Egypt

Egypt


ET
Egyptská arabská republika
997 739 km²
57,1 mil. Obyvatel
OSN, OAU, AL, OAPEC


Nynější státní zřízení existuje v Egyptě od 18. června 1953. Rok před tímto datem svrhla skupina z pokrokové organizace Svobodných důstojníků krále Faruka I. a přinutila ho odstoupit. Stará říše
Krajina rozprostírající se po obou březích řeky Nilu byla osídlena již ve starší době kamenné. Založením první dynastie v Thinise kolem r. 3000 př. Kr. a sjednocením Dolního a Horního Egypta do jednoho státního celku pod vládou faraóna Menika (Narmera) začala vlastní historie Egypta. Do tohoto období spadá i vznik hieroglyfického písma. Kolem r. 2640 př. Kr. začíná období rozkvětu Staré říše. Král Džóser, pravděpodobně nejvýznamnější panovník tohoto období, vytvořil 60 metrů vysokou pyramidou v Sakkáře první prototyp egyptské monumentální kamenné architektury, která dosáhla svého vrcholu za vlády faraónů Cheopse, Chefrena a Mykerinose v obrovských pyramidách postavených v Gíze. Druhé období rozkvětu země je datováno r. 2134 př. Kr. (Střední říše). V tomto období se podařilo egyptským vládcům dobýt Núbii, jižní Palestinu a Sinajský poloostrov. Kolem r. 1650 př. Kr. se země dostala pod nadvládu kočovných kmenů Hyksósů, které se podařilo svrhnout až Ahmosesovi I. r. 1551 př. Kr. Jeho vládou bylo zahájeno období Nové říše. Za vlády Thutmóse I. (1505-1494 př. Kr) se stal Egypt nejmocnějším státem Středomoří. Snahy Nové říše po ovládnutí světa byly otřeseny až náboženskými reformami za vlády krále Amenthotepa IV. (později Achnatona), který nastoupil na trůn r. 1364 př. Kr., zavrhl všechna božstva a povýšil Atona na jediného boha (sluneční monoteismus). Nastaly vnitropolitické rozbroje, které zemi oslabovaly. Egypt přitom přišel o všechny své vnější provincie. Až po smrti krále Achnatona se Egypt znovu vzpamatoval a stal se světovou mocností. Ramesse II. , nejslavnější vládce Nové říše (zemřel r. 1224 př. Kr.), se stal iniciátorem dalších velkolepých staveb. Za vlády jeho nástupců se však říše rozpadla. R. 525 př. Kr. dobyl Egypt Kýros II. Velký, zakladatel perské říše, a vytvořil z Egypta perskou satrapii. S nadvládou Peršanů skoncoval až r. 332 př. Kr. Alexandr Veliký. Po jeho předčasné smrti založil jeden z jeho generálů v Egyptě vlastní dynastii a nastoupil na trůn jako Ptolemaios I. Soter. Jeho potomci vládli zemi 300 let až do doby, kdy poslední královna z rodu Ptolemaiovců, Kleopatra VII. (zemřela r. 30 př. Kr.), podlehla v boji proti Římu.

Po její smrti se stal Egypt římskou provincií. Počátky období islámu
Při rozpadu Římské říše r. 395 n. l. byla země začleněna do Východořímské říše. V r. 640 obsadili Egypt Arabové a v r. 641 ho začlenili jako provinci do říše islámských chalífů. R. 1249 ovládli zemi mameluci, původně otroci a strážcové paláců. R. 1517 dobyli Egypt Osmané. Politický vliv mameluků přetrvával až do r. 1798, kdy Egypt dobyl Napoleon Bonaparte. Ale již r. 1801 se museli Francouzi z Egypta stáhnout. Následných nepokojů využil turecký důstojník Mohamed Alí. R. 1805 se chopil moci a začal uskutečňovat řadu reforem západního stylu. Za vlády následujících regentů Saída (1864-1863) a Ismaila (1863-1879) došlo v Egyptě ke kulturnímu a hospodářskému rozkvětu. V tomto období byl dokončen a roku 1869 otevřen Suezský průplav, budovaný podle projektu francouzského inženýra Ferdinanda de Lessepse. Počátky britské nadvlády
R. 1879 byly egyptské státní finance natolik vyčerpané, že Egypťané byli nuceni prodat Velké Británii svoje akcie vložené do Suezského průplavu. Velká Británie si tím zabezpečila kontrolu nad touto vodní cestou. Další úsporná opatření vzbudila nepokoje, které byly potlačeny za účasti britských ozbrojených sil. Rozhodující politickou moc získala r. 1882 Velká Británie, reprezentovaná v Egyptě generálními guvernéry. V r. 1914, po vypuknutí první světové války, se stal Egypt britským protektorátem. Nezávislost Egypta
Po skončení první světové války sílily snahy obyvatel Egypta o sebeurčení a získání nezávislosti. R. 1922 se Velká Británie nakonec vzdala svého protektorátu, ponechal si však kontrolu nad Suezským průplavem a obranou země. Za vlády krále Fuáda I. (1869-1936) se stal Egypt konstituční monarchií. Vnitropolitická situace byla vzhledem k přetrvávajícímu vlivu Velké Británie velmi neklidná. K její stabilizaci došlo až po nástupu krále Faruka r. 1936, který jmenoval ministerským předsedou vědce nacionalistické strany Wafd pašu Nahhása. Velká Británie podepsala 26. srpna 1936 smlouvu, kterou zaručovala Egyptu úplnou suverenitu a britskou okupaci omezovala pouze na oblast kolem Suezského průplavu. Konflikt s Izraelem
Po vytvoření státu Izrael r. 1948 a po rozhodnutí rady OSN o rozdělení Palestiny došlo k prvnímu konfliktu mezi Egyptem a Izraelem. Arabsko-izraelský konflikt v r. 1948 skončil porážkou Egypta a odhalil zároveň vnitropolitické rozpory, které vedly k pádu krále Faruka. Po vojenském převratu generála Aliho Mohameda Nagíba v r. 1952 byl král svržen a přinucen odstoupit. 7.

září 1952 se stal Nagíb ministerským předsedou. Vyhlášení republiky
Republika byla v Egyptě vyhlášena 18. června 1953. Prezidentem státu se stal generál Nagíb. Skutečný vůdce revoluce, Gamál Abdal Násir, převzal moc i funkce prezidenta až 14. listopadu 1954. Znárodnění Suezského průplavu, následný vstup izraelských jednotek a francouzsko-britské vylodění vyvolaly suezskou krizi, která však na nátlak USA a SSSR skončila ústupem agresorů. Když v r. 1967 vypukly boje mezi Sýrií a Izraelem, Egypt na žádost Sýrie o pomoc soustředil svoje vojska na izraelských hranicích. Na Násirovu žádost došlo ke stažení jednotek OSN z hraničního pásma mezi Izraelem a Egyptem. Egypt však blokoval Akabu, jedinou přístupovou cestu Izraele k Rudému moři. 5. června 1967 vypukla šestidenní válka, ve které zvítězil Izrael. V Egyptě došlo k posílení sovětského vlivu a k upevnění postavení prezidenta Násira. Po jeho smrti se prezidentem stal Anvar Sadat. R. 1973 vypukla nová válka s Izraelem, která skončila uzavřením příměří. Mírová smlouva s Izraelem
V zájmu mírového urovnání konfliktu na Blízkém východě podepsali 26. března 1979 v Camp Davidu (USA) Anvar Sadat a izraelský ministerský předseda Menachem Begin mírovou smlouvu. Izrael se zavázal stáhnout vojenské jednotky ze Sinajského poloostrova a Egypt se zavázal uvolnit přístup k Suezskému průplavu. Sadat, který byl v r. 1980 doživotně zvolen prezidentem, si však svojí mírovou politikou znepřátelil stoupence islámských tradicionalistů. Na podzim r. 1981 se stal obětí atentátu. Po Sadatově smrti se jeho nástupcem stal Husní Mubarak, který usiluje o vyrovnání egyptského zahraničního zadlužení a o opětovnou integraci země do arabského světa. R. 1989 vystoupil Egypt z Federace arabských republik. V parlamentních volbách v listopadu 1995 získala Mubarakova Národně demokratická strana přesvědčivé vítězství. Hlavní město: Káhira (12 mil. obyvatel)
Úřední řeč: arabština
Náboženství: muslimské (93%), koptské (6,3%)
Státní zřízení: prezidentská republika
Hlava státu: Muhammad Husní Mubarak
Předseda vlády: Kamál Ahmad Ganzúrí
Měna: egyptská libra = 100 piastrů


Území: Egypt.