Filipíny

Filipíny



RP
Filipínská republika
65 mil. obyvatel
OSN, ASEAN


Filipíny získaly nezávislost 4. července 1946 od Spojených států, které je obsadily r. 1898 po vítězství ve španělsko-americké válce. Osídlování Filipín probíhalo v několika vlnách v prvním tisíciletí př. Kr. národy, které sem přicházely z jižních oblastí asijského kontinentu. Zejména malajští přistěhovalci vytlačili původní obyvatelstvo do těžko přístupného vnitrozemí. Přesídlené kmeny mezi sebou udržovaly kontakty, ale nesjednotily se. V období evropské kolonizace neexistovala na ostrovech centrální vláda nebo větší státní útvar, resp. jednotná kultura. Ani asijský kontinent neměl na ostrovech podstatnější vliv. Od r. 1000 př. Kr. žili na ostrovech čínští obchodníci. Později došlo ke kontaktům s indonéskou šlechtou. Na rozdíl od většiny států jihovýchodní Asie obyvatelé Filipín nepřijali ani hinduismus, ani buddhismus. Až do 15. století byli Filipínci kočovnými sběrateli, rybáři a lovci. V 15. století se z Bruneje na Filipíny rozšířil islám. Nové náboženství s sebou přineslo politické a společenské změny. V polovině 16. století vznikly dva sultanáty. Proces vytváření moderního státu byl přerušen příchodem Španělů. R. 1521 přistál na pobřeží Portugalec ve španělských službách Fernao de Magalhaes a začlenil toto území do vlastnictví španělské koruny. Magalhaes byl na této výpravě zabit a i následné tři expedice skončily neúspěchem. První trvalou španělskou osadu založil r. 1565 v Cebubě Miguel López de Legazpi. R. 1571 založili Španělé dnešní hlavní město Manilu. V 16. století získali kontrolu nad celým pobřežím a nad severní rovinou rozprostírající se od Luzonu až po Mindanao. Těžko přístupné hornaté oblasti se jim podařilo obsadit až později. Španělská nadvláda nad Filipínami neprobíhala nerušeně. R. 1646 napadlo Filipíny holandské loďstvo, které bylo poraženo v bitvě u Corregidoru. V letech 1762-1764 bylo toto území obsazeno Velkou Británií. Ostrovy tvořily významnou křižovatku obchodních cest mezi Evropou a Amerikou a zpočátku se nacházely výlučně pod kontrolou Španělů. Do r. 1811 byly odtud pravidelně vypravovány španělské plachetnice do Acapulka. Španělský obchodní monopol postupně zanikal. V 30. letech minulého století obchodovali v Manile obchodníci různých národností. Význam Manily ještě vzrostl po otevření Suezského průplavu (r. 1869). Snahy o získání nezávislosti se začaly projevovat koncem 19. století. R. 1898 vypukla španělsko-americká válka.

Filipínci bojovali na straně Spojených států za příslib získání nezávislosti. Byli však zklamáni, neboť se na základě pařížských mírových dohod stali kolonií USA. Důsledkem byla dlouholetá partyzánská válka. R. 1902 byli zvoleni poslanci do místního parlamentu, jehož pravomoci se r. 1916 rozšířily. R. 1934 získaly Filipíny od USA statut nezávislého státu a v r. 1946 měla být vyhlášena nezávislost. R. 1941 však zemi obsadilo Japonsko a armáda Spojených států ji získávala zpět od října 1944 do května 1945. R. 1946 vyhlásily Spojené státy nezávislost Filipín. R. 1947 byla uzavřena smlouva, která Spojeným státům umožňovala 99 let udržovat na Filipínách vojenské základny. R. 1959 došlo k úpravě smlouvy a doba pronájmu byla zkrácena na 25 let. R. 1965 se stal prezidentem Ferdinand Marcos, vedoucí představitel Národní strany, který vyhlásil pokrokový rozvojový program. Svůj program však nerealizoval, naopak začal tvrdě vystupovat proti celé politické opozici (šlo zejména o muslimskou Frontu národního osvobození požadující širokou autonomii pro oblasti státu, dodnes nerealizovanou, a o maoistickou organizaci Nová lidová armáda). V letech 1972-1981 trval v zemi výjimečný stav. Na počátku 80. let v důsledku zhoršování hospodářské a sociální situace došlo k nepokojům a k růstu sil opozice. V srpnu 1983 byl údajně na příkaz F. Marcose zavražděn přední opoziční politik Benigno Aquino. Prezidentské volby z února 1986, ve kterých opět zvítězil F. Marcos, prohlásila opozice za zfalšované, což vyvolalo rozsáhlé nepokoje, do nichž se zapojila i část armády. V důsledku toho se prezident Marcos vzdal funkce a opustil Filipíny. Prezidentkou se stala Corazon Aquinová, vdova po zavražděném politikovi. Vyhlásila program reforem, který se však v důsledku neustále napjaté politické situace důsledně nerealizoval. Od svého nástupu do funkce musela čelit již několika pokusům o vojenský převrat. Ve volbách r. 1992 zvítězil bývalý ministr obrany Fidel Ramos. Hlavní město: Manila (1,876 mil. obyvatel)
Úřední řeč: filipínštína
Náboženství: katolické (víc než 80%), protestantské (3%)
Státní zřízení: republika
Hlava státu: Fidel Ramos
Předseda vlády: Fidel Ramos
Měna: filipínské peso = 100 centavů


Území: Filipíny.