamentní monarchií s jednokomorovým parlamentem. Dánsko bylo osídleno už od 3. tisíciletí př. n. l. Obyvatelé se živili rybolovem a lovem zvěře. V 9. století, kdy Vikingové podnikali ze Skandinávie velké loupežné a objevitelské cesty, které je okolo roku 982 přivedly do Grónska a okolo roku 1000 do Severní Ameriky, bylo území Dánska jejich východištěm. Za zakladatele dánského státu je považován král Gorm Starý (zemřel okolo roku 950). Za vlády jeho syna Haralda Modrozubého, který byl králem Dánska a Norska, se v zemi rozšířilo křesťanství. Za vlády krále Knuta Velkého (1018 až 1035) se Dánsko sjednotilo s Anglií a Norskem, po jeho smrti se tato říše rozpadla. Za krále Valdemara I. Velkého (1157 až 1181) a jeho dvou synů Knuta VI. (1182 až 1202) a Valdemara II. Vítězného (1202 až 1241) se začalo Dánsko vyvíjet ve skandinávskou velmoc. Dánové dobyli Rujanu, Pomořansko a Estonsko, ale po bitvě s Holštýny u Bornhövede roku 1227 většinu dobytých území opět ztratili. Po období vnitřních nepokojů a hospodářské stagnace, která byla způsobena rozmachem hanzovních měst, a po nástupu krále Valdemara IV. Atterdaga roku 1340 se podařilo království konsolidovat. Válka s hanzovními městy ale skončila jejich uznáním (stralsundský mír roku 1370). Když královská dcera Margareta I. nastoupila roku 1387 na dánský trůn, uznali ji současně i za královnu Norska, Švédska a Finska. Její úmysl spojit navždy celou Skandinávii v rámci tzv. kalmarské unie, vzniklé roku 1397, však ztroskotal. Už roku 1448 vystoupilo z unie Švédsko, i když unie formálně existovala až do roku 1523. Zahraniční politiku Dánska v následujících dvou stoletích poznamenalo stálé soupeření se Švédskem o vedoucí postavení na Severu. Urovnání vztahů mezi oběma zeměmi znamenal až frederiksberský mír roku 1720. Války se Švédskem stály Dánsko asi třetinu jeho území (tzv. Kernland), země ztratila mimo jiné provincie Halland, Schonen a Blekinge, ostrovy Gotland a Ösel. Roku 1563 se v Dánsku ujala luteránská reformace, při sekularizaci majetku připadla většina koruně. Ztráty ze švédských válek se pokusil král Kristián IV. (1588-1648) vynahradit získáním území v Německu a od roku 1625 se účastnil třicetileté války.