Z kaskádových vodopádů je nejdelší Langfoss, jenž je dlouhý asi 600-700 metrů.
Nejdelší norskou řekou je Glåmma (čte se Gloma), která dosahuje délky 611 km a její povodí má 41 430 km2. Protéká východním Norskem, údolím Østerdalen a ústí do Oslofjordu. Řeky východních svahů Skandinávských hor mají celoročně poměrně vyrovnané toky, často totiž protékají mnoha jezery, která působí jako regulátory odtoku.
Podle sezónního kolísání vodnosti rozlišujeme v Norsku tři hlavní typy říčního režimu:
1. Řeky v pásmu fjordového pobřeží jihozápadního a jižního Norska, napájené dešťovou vodou. Maximální vodní stav mají v době srážek, tj. na podzim a v zimě.
2. Řeky horských oblastí, napájené vodou z tajícího sněhu, případně sněhem a dešťovou vodou. Tyto řeky mají maximální odtoky na jaře a začátku léta.
3. Řeky v okolí horských ledovců jsou napájeny převážně z ledovcových vod. U nich je maximum vody uprostřed léta, to se ale projevuje jen na malých úsecích a tocích. Podíl ledovcových vod na odtoku totiž rychle klesá s rostoucí vzdáleností od ledovců. Tam pak tvoří velký podíl zásobování voda dešťová a sněhová.
Jezer je v Norsku tolik, jako téměř nikde jinde v Evropě. Tyto jezera vznikaly různými způsoby a jsou pozůstatky čtvrtohorního zalednění. Takto byla vytvořena například jezera hrazená ledovcovými morénovými nánosy v údolích protáhlého tvaru. K těm patří i 105 km dlouhé jezero Mjøsa, největší v Norsku. Další skupinou jezer jsou ta, jejichž pánev vyhloubila ledovcová eroze, tedy exrace. Tato se často nalézají v rašeliništích, v pramenných oblastech řek, horách a také v hlubokých údolích, jež jsou nezatopenými částmi fjordů. V jednom bočním údolí Nordfjordu tak leží nejhlubší jezero Evropy-Hornindalsvatn, hluboké 514 metrů.
Téměř 5 000 km2 pak zabírají v oblastech Skandinávských hor ledovce. Tato plocha je bezmála dvakrát větší než ta, kterou zaujímají ledovce v Alpách. Skandinávské ledovce jsou však jiného typu, než ledovce alpské. Tvoří totiž ledovcové čapky tvaru malých ledovcových štítů na náhorních plošinách. Na horách pak vytvářejí více splazů stékajících do okolních údolí. Často bývají označovány jako ledovce norského typu nebo ledovce fjeldové. Nedaleko pobřeží pokrývají ledovce hory již ve výškách od 1 500 m, ve vnitrozemí pak asi od 1 900 metrů. Největším norským ledovcem je Jostedalsbreen s rozlohou 475 km2.

Živočichové

Skandinávská fauna i flóra je v důsledku nedávného zalednění poměrně chudá na druhy. Lesní zvířena byla ochuzená činností člověka, její zástupci se však dosud vyskytují na rozlehlých chráněných územích.