Rada bezpečnosti OSN přijala několik rezolucí, kterými chtěla přinutit Irák k odchodu z Kuvajtu. Pod vedením USA byla vytvořena protiirácká koalice 31 států. Poté, kdy Irák neakceptoval rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 678, začala 17. ledna 1991 před jednou hodinou v noci operace Pouštní bouře, která měla za cíl osvobozeni Kuvajtu. Po zapálení kuvajtských ropných polí iráckými vojsky hrozila nezvládnutelná ekologická katastrofa, Irák se snažil zatáhnout do války Izrael, čímž by došlo k vážnému narušení protiirácké koalice, protože arabské státy by se zřejmě přidaly na stranu Iráku. Irácká armáda ostřelovala izraelská města raketami typu Scud. Izrael však nereagoval. 24. února byly zahájeny pozemní operace a celá operace Pouštní bouře skončila 17. února 1991 porážkou Iráku (28. února bylo podepsáno příměří). Irák byl donucen přijmout všechny rezoluce OSN. Konflikt si vyžádal více než 145 lidských životů. Po skončení irácko-kuvajtské války podnítila irácká vláda represe proti kurdské menšině, která bojuje za svá práva. Před iráckou armádou uprchly do pohraničních oblastí téměř dva miliony Kurdů. Denně jich na dva tisíce umíralo hladem a zimou. Z iniciativy USA bylo na severu Iráku utvořeno ochranné pásmo pro kurdské utečence a v dubnu 1991 otevřelo hranice Turecko, aby mohla být uskutečněna mezinárodní humanitární pomoc Kurdům. Pod mezinárodním tlakem nakonec Saddám Husajn zastavil útoky proti Kurdům a začal jednat s jejich představiteli. Hospodářství a průmysl
I přes vydatné zásoby ropy nepatří Irák mezi bohaté státy světa. Velká většina obyvatelstva má nízké příjmy a polovina obyvatelstva Iráku pracuje v zemědělství. Válečná dobrodružství Saddáma Husajna těžce dolehla na hospodářství státu, protože byla zničena řada zařízení na těžbu ropy a část petrochemického průmyslu. Podle odhadů vlastní Irák druhé největší zásoby ropy na světě. R. 1972 došlo k zestátnění ropných nalezišť. Ropa tvoří 90% iráckého vývozu. Po ní následují cement, bavlna a datle. Dovážejí se stroje, oděvy a potraviny. Průmyslová výroba, soustředěná v okolí Bagdádu, je málo rozvinutá. Půda je v Iráku dodnes obdělávána tradičním způsobem. Pole jsou využívána pouze každý druhý rok. Pěstuje se ječmen, pšenice, bavlna a ovoce, země není ve výrobě potravin soběstačná. Zvláštní problém tvoří zasolování půdy, čímž ročně stát ztrácí na 10 000 hektarů zemědělské půdy. Hlavní město: Bagdád (4,89 mil.