Obsahovala požadavek sjednocení Srbů a ostatních jihoslovanských států Rakousko-Uherska a vytvoření nezávislého státu, v jehož čele by měla stanout srbská dynastie Karadjordjevičů. V říjnu 1918 vznikla Národní rada tvořená chorvatskými a slovinskými politickými stranami jako zastupitelský orgán Jihoslovanů v Rakousko-Uhersku a 29. října 1918 vyhlásila neplatnost veškerých svazků jihoslovanských národů s habsburskou říší. l. prosince 1918 se Chorvatsko stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od r. 1929 Jugoslávie) v čele s princem regentem. Nejcitlivějším problémem nového státu byla tzv. chorvatská otázka, tj. úsilí reprezentované zejména Chorvatskou republikánskou agrární stranou o dosažení autonomie, zaměřené proti srbskému centralismu. Rozkol mezi Chorvatskem a Srbskem se vyostřil v červnu r. 1928, kdy byli v parlamentu (skupštině) zastřeleni dva chorvatští poslanci a smrtelně zraněn vedoucí představitel tehdy již Chorvatské agrární strany Stjepan Radič. Místo něj se předsedou stal Vladimír Maček. Tato strana spolu s Nezávislou demokratickou stranou opustila parlament. Po zavraždění Alexandra I. ve Francii (atentát spáchali chorvatští a makedonští teroristé) se do čela Jugoslávie dostala regentská rada vedená princem regentem Pavlem. V srpnu 1939 vznikla chorvatská bánovina (provincie) disponující rozsáhlou autonomií. Po napadení Jugoslávie německou armádou (spolu s italskými, maďarskými a bulharskými vojáky) vznikl 6. dubna 1941 na území Chorvatska a části Bosny a Hercegoviny Nezávislý chorvatský stát, ve kterém měl rozhodující postavení vůdce-poglavnik Ante Pavelič, představitel fašistické organizace Ustaša (založené r. 1929 ve Vídni). Již v létě r. 1941 se zároveň začal rozvíjet protifašistický odboj, který s větší nebo menší intenzitou působil v průběhu celé války. Po osvobození celé Jugoslávie byla 15. května 1945 vytvořena dočasná vláda s výraznou převahou komunistů v čele s Josipem Brozem Titem. Před volbami, ve kterých komunisté dovolili kandidovat jenom svým zástupcům, vystoupili z dočasné vlády představitelé exilové vlády. Volby se konaly 11. listopadu 1945 s jednotnou kandidátkou. Lidová fronta (komunisté) získala 90% hlasů. 29. listopadu 1945 byla zrušena monarchie a vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie, kterou tvořilo šest republik. 31. ledna 1946 bylo toto uspořádání státu potvrzeno ústavou. Vývoj Chorvatska byl v dalším období úzce spjat s jugoslávskou formou výstavby socialismu v duchu linie reprezentované prezidentem Titem, který se snažil o udržení nezávislého postavení Jugoslávie na Sovětském svazu.