Především pak v matematice, geofyzice, kosmické fyzice, meteorologii a geografickém průzkumu Arktidy a Antarktidy. Obrovské popularity dosáhl také Thor Heyerdahl, jenž na podporu své teorie o migraci Polynésanů z Jižní Ameriky podnikl v roce 1974 pozoruhodnou plavbu na primitivním voru Kon-Tiki z Peru do Polynésie.
Nejvýznamnější norskou vědeckou institucí je Norská akademie v Oslo, založená v roce 1857.

Životní prostředí

Norsko má velmi příznivé podmínky pro uchování své přírody v neporušeném stavu. Je to způsobeno hornatým povrchem, dopravní odlehlostí území a řídkým osídlením. Zvláště severní části za polárním kruhem mnohdy nabízejí pohled na panenskou přírodu. Ta je zde jen minimálně ovlivněna zásahy člověka, které se navíc vždy týkali jen chovu sobů a spásání vegetace. Přesto se Norsko snaží tyto nedotčené oblasti preventivně uchovat zakládáním národních parků a vymezováním chráněných oblastí. Plánovaná rozloha chráněných oblastí má v budoucnu tvořit asi 14% celkové rozlohy Norska. To má už dnes na svém území asi 1 400 chráněných oblastí přírody. Naproti tomu je ale Norsko (spolu s Japonskem) zemí, která odmítá podepsaní smlouvy o ochraně velryb a jiných živočichů s odůvodněním, že by tisíce obyvatel ztratily svůj tradiční zdroj obživy. Norské velrybářské a rybářské lodě se tak ale významnou měrou podílejí na znepokojivém úbytku mnoha vzácných živočichů i v celosvětovém měřítku. I přes svůj jinak velmi zodpovědný přístup ke své přírodě má Norsko problémy s ekologií. Může za to například okyselování jezerních vod spadem oxidů síry zejména z Velké Británie a západní a střední Evropy. Dále pak znečišťování fjordů průmyslovými a městskými odpady a také negativní důsledky vyhledávání a těžby ropy v Severním moři. Ministerstvo životního prostředí, existující v Norsku od roku 1972, má tyto hlavní úkoly:
1. Ochrana přírody a přirozených stanovišť.
2. Péče o ohrožené druhy rostlin a živočichů.
3. Péče o kulturní dědictví.
4. Monitorování klimatických změn a ozónové vrstvy atmosféry.
5. Sledování znečištění ovzduší.
6. Sledování znečištění vod živinami a organickými látkami.
7. Kontrola látek ohrožujících zdraví a životní prostředí.
8. Opatření proti ropným a chemickým haváriím.
9. Problematika odpadů a jejich recyklace.
10. Obyvatelnost měst a zastavených území.
11. Rekreace ve volné přírodě.
12. Péče o norské arktické a antarktické oblasti.
13. Územní plánování.
Z tohoto přehledu lze vyčíst prvořadý politický význam tohoto ministerstva, a sice význam pro život veškerého obyvatelstva v Norsku.