Sbírka revolučního charakteru, v níž Bezruč kritizuje tehdejší společnost a podává obraz bídy a utrpení těžce pra-cujícího lidu slezského. Autor nebyl ve svém soukromém životě šťasten a zde promlouvá jeho uzavřenost. Raději pozoruje život ve šťastnějších krjích, vrací se domů a shledává, že je zde cizí. Lid trpí pod tíhou břemen a z jeho krve a potu si utlačovatelé stavějí paláce. Vše se poněmčuje a popolšťuje. Lid je tak otupělý, že za trochu lihoviny prodává svůj jazyk. Básnická sbírka začíná básní Červený květ. Tato báseň je polemikou s Čelakovským. Má 3 motivy. Krása květiny opomíjené, krása poezie často nepochopené, je zde měřítko lidských hodnot b“ i to, co se zdá špatné, má svou hodnotu. Nejznámější básní je Maryška Magdonova. Jednou vyprávěl goral příběh Maryšky a Bezruč se rozhodl uvést ji ve své sbírce. Báseň líčí nespravedlivé jednání pánů vůči chudině. Je obrazem hrozné bídy a chudoby tehdejších lidí a na druhé straně velké bohatství pánů. Sbírka obsahuje i další krásné básně: Ostrava, Kantor Halfar, Dedina nad Ostravicí, Bernard Žár, Z Ostravy do Těšína, Opava, Labutinka, Ty a já, Slezské lesy, Markýz Gíro, Den Palackého,....Obsahuje celkem 31 básní + báseň, která celou sbírku zakončuje.