Vzdor takové zkušenosti si teď připadal znovu jako malé díťě ve velké vodě. Kam jeho paměť sahala, neměl nikdy blondýnu, nikdy dívku, která by skrývala pohlaví jako zakuklený motýl, a především: nikdy bytost, která by byla i jen stínem osobnosti Lízinky Tachecí." /14
Viackrát sa pokúsil nič netušiacu dievčinu pohlavne zneužiť, ale našťastie v dôsledku neočakávaného zlyhania jeho, inak skvele fungujúceho, mužstva sa mu to nepodarilo. Posledný zúfalý pokus o vyliečenie tejto disfunkcie skončil nepredvídanou smrťou odsúdeného použitého k tomuto účelu: "Hezké mladé tělo se naráz zpotilo jako v sauně. Pak se Muller strachy pomočil. Hned nato, jak se dal nachytat, že je s ním konec, začal se topořit jeho falus. Přimknut k nahé Lízince od kotníků až k čelu, visel na něm nahý Šimsa očima a cítil s radostí, jak tlak v jeho klíne sílí. Ano, nebylo pochyb, porucha byla ta-tam! Tedˇ, hned, okamžitě ji musí promněnit v ženu a pak hajdy na chatu, aby je oba za všecky trampoty odmněnila rozkoš v měkké postýlce. Uchopil Lízinku pevnými pažemi a složil na nízkou lavici. Uvolnil její povolné nohy, ověřil si krátkým pohledem, že je opravdu zas v plné mužské zbroji a už do ní skoro začal vnikat, když uslyšel zvuk, při němž mu ztuhla krev. Pšouk." /15
Po tomto sa pokúsil o útek, Doktor zariadil jeho údajnú samovraždu a skryl ho na starom loveckom zámočku. Neskôr ho použili pre potreby majstrovskej skúšky, keď Lízinka nič netušiaceho Šimsu popravila: "Lízinka na popelnici sevřela levou něžnou rukou jeho bradu a pravou něžnou rukou jeho týl, aby hned nato provedla ruk-cuk jako z učebnice." /16


5.3. LÍZINKA TACHECÍ

Postava, ktorá bola úplne apatická a pasívna, ktorá počas celého deja povedala jednu bezvýznamnú vetu, a ktorá napriek tomu všetkému dramaticky posúvala dej vpred. Anjelský vzhľad tejto šestnásťročnej dcéry malomeštiakov Tachecích privádzal mužov do vytrženia. "Předseda komise hleděl na její útlé lokty a kolínka, na její dosud dětský a téměř průsvitný obličejík, rozplývající se v záplavě dlouhých zlatých vlasů, a tu ucítil, jak ho prudký poryv citů a vzpomínek vysává z této strohé úřadovny, svléká z usedlých šatů i návyků a žene proti proudu funkcí i schůzí do krajů prvotní nevinnosti, a náhle uslyšel i hlas o němž myslel, že mu dávno navždy odezněl : Madona! Řekla jeho matka opět na Svatém Kopečku, kam právě dorazili z procesím, Honzíčku, klekni si, to je Svatá Panna! .. SPEC. OB. HUM. SM. S MAT.: ABSOL. DEVÍTILETKY / ž / - VZBUZ. DŮVĚRU - SCHOPN. VER. VYSTUPOVÁNI - FLEGM. POVAHY - VELMI PŘÍJEMN. EXTER.