Írán

IR
Íránská islámská republika
1 648 000 km²
60,8 mil. obyvatel
OSN, OPEC


V Íránu byla po vládě šáha Rezy Pahlavího v r. 1979 vyhlášena Íránská islámská republika, pro kterou hlasovala v březnu velká většina obyvatel (98%). I když zůstala zachována funkce prezidenta a ministerského předsedy, skutečným nejvyšším státním činitelem byl šíitský vůdce ajatolláh Chomejní, který se l. února 1979 vrátil z pařížského exilu do Íránu a stal se vůdcem islámské revoluce. Hned zahájil v zemi boj proti jakýmkoliv západním vlivům a politicky nepohodlné strany byly zakázány. Od té doby byly na pořádku popravy jinak smýšlejících občanů a stálé pronásledování. V této politice se pokračovalo i po Chomejního smrti r. 1983. Dějiny Íránu
V r. 150-1000 př. Kr. pronikly ze severovýchodu přes Kavkaz na Íránskou vysočinu indoevropské kmeny, které se samy považovaly za Árijce, obsadily zemi a nazvaly ji Írán (Země Árijců). Později se perské kmeny stěhovaly dál na východ a jihovýchod. V r. 559 př. Kr. se Kýros II. Veliký osamostatnil od médského krále a založil říši Achajmenovců. Svou moc postupně rozšířil i na Asýrii, Malou Asii a Babylon. Jeho syn Kambýsés pokračoval v dobyvatelské politice obsazením Egypta. Za nejvýznamnějšího achajmenovského krále Dáreia I. (521 až 486 př. Kr.) se Perská říše rozprostírala od Malé Asie až k Egyptu a Indu. Pokus jeho nástupce Xerxa rozšířit říši i na evropskou pevninu se nezdařil. Válka s Řeckem byla začátkem úpadku perské světové říše. Porážka, které se Peršanům dostalo od Řeků v bitvě u Salamíny (480 př. Kr.) a Platají (479 př. Kr.), podnítila i povstání proti nim v Egyptě a Babylonu. V r. 331 makedonský král Alexandr Veliký v bitvě u Gaugamel proti Dáreiovi III. definitivně zpečetil konec achajmenovské říše. Persie se stala součástí Alexandrovy říše, po králově smrti se dostala pod vládu Seleukovců. Kolem r. 250 př. Kr. pronikly do severovýchodní části Íránské vysočiny nomádské kmeny. Arsakés, jeden z náčelníků, přijal r. 247 př. Kr. titul krále a založil vlastní dynastii, které se v následujících letech podařilo Seleukovce vyhnat. Arsakovci dosáhli nejvyššího rozmachu za krále Mithriada I. (171 až 138 př. Kr.), který dobyl Baktrii a část Indie. Boj Římanů proti této nové síle byl neúspěšný. Římský císař Augustus (zemřel v r. 14) musel nakonec uznat Eufrat jako východní hranici Římské říše. Až domácí dynastii Sásánovcü se zdařilo zlomit moc Arsakovců. V r.