Chorvatsko


HR
Chorvatská republika
56 538 km²
4,8 mil. obyvatel
OSN, OBSE


Nezávislost Chorvatské republiky na Jugoslávii vyhlásil chorvatský sabor (parlament) 25. června 1991, potvrzena byla 8. října 1991. Území dnešního Chorvatska bylo osídleno ve 2. tisíciletí př. Kr. ilyrskými kmeny, ve 3. stol. př. Kr. pronikli na toto území Keltové. V l. stol. př. Kr. bylo součástí římské provincie Illyricum, později provincií Dalmatia a Pannonia a v 6. stol. n. l. součástí Byzantské říše. Slovanské kmeny přišly do této oblasti Balkánu v 6. až 7. stol. n. l. Na konci 9. stol. zde vzniklo samostatné knížectví, r. 925 se Chorvatsko stalo královstvím, za prvního krále byl korunován kníže Tomislav. Na konci 10. stol. docházelo k šíření křesťanství. R. 1102 byla uzavřena personální unie s uherskými Arpádovci. R. 1242 vtrhli do Chorvatska Tataři, zpustošení byla uchráněna jenom jižní část země. Koncem 16. stol. byla většina území Chorvatska obsazena osmanskými Turky a jejich nadvláda skončila na přelomu 17. a 18. století. R. 1527, když se Ferdinand I. Habsburský stal i chorvatským králem, se země stala součástí habsburské monarchie. Ve 30. -40. letech 19. stol. ovlivnilo vývoj chorvatského národa politické a kulturní hnuti ilyrismus, jehož cílem bylo sjednocení jižních Slovanů. V hnutí se realizovalo chorvatské národní obrození, jehož vedoucím představitelem byl Ljudevit Gaj, který kodifikoval chorvatský spisovný jazyk (1847). V revolučních letech 1848-1849 Chorvatsko požadovalo na Rakousko-Uhersku rozsáhlou autonomii. Vedoucí představitel těchto snah bán Jelačič se nakonec přidal na stranu Habsburků a účastnil se potlačení revoluce v Uhrách. Po tzv. chorvatsko-uherském vyrovnání r. 1868 země získala částečnou vnitřní autonomii. Na konci 19. stol. se politická scéna Chorvatska postupně rozdělila na jihoslovanský směr, jehož cílem byla spolupráce nebo sjednocení jižních Slovanů a spolupráce se Srbskem, a na tzv. velkochorvatský směr, který požadoval rakousko-uherskou trojfederaci a v jejím rámci vytvoření Velkého Chorvatska. Nadále v zemi postupovala maďarizace. R. 1912 byla zrušena ústava a byl ustanoven královský komisař, který uplatňoval diktátorské metody. Průběh a výsledky první světové války posílily projihoslovanský a protihabsburský směr v chorvatském národním hnutí. R. 1915 založili představitelé tohoto směru v emigraci Jihoslovanský výbor, který r. 1917 podepsal s ministerským předsedou Srbska Korfskou deklaraci.