Humor je svou podstatou demokratický a je možný jen mezi rovnými. Humor je z latinského vláha, vlhkost, je to úsměvné a chápající hodnocení směšné situace. Slučuje prvky komična a tragična (smích i pláč) a proniká do všech literárních žánrů. Naproti tomu satira je z latinského ovocná mísa, všehochuť. Je to epická skladba která pomocí humoru, ironie, sarkasmu hodnotí a kritizuje společenské jevy. Satira je adresná. Satirické žánry jsou epigram, anekdota, satirický román, komický epos, paskvil, parodie.
Obsah
Kniha byla vydána ve 4. dílech. První díl rozsáhlé povídky má název V zázemí. Hašek ukazuje na postavě Švejka typ člověka chytráka, který způsobuje zmatek v Rakouské armádě a nemůže pochopit zásady vojenské služby. Tento voják je často pronásledován, ale vždy vyvázne díky své vychytralosti. Vydává se za pitomce, útočí proti třídnímu zřízení a nebojí se odplaty. Švejk je tichý, skromný, hrdinný a statečný muž, kdysi obchodník se psy. Byl vojenskou komisí prohlášen za blba. Jednou přišel do hospody U Kalicha, kde rozprávěl hostinský Palivec se strážným Bretschneiderem. Švejk se také zapojil do hovoru. Prohlásil, že bude brzy válka a strážník ho zatkl. Zavřeli ho do cely se šesti vězni. Byl předveden a prohlásil, že byl bžouředněbś prohlášen za blba. Podepsal udání a ráno ho odvezli k trestnímu soudu a odtud k soudnímu lékaři. Komise se shodla, že Švejk je notorický blb a idiot a poslala ho do blázince. Tam ho uznali za simulanta mdlého rozumu a propustili ho. Vrátil se ke své posluhovačce paní Múllerové. Švejk trpěl silným revmatismem, a proto když dostal vyzvání na vojnu, pání Múllerová ho vezla na vozíku. Považovali ho za simulanta a dali do věznice. Dozor nad ním měl Otto Katze, který si ho oblíbil a udělal si z něho sluhu. V době války sloužil s knězem mši a chodil zaopatřovat. Kněze si znepřátelil, když ho porazil v kartách. Chtěl svému pánovi Lukášovi udělat radost, a proto ukradl psa, který patřil nadřízenému veliteli pana Lukáše. Oba byli potrestáni. Kniha je satirou na celý imperialistický režim. Podle doby dělíme satiru do: přelom 13. a 14.století: neznámý autoři: Mastičkář, podkoní a žák, smil flaška z pardubic: nová rada. Dále 15. století: bohuslav hasištejnský z lobkovic: satira k sv. václavu. Dále 19. století: k.h.borovský: tyrolské elegie, král lávra, křest sv.vladimíra, s.čech: hanuman, pravý výlet pana Broučka do měsíce, nový epochální výlet panan broučka tentokráte do XV.