Příběh vypráví o esesáku, který prchal se svými přáteli před Sovětskou armádou do Bavor. Cestou všichni pijí pálenku, aby zapomněli na strach a aby oklamali žaludek, který nedostal již 60 hodin žadnou potravu. Jeden esesák Willy cestou vzpomíná na domov b“ žlutý dům, na manželku, na dceru. Vzpomíná na ordinaci, na zubní vrtačku, na to, jak dával lidem na zuby zlaté korunky. Mezitím auto přijíždí ke spáleništi, na kterém kdysi stávala vesnice. Na Willyho přichází panický strach. Najednou auto zastaví a Willy vzpomíná jak tuto vesnici obklíčili, vyvedli do lomu ženy, muže, děti a všechny postříleli. Při prohlídce domů našel zlatý řetízek a panenku. Po této prohlídce vesnici vypálili. Řidič na něho zavolal, Willy se vzpamatoval, nasedl, zavřel oči a počítá metry, kdy skončí vesnice. Ozve se skřípání kol a auto podruhé zastavilo právě u lomu. Willy má hrozný strach, že mrtví vstanou. Křičí: bžJá jsem nestřílel, plnil jsem rozkaz.bś Na samém dně beznaděje, v mozku už docela rozvráceném, rodí se poslední věta: bžJá jsem nestřílel, já všechno vrátím.bś Zalkl se vlastním hlasem. Ve skle nad jeho hlavou vyťala kulka kulový otvor. To stříleli partyzáni, kteří se schovali ve skále a náhlým útokem zničili kamion.