Po její smrti se stal Egypt římskou provincií. Počátky období islámu
Při rozpadu Římské říše r. 395 n. l. byla země začleněna do Východořímské říše. V r. 640 obsadili Egypt Arabové a v r. 641 ho začlenili jako provinci do říše islámských chalífů. R. 1249 ovládli zemi mameluci, původně otroci a strážcové paláců. R. 1517 dobyli Egypt Osmané. Politický vliv mameluků přetrvával až do r. 1798, kdy Egypt dobyl Napoleon Bonaparte. Ale již r. 1801 se museli Francouzi z Egypta stáhnout. Následných nepokojů využil turecký důstojník Mohamed Alí. R. 1805 se chopil moci a začal uskutečňovat řadu reforem západního stylu. Za vlády následujících regentů Saída (1864-1863) a Ismaila (1863-1879) došlo v Egyptě ke kulturnímu a hospodářskému rozkvětu. V tomto období byl dokončen a roku 1869 otevřen Suezský průplav, budovaný podle projektu francouzského inženýra Ferdinanda de Lessepse. Počátky britské nadvlády
R. 1879 byly egyptské státní finance natolik vyčerpané, že Egypťané byli nuceni prodat Velké Británii svoje akcie vložené do Suezského průplavu. Velká Británie si tím zabezpečila kontrolu nad touto vodní cestou. Další úsporná opatření vzbudila nepokoje, které byly potlačeny za účasti britských ozbrojených sil. Rozhodující politickou moc získala r. 1882 Velká Británie, reprezentovaná v Egyptě generálními guvernéry. V r. 1914, po vypuknutí první světové války, se stal Egypt britským protektorátem. Nezávislost Egypta
Po skončení první světové války sílily snahy obyvatel Egypta o sebeurčení a získání nezávislosti. R. 1922 se Velká Británie nakonec vzdala svého protektorátu, ponechal si však kontrolu nad Suezským průplavem a obranou země. Za vlády krále Fuáda I. (1869-1936) se stal Egypt konstituční monarchií. Vnitropolitická situace byla vzhledem k přetrvávajícímu vlivu Velké Británie velmi neklidná. K její stabilizaci došlo až po nástupu krále Faruka r. 1936, který jmenoval ministerským předsedou vědce nacionalistické strany Wafd pašu Nahhása. Velká Británie podepsala 26. srpna 1936 smlouvu, kterou zaručovala Egyptu úplnou suverenitu a britskou okupaci omezovala pouze na oblast kolem Suezského průplavu. Konflikt s Izraelem
Po vytvoření státu Izrael r. 1948 a po rozhodnutí rady OSN o rozdělení Palestiny došlo k prvnímu konfliktu mezi Egyptem a Izraelem. Arabsko-izraelský konflikt v r. 1948 skončil porážkou Egypta a odhalil zároveň vnitropolitické rozpory, které vedly k pádu krále Faruka. Po vojenském převratu generála Aliho Mohameda Nagíba v r. 1952 byl král svržen a přinucen odstoupit. 7.