Možná, že nekomu pripadá humorné, že byznysmeni dávají svuj majetek do banky a pak ho zase vybírají, že to stále opakují dokola a baví je to. Svým zpusobem to je pravda. Na páté planetce byl lampár se svou svítilnou. Jako jediný pripadal malému princi smešný. Stále rozsvecoval a uhasínal svou svítilnu. Alespon se nestaral jen o sebe. Sice to je nudná práce, ale je to práce, jsou tím nekomu užitecní, starají se o neco, dodržují rád a spoustu jiných vecí, které sebou prináší zamestnání. Šestá byla nejvetší z tech ostatních. Starý zemepisec na ní spisoval své obrovské knihy. Tam se malý princ dovedel, že jsou kvetiny pomíjivé a to ho zamrzelo. Byl velmi neštastný, nechtel, aby se jeho kvetince neco zlého prihodilo. Byla jeho prítelkyní!

Na všech planetkách malý princ poznával, jací jsou lidé a moc se mu nelíbilo jejich chování, prišlo mu velmi zvláštní, skoro až sobecké. Vubec nechápal, proc se tak lidé chovají, prišlo mu to nesmyslné, jakož prišlo nesmyslné pilotovo malování dospelým.

Poslední planeta, kterou malý princ navštívil, byla Zeme. Tu mu doporucil zemepisec. Spadl zrovna do Afriky, kde nebylo ani živácka. Jen had se mu proplazil okolo nohy. Povedel mu, že na Zemi je velmi mnoho lidí, ale i mezi nimi se clovek muže cítit sám. Had byl velmi chytrý a mluvil v hádankách. Malý princ se na poušti setkal jen s jednou kvetinou. Byla taková obycejná, ne jako jeho pyšná, krásná kvetinka. Když pak vstoupil na jednu horu a chtel se skamarádit s lidmi, opakovala mu ozvena jeho slova. Tím došel k záveru, že lidé nemají žádnou predstavivost. Šel dlouho, až došel k zahrade plné ruží, plné kvetinek, jako byla ta jeho. A to pro neho byl veliký šok. Uvedomil si, že má jen obycejnou ruži a pár malinkých sopek, uvedomil si, že není veliký princ. Tu k nemu prišla liška a chtela, aby si ji ochocil. Rekla: "Když si me ochocíš, budeme potrebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na svete a já zase pro tebe jedinou na svete." Tak si ji malý princ zacal pomalu ochocovat, ale nesmel mluvit, protože liška mu povedela: "Rec je pramenem nedorozumeni." A když už si ji ochocil a musel odejít, tak mu liška sdelila: "Stáváš se navždy zodpovedným za to, cos k sobe pripoutal." Malý princ si uvedomil, že takto to je s ním a s jeho ruží. Musel být velmi smutný. Když odejdeme od svého prítele, je smutný nejenom on, ale i my.

Vydal se tedy na cestu a spatril výhybkáre sedícího na lavici. Stále tam jezdily vlaky - hned tam, hned sem. Malého prince to udivilo. Dozvedel se, že lidé nejsou nikdy spokojeni tam, kde jsou, proto jezdí na nová místa. Dále potkal obchodníka s pilulkami, které utiší žízen.