Veronský kníže svolá oba rody, a bratr Vavrinec jim vypoví co se stalo. „Bláhoví neprátelé! Kapulete! Monteku!“ praví kníže. „Hle, jak potrestalo nebe vaši zášt! Skrze lásku zahubilo všechnu vaši radost.“ Kapuletové i Montekové, dojati osudem obou milencu, podají si ruce ke smírení.

Citát: „Ach Romeo, procpak jsi Romeo? Proc jsi Montek? Zapri otce, zrekni se jména… Nechceš? Tak mi tedy prísahej lásku a já nebudu již Kapuletová.“
Mám na to odpovedet? Rekl si Romeo, ale neodpovedel. Poslouchal, poslouchal a Julie mluvila dál: „Vždyt jenom to tvé jméno je muj neprítel. Ty vubec nejsi Montek, tys jen ty, ty sám. Co je to Montek? Ani ruka, ani noha, ani rameno, ani oblicej, nic pranic, co patrí k cloveku. Proc nemáš jiné jméno? Co je po jméne! To, cemu ríkají ruže, vonelo by práve tak, i kdyby tomu ríkali jinak. A tak Romeo, i kdyby se nejmenoval Romeo, byl by stejne drahocenný a dokonalý. Romeo, svlec to jméno a za ne si vezmi mne!“
Tu se Romeo vymrštil jako strela. „Beru te za slovo!“ zvolal. „Nazvi mne svou láskou a budu znova pokrten. A už nikdy nechci být Romeo!“.