Po porážce Německa bylo znovu obsazeno sovětskými vojsky, téměř sedmdesát tisíc Estonců odešlo do emigrace, mnozí se zapojili do partyzánského hnutí, které se podařilo sovětské moci zlikvidovat až r. 1951. V letech 1945-1959 proběhla násilná sovětizace a kolektivizace (dalších šedesát tisíc lidi bylo deportováno na Sibiř), a zároveň se do země přistěhovalo mnoho Rusů a obyvatel jiných národností. Demokratické přeměny probíhající ve druhé polovině 80. let výrazně ovlivnily i Estonsko. 27. listopadu 1989 schválil Nejvyšší sovět Sovětského svazu zákon o hospodářské samostatnosti pobaltských republik, který v Estonsku vstoupil v platnost 1. ledna 1990. V únoru 1990 byl sestaven Estonský parlament, který v březnu 1990 vyhlásil státní svrchovanost Estonska. V březnu se konaly i volby do Nejvyššího sovětu Estonské SSR (dnešní Nejvyšší rada), ve kterých zvítězila Estonská lidová fronta a organizace Svobodné Estonsko s programem obnovy nezávislého státu. Nově zvolená Nejvyšší rada prohlásila vládu Sovětského svazu v zemi za nezákonnou od samého počátku. Úsilí o dosažení nezávislosti pokračovalo i přes zásahy ze strany vedení SSSR. V květnu byl schválen nový název státu (Estonská republika). 8. března 1991 se v referendu většina oprávněných voličů vyslovila pro nezávislost země. Parlamentní volby 5. března 1995 přinesly vítězství Koaliční straně, která spolu se Zemědělským lidovým svazem Arnolda Rüütela získala 32,7% hlasů. Nastal mírný posun doleva, ale země pokračuje v důsledné hospodářské reformě a jednoznačné orientaci na Západ. Hlavní město: Tallin (471 600 obyvatel)
Úřední řeč: estonština
Náboženství: protestantské (většina obyv.)
Státní zřízení: republika
Hlava státu: Lennart Meri
Předseda vlády: Mart Siiman (od 15.3. 1997) (od března 1995)
Měna: kroon (koruna) = 100 senti


Území: Estonsko.