Již v úvodních kapitolách, kde by ještě mohlo jít o obyčejný příběh trochu omezeného a podivínského člověka, který si svou malost vynahrazuje romantizováním, je v podtextu přítomna atmosféra zvrácenosti a hrůzy, která se neustále zhušťuje, až nakonec nabývá převahy.
Fuks dosahuje tohoto účinku svým velmi originálním způsobem práce s jazykem, obrazem i kompozicí díla. Nadneseně romantický slovník pana Kopfrkingla se zastaralým slovníkem románů pro služky zdůrazňuje a zesměšňuje rozpětí mezi hrdinovými vzletnými proklamacemi a ubohostí jeho života a charakteru. “ Něžná “ řekl pan Kopfrkingl své krásné černovlasé ženě na prahu pavilonu dravců a lehký přadjarní větřík mu provál vlasy, „Tak jsme zase zde. Zde na tom drahém, požehnaném místě, kde jsme se před sedmnácti lety seznámili. Jestlipak si, Lakné, ještě vzpomínáš, před kým to bylo?“ A když Lakné přikývla, usmál se něžně do hlubin pavilonu a řekl: “Ano, před támhletím leopardem…“(str. 7)
Výrazy jako sličná, čarokrásná, nebeská, nadoblačná necharakterizují jenom řeč hrdinovu, ale pronikají značnou měrou i do řeči autorské všude tam, kde má být zdůrazněna panoptikální atmosféra, prosycená nasládlou stupiditou. Tato atmosféra je navozena několika základními leitmotivy, z nichž mnohé se objevují již v první kapitole. Jo to především motiv smrti a neznačné Kopfrkinglovy duševní úchylnosti, nekrofilie. Mladičká ružolící dívka v černých šatech, starší žena s brýlemi, manželskýpár s hloupě adresivní ženou v klobouku s perem, se veací ve vsšech klíčových scénách – v panoptiku, při boxu v klubu hitlerjugend v Praze, na rozhledně, na hřbitově – vždycky ve spojení s náznakem vraždy a čtenář jejich objevení neustále více spojuje s hitchcockovskou atmosférou horroru. Motiv knihy o Tibetu je už v první kapitole uveden do souvislosti s hrdinovou duševní chorobou. „Mám doma jednu takovou nádhernou knihu ve žlutém plátně, je to kniha o Tibetu, o tibetských klášteřích, o jejich nejvyšším vládci dalajlámovi, o jejich úchvatné víře, čte se v ní jako v bibli.Utrpení je zlo, které máme odstraňovat nebo alespoň zmírňovat, zkracovat, ale toto zlo pášou lidé, protože je obklopuje zeď, pro kterou nevidí světlo. Pánbůh to však zařídil dobře. Dobře, když řekl člověku, pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš. “
…Takové krematorium, pane Strauss, je vlastně velmi bohulibá věc. Vždyť ono pomáhá pánubohu tu přeměnu v člověka v prach uspíšit.(str. 11)
„Ale je tu pro žeh důvod další. Podívejte, pane Strauss, kdyby se lidé nenechávali spalovat ale pohřbívat do země, nač by pece potom byly?…“ (str. 12)
„Ta naše žlutá kniha o Tibetu je úžasná“ pan Kopfrkingl pohlédl na strom, kde na skobě visela cedulka,‘Závěsy a story opravuje Josefa Broučková, Praha-Hloubětín, kateřinská 7‘ a dodal: „ Ani nevím, že v Hloubětíně je Kateřinská. Vím jen, že Kateřinská je v Praze II.“ (str.