Mohl byste být odborným šéfem, taková plynová žároviště pro budoucnost,..."


Charakteristika postav :

Karel Kopfrkingl
 nekuřák a abstinent, který si ze slušnosti maximálně omočí rty
 velmi citlivý člověk, který často označuje své blízké přídavným jménem
 manžel Lakmé, nechá si od ní říkat Romane - sám jí říká, že je to proto: protože jsem romantik a mám rád krásu, drahá.  pracovník krematoria, později člen a spolupracovník NSDAP
 velký obhájce žehu
 ke krematoriu má podobný vztah jako ke své ženě: Sedmnáct let jsem s Lakmé a vzrušuje mě stejně jako první den
 v obýváku mu visí cedulka s rozpisem časů jednotlivých obřadů a kremací, tzv. jízdní řád smrti.  Čte zásadně žlutou knížku o Tibetu, nebo Zákon o kremaci, který má svázaný v deskách
Lakmé
 žena Karla Kopfrkingla
 takto jí říká její muž, vlastním jménem se jmenuje Marie
 židovka
Zina
 doma jí říkali Zinuško
 šestnáctiletá (na začátku knihy) dcera manželů Kopfrkinglových
Mili
 občanským jménem Milivoj
 čtrnáctiletý (na začátku knihy) syn manželů Kopfrkinglových
 příliš zženštělý „mýšenec“
Willi Reineke
 se svou ženou jsou přáteli Kopfrkinglových
 Člen NSDAP, který dělá nábor nových lidí
 Fanatický nacista, představující si židy jako velice starý národ trpící sklerózou. + další postavy jako je pan Strauss, Rubinstein (agenti shánějící abonenty pro žeh), nový pracovník krematoria pan Dvořák, doktor Bettelheim (soused, specialista na pohlavní choroby)



Zvláštní směr reality a fantasomagorie, se kterou se setkáváme v prvních dvou Fuksových románech, je vystupňována ve „spalovači mrtvol“ ve formu groteskního horroru. Příběh, v němž se trochu přihlouplý a falešně romantizující přihlouplý otec rodiny, zaměstnanec krematoria od spolupráce s Němci a kariérismu dostává až k vraždě vlastní rodiny, která by židovskou krví mohla zabránit jeho postupu, a připravuje se na práci u plynových komor, dostává dimenzi právě v konstatování, že Fuksův pohled do zvrácených stránek lidské povahy není jen uměleckou fantazií, ale že skutečnost dvacátého století často překonala hrůzy ve „Spalovači mrtvol“ dovedeno do krajnosti. Hranice mezi normalitou a nenormálností, mezi realitou a horrorem je důstojně eliminována. Vylíčení zcela reálných momentů hrdinova života a typicky lidských vlastností, předsudků a pohnutek jednání(např. vztah hrdiny k židovským přátelům na jedné straně a k němcům a kolaborantům na straně druhé, diktovaný závistí, prospěchářstvím a kariérismem) je promíšeno motivy nejlevnější romantické literatury.