MOTTO:

Túto prácu sme krvopotne písali niekoľko mesiacov,
párkrát sme kvôli nej nespali, platili pokuty v Slovenskej
Národnej Knižnici či nadávali na kvalitnú typografickú
techniku.
Vy teraz máte možnosť čítať plod našej spoločnej práce,
ktorý má presne 57136 znakov aj s medzerami. Možno
sme sprostí, ale rátať ešte vieme.

PS: Koniec hlúpym mottám.

1. OBSAH

1. Obsah...........................................................................................................….3

2. Pavel Kohout................................................................................................…4

3. Tvorba.........................................................................................................…..4

4. Obsah diela.................................................................................................…...7

5. Charakteristika postáv.......................................................................................7

5.1. Bedrich Vlk.........................................................................................……...7
5.2. Pavel Simsa........................................................................................……....8
5.3. Lízinka Tachecí....................................................................................…......9
5.4. Richard Mašín.......................................................................................…...10
5.5. Doktor..................................................................................................…....11
5.6. Albert...................................................................................................…....12
5.7. Petr a Pavel Královi...............................................................................…..12
5.8. Simon Hus..........................................................................................….....12
5.9. František Kazík....................................................................................…....13
5.10. Lucie Tachecí.....................................................................................…...13
5.11.

Emil Tachecí.......................................................................................…..13

6. Problémy........................................................................................................14

6.1. Státna moc............................................................................................…..14
6.2. Korupcia...............................................................................................…..14
6.3. Výchova v školách a rodinách....................................................................15
6.4. Trest smrti...........................................................................................…....15
6.5. Deviácie..............................................................................................…....15

7. Kompozícia a štýl..........................................................................................16

8. Vlastný názor.................................................................................................17

8.1. Môj pohľad - Peter Sipula...................................................................….....17
8.2. Ako som to videl ja - Mikuláš Vargic..........................................................17

9. Zoznam citovanej literatúry.............................................................................18

10. Bibliografia....................................................................................................19

2. PAVEL KOHOUT
(nar. 20. 7. 1928 v Prahe)

Dramatik, prozaik, básnik a filmový scenárista. Stal sa prominentným autorom už po jeho ranných veršoch, ktorými vyjadroval pocity veľkej časti povojnovej generácie. Je predstaviteľom najkritickejšieho prúdu českej literatúry, preto aj bol hneď po invázii zakázaný. V rokoch 1976-1977 stál pri zrode Charty 77. Bol prenasledovaný úradmi, publikoval v zahraničí. Keď si bol r.1979 vo Viedni prevzať Veľkú rakúsku štátnu cenu za európsku literatúru, bol mu znemožnený návrat do vlasti. V r. 1988 bol menovaný za člena nemeckej akadémie pre reč a tvorbu.

3. TVORBA

Schematická politická a milostná lyrika: Verše a písně - 1952
Čas lásky a boje - 1954

Dramatická tvorba: Zářijové noci - kritika spoločnosti
Taková láska - 1957
Dvanáct
August, august, august - 1967
Ubohý vrah - 1976, samizdat, 1.

česká hra na Broadway
Život v tichém domě - 1970-1973, trilógia jednoaktoviek, ukazujú
pohyby a zámery doby pomocou zasadzovania do absurdných
situácií - Válka ve třetím poschodí, Pech pod střechou, Požár v
suterénu, sú myslené ako pocta Janovi Nerudovi. Autor ich sám charakterizoval s odstupom času takto:
"VÁLKA ukazuje bezbřehý respekt vuči moci, vedoucí až k tomu, že se dva neznámí, slušní a veskrze zcivilizovaní občané sousedních zemí v údajném zájmu
svých národních a státních komunit vzájemně pobijí.
PECH zkoumá, jak se dusledně opakovaná lež či zhola nezmyselné tvrzení, násobené bez přestání všemi komunikačními prostředky,
které má moderná moc k použití, nestává sice pravdou, ale zato krvavou skutečností.
POŽÁR vypráví, jak maximální moc vede k vzniku nesčetných minimocí, které v jejím silovém poli páchají násilí k vlastnímu
prospěchu, bez ideologických okolku.."/T1.
Ukážky:
Válka:

"Bláha: Jaký dopis?
Listonoš: Doporučený, pane.
Žena: Proboha, Mílo! Nestalo se něco mamince?
Listonoš: Rozhodně ne, paní. Bláha :Jak to mužete vědet?
Listonoš: Četl sem ho, pane.
Žena: No dovolte...? Zalepený dopis...?
Listonoš: Na to my máme rentgen, paní.
Bláha: Víte vy vubec, co nám to tu říkáte?
Listonoš: No jakpak ne, pane. Žena: A to se ani nestydíte?
Listonoš: Ne, paní. U noční pošty je to predpis.
Bláha: Číst cizí dopisy je předpis?
Listonoš: Jen v noci, pane. Nemužeme přece budit lidi kvuli každé prkotine.
Žena: Stalo se neco vážného?
Listonoš: To nevím, paní.
Bláha: Jak to, že najednou nevíte? Vždyť jste ho četl!
Listonoš: Jsem vázán listovním tajemstvím, pane."/T2

Pech:
"Pech: Co znamená tahle komedie, pane...máte nejaký prukaz?
Muž: Já jsem vám ho neukázal? Omlouvám se, mistře, omlouvám...maličký
okamžik...(vyjme z kapsy prukaz a podá mu ho)
Pech: Gustáv Husák...?
Muž: Pardon? (vezme prukaz, letmo jej prohlédne a vrací do kapsy) Omyl...
okamžik strpení.. (vyjme z kapsy štos prukazu, rozloží je jako karty a
jeden vytáhne) Tady, mistře, vidíte? Novák František, ano!
Pech: To je...nehorázné...Marie, vy jste svědek! K čemu je mi váš prukaz, když máte plné kapsy falešných?
Muž: Jsme přece tajná služba, mistře, vám to snad nemusím tajit. I když nás bude sebevíc, zustanou občané v početní prevaze. Kdybych pracoval jenom s vlastní tváří a pod svým pravým jménem Oldřich Boženáč, stanu se brzo prakticky nepoužitelným.

Duležité je, že úřední snímek Františka Novotného (ukazuje mu prukaz) odpovídá přesne tomuto zevnejšku, zatímco pleš, knír a šušťák jsou doplnky (ukazuje mu jiný prukaz) Svatopluka Cecha."/T3

Požár:
"Vodička: Byl jste na vojne, pane Engl?
Engl: Byl...
Vodička: Hodnost?
Engl: Svobodník...
Vodička: Tak to jistě teď, kdy první rozčilení přešlo, musíte poznat, že Valkýra je defacto...?
Engl: Plamenomet...
Vodička: Výtečně, svobodníku. (Tvrzníkovi) Poznamenejte si ho, kolego. Postarám se, abyste byl brzo desátníkem. A víte, k čemu je hasičum plamenomet?
Engl: (vrtí hlavou)
Vodička: Máme případy, že se nám lidi pomalu dusí a my k nim nemužem...nebo vyvolají paniku a ohrožujou ostatní. Požár je váleční stav, svobodníku, a humánní je to, co zachraňuje většinu. A když paninka tvrdí, že tu nehořelo...Hurník!
Hurník: Provedu. (vykročí doprostřed místnosti a namíří na Jarču trysku...)"/T4

Atest, Marast, Safari - 1979-1981, aktovky o Ferdinandovi Vaňkovi v
spolupráci s V. Havlom
Marie zápasí s anděli - hra o herečke Vlaste Chramostovej
Vzpomínka na Biskaj
Pat aneb hra králů - 1987
Malá krevní msta
Ecce Constantia - 1988, o kostnickom koncile

Dramatizácie: R. Rolland - Dobrý človek ešte žije
L. Andrejev - Fixná idea

Prozaická tvorba:
Z denníka kontrarevolucionáře - 1969, jej vydanie bolo zakázané
Katyně - 1978
Bílá kniha ve věci Adam Juráček kontra sir Isaac Newton -1991
Nápady svaté Kláry - 1982
Sněžím - 1993
Hodina tance a lásky - 1989
Konec velkých prázdnin - 1996
Sex a šest - 1998

Kde je zakopán pes - 1987,
Román, písaný denníkovou formou, je v podtitule označený ako memoárromán, čo jasne dokazuje jeho autenticitu. Datované denníkové záznamy sú vedené vo dvoch pravidelne sa striedajúcich časových rovinách. Postavy sú reálni ľudia, ktorí v auguste 1968 nesúhlasili s okupáciou a neskôr podpísali Chartu 77. Prvá rovina je záznamom udalostí spojujúcich sa s vydieraním hlavného hrdinu neznámymi zločincami (odohráva sa len 4 mesiace so začiatkom v júli 1987). Hrdina bojuje proti rafinovaným úkladom, ktoré sú iniciované podľa všetkého ŠtB. Z tejto situácie vyrastajú konflikty plné napätia, irónie a často I trpkosti.
Druhá rovina, odlíšená typom písma, je podobná, ale časovo extenzívnejšia (od začiatku 60. rokov až po začiatok prvej roviny). Je tam taktiež väčšie množstvo postáv, všetky pod skutočnými menami (V. Havel, P. Landovský, atď.). Opäť sa stretávame s hrdinovými konfliktmi s mocou, organizovaním opozície, súkromným životom a opisom tvorby. Koniec románu tvorí trojstranový epilóg, ktorý hovorí o okolnostiach Kohoutovho vypovedania z vlasti.
Kompozícia pozostáva z jednoduchého chronologického radenia, rozloženého do dvoch už zmienených rovín, ktoré sa pravidelne striedajú. Celé rozprávanie je štylizované do podoby permanentného rozhovoru hrdinu s vlastným psom, pretože väčšina ľudského okolia zo strachu nepočúva.

Práca s jazykom ukazuje výrazové možnosti češtiny ako takej. Dôležitou časťou je osobná prezentácia autora, tento sa učinil jedinou mierou a jediným sudcom vecí, ide skôr o, Kohoutovi takú typickú, horkosť a iróniu nad vlastnou minulosťou.

Ten žena a ta muž - už len zaujímavé venovanie knihy Autor sobě
človeka donúti si ju prečítať. Mladý muž, ktorý bol vychovávaný dvoma ortodoxnými katolíkmi, ktorých svojské metódy vzdelania vyústia až do nezmyselne skresleného pohľadu na svet mladého Viléma Rosola: "Tehdy sem již navždy propásl možnost, jež mi dnes připadá nejpriřozenejší, totiž zeptat se vrstevníku. Z jejich komentářu k případu Paulové, které se hemžily cizokrajnými, mně bohužel zcela neznámými pojmy jako vagina koitus a interrupce, i českými sice, avšak stejně odbornými výrazy jako píča a kunda, jsem však nabyl přesvědčení, že jsou nepoměrně poučenejší než já a mají nadto nesrovnatelně větší zkušenosti z praxe."/T5. Potom, čo stretne ženu - úplný protiklad seba samého - a ožení sa s ňou, naberajú absurdné a šialené okolnosti na intenzite, až vyústia do Vilémovej pomsty semtexom, keď vyhodí reštauráciu aj s okolím (ktoré tvorí parlament, úrad vlády a sídlo prezidenta) do vzduchu. Prvý diel vznikol v roku 1971 a mal slúžiť na rozveselenie priateľov v ťažkých časoch, druhý diel Kohout dokončil v roku 1997 a sám ho charakterizoval takto: "pro rozveselení sebe sama v době, kdy Češi hrdě předvádějí světu, že jsou schopni zústat rozvojovou zemí i po pádu komunizmu ."/T6. Silný satirický štýl oboch dielov skresľuje realitu až k bodu, kde čitateľ vníma všetky autorove výmysly ako na seba nadviazané a nanajvýš hodnoverné detaily zo svojského sveta Čiech komunizmu I kapitalizmu.

Hvězdná hodina vrahů - netypické dielo Kohoutovej tvorby sa
vyznačuje vážnosťou, reálnosťou a historickou presnosťou.

Na pozadí vyšetrovania vrážd vdov, ktoré šialený sadista zabíja podľa cirkevného výjavu: "za á: oběť pětačtyřicetiletá, velmi pěstěná a zachovalá žena, svému vrahovi zřejmě nekladla nejmenší odpor, krom dále uvedených zohavení nejsou na její kuži oděrky ani stopy po zápasu na nehty,
za bé: pachatel jí několika pruhy široké lepenky, jaká se používá na poštách a teď i k přelepování oken proti tlakovým vlnám, zalepil nejen ústa, ale i klín, první lékařuv dojem je, že nebyla znásilněna,
za cé: pachatel připoutal oběť řemeny, soudě podle zářezu na kuži, naznak k jídelnímu stolu tak, aby hlava přečnívala, pod deskou stolu jí zvázal za kotníky ruce s nohama,
za dé: pachatel odřízl tesně při hrudi oba prsy a položil je vedle oběti na oválnou servírovací mísu, kterou si vzal z proskleného příborníku,
za é: pachatel rozřízl břicho oběti od hrudi ke klínu, vytáhl z ní tenké střevo, svinul je zručně do klubka a vložil do mísy na polévku,
za ef: pachatel nařízl oběti krk až skoro k míše, tu však úplně nepřetnul, takže hlava zústala viset pod trupem a krev vytekla do mosazné nádoby, ze které předtím vyndal květináč s fikusem,
a konečně za gé: ani lékař nedovedl při prvním ohledání odhadnout, v které fázi mučení oběť zemřela. Ale vytřeštené oči, dodal Morava zavíraje sešit, - nás přivedli k společné domněnce, že to bohužel nebylo hned."/T7, sa odohráva príbeh zákerných praktík gestapa počas nemeckého ústupu a prehry v roku 1945. S autentickou presnosťou sú vykreslené kruté spôsoby zaobchádzania gestapákov s Čechmi, ale aj českých samozvaných sudcov s Nemcami.
4. OBSAH DIELA

"Chci svým skromným dílem přispět k tomu, abychom se jednoho rána neprobudili do světa bez popravčích."

Os deja tvoria osudy anjelsky krásnej Lízinky Tachecí. Jej matka, pragmaticky založená malomeštiačka (pravý opak Lízinkinho otca, nepraktického a poddajného filológa doktora Tachecího), ju v honbe za maturitou dovedie po neúspechu na gymnáziu a konzervatóriu až do učilišťa pre budúcich katov. Založili ju profesor popravných vied Bedřich Vlk s docentom Pavlem Šimsom, aby vychovali dôstojných dedičov svojich brilantných popravných techník. Z ich minulosti je čitateľovi odkrytá Vlkova zbabelá zrada, ktorej padne za obeť aj jeho brat a milenka, brutálny lynč, ktorým zlikviduje svedka a dôkazy svojej hanebnosti, a Šimsova ochotná asistencia pri likvidácii režimných odporcov v nastrojených procesoch. Sedmoro "deciek" (okrem Lízinky ešte krásavec Richard Mašín, ktorý z neopätovanej lásky ku krásnej, aj keď apatickej katyni umučí jej príležitostného obdivovateľa Dujku a sám spácha samovraždu, Vlkov chránenec hrbáč Albert, katov vnuk Šimon Hus, dvojčatá Peter a Pavol Královci a bacharov potomok František Kazík) absolvuje ročný kurz, zakončený maturitnou a majstrovskou skúškou, ktorej vyvrcholením je Lízinkina poprava Šimsu (kvôli jeho opakovaným pokusom o jej znásilnenie). Do žiačky sa zamiluje aj Vlk, za tragikomických okolností ju v kupé železničného vagóna zbaví panenstva a chystá svadbu. Nehodlá sa však vzdať ani doterajšej ženy Markéty, a predstavuje ju preto po rozvode Lízinkinym rodičom ako svoju matku. Keď mu je svadba konečne odobrená, zistí, že ho miluje aj Lízinkina matka Lucie. Autor necháva očareného Vlka uprostred milostného trojuholníka tvoreného týmito troma ženami.

5. CHARAKTERISTIKA POSTÁV

5.1.BEDŘICH VLK

Hlavný iniciátor myšlienky školy pre katov bol asketický, navonok príjemný a vzdelaný starý pán, nebyť jeho temnej minulosti a "záslužného" povolania, ktoré vykonával, vyzeral by ako dôchodca - intelektuál s dobrou kondíciou: "Byl to statný šedesátník s hlubokýma očima, jehož černá hříva a huňaté, srostlé obočí jen tu a tam prokvítali šedí.

Budil vzpomínku na osvícené venkovské lékaře ze schudlých rodů." /1
Začiatok jeho príbehu sa datuje od zbabelej zrady revolučnej skupiny vrátane svojho brata. Neskôr, aby sa vyhol trestu a pomste ostatných revolucionárov, brutálne upálil nemeckého vyšetrovateľa. Napriek tomu sa o tom dozvedel "soudce" a dvaja homosexuálni štátni zamestnanci - prokurátor a obhajca, ktorí mu po jemnom psychickom nátlaku decentne ponúkli miesto práve zosnulého popravcu. Vlka nebolo treba ani len presviedčať, aby ponuku prijal. Hnedˇ pri prvej poprave vynašiel svoj geniálny ruk-cuk, ktorý sa stal neskôr pojmom vo fachu. Práca začala rýchlo formovať jeho názory: "-Ale, namítl Vlk, co zmůže pár osamělých rváčů v době, kdy Evropu obchází strašidlo humanismu? Co zmohou osvícené, ale izolované elity, když nemine rok, aby další vláda neustoupila morálnímu teroru spisovatelů i jiných deklasovaných elementů a nerušila Top-trest, ačkoli právě on je hybnou silou dějin a bez něho by i nejvyspělejší národy dosud dřepěly na stromech spolu s opicemi?" /2
Bol to od prírody pokojný a rozvážny človek, ktorý sa dokázal vysporiadať s každou nepriaznivou situáciou. Počas svojej práce sa stretol s Doktorom, s ktorým ho spájalo silné priateľstvo a najmä spoločný záujem o históriu popravníctva. O tejto téme boli schopní viesť siahodlhé debaty vzájomne sa doplňujúc a súťažiac medzi sebou, pričom zistili, že vyhrať nedokáže ani jeden, keďže ich vedomosti boli priam dokonalé a bez medzier. Oženil sa so stomatologičkou Markétou, ktorá sa o povolaní svojho manžela dozvedela pomerne neskoro a dosť v nevhodnej chvíli: "Vlk neměl děti. Jediná žena, kterou kdy miloval a s níž je toužil mít, potratila ve chvíli, kdy oplátkou za její sladké tajemství prozradil to své; od té doby byla Markéta neplodná." /3
Napriek tomu ich vzťah dlhý čas fungoval bezchybne: "Vlk našel v Markéte dokonalou milenku, která vášnivě vycházela v ústrety jeho vitalitě, vzdělanou partnerku, schopnou sekundovat jeho myšlení, i chápavou přítelkyni do nepohody osobních depresí a pracovních trablů." /4
Tento vzťah bol narušený vstupom Lízinky do jeho života. Vlk po čase zistil, že ho jeho žiačka sexuálne priťahuje a čoskoro bol nútený urobiť vážne rozhodnutie: "Ano, má ji rád a oznámil to ženě, aby nepošpinil celoživotní partnerství lží. Ale také ji řekl, že věk té dívky, a hlavně propastný rozdíl čtyriačtyřiceti let mu nedávají šanci; musel by si plivnout do tváře jako muž, pedagog i kat, kdyby to dítě násilím povalil na záda a protrhl jak buben!" /5
Začal ju zvýhodnovať v škole, dokonca ju vybral ako reprezentantku na študijný zájazd do Nemecka.

Cestou spať sa ľady prelomili a Vlk s Lízinkou spečatili svoj vzťah milostným aktom: "Dech, který uslyšel teď, byl sípavý, horečně trhaný, a o to děsivější, že patřil jemu. Oči se jako hypnotizovány vrátily zas k dívce. Právě se otočila z pravého boku výjimečně na záda a mimoděk přitom rozhodila nohy s dosud dětskými chodidly a už ženskými stehny. Vybičované uši zaznamenaly slabounké cvrnknutí: to knoflíček pyžamových kalhot nevydržel strašný tlak a odskočil tentokrát sám, s takovou silou, že ho zastavily teprve dveře. Osvobozené pohlaví se vymrštilo ze svého vězení a rázem si podřídilo celého Vlka, který nejdřív chladnokrevně otočil dveřní západku a pak, zapomenuv už na všecky i na vše, roztrhl horkokrevně kalhotky z páry jak list prúklepového papíru a oběma rukama otočil dívku, stále ještě spící, napříč postele. Nato odhodil předsudky i zábrany, pokryl ji celým mohutným tělem, napřel mocné dlaně o krehké prsy, dobyl jí, konečně probuzené, jazykem ústa a pak už nelítostně vnikl do jejího klína, protrhávaje ho jako buben. Lízinka vykřikla." /6
Po týchto udalostiach začal rozmýšľať nad jeho budúcim životom. Lízinka po celý čas nechápala, čo sa vlastne deje a navyše otehotnela, takže Vlk musel začať krízu riešiť. Nakoniec prišiel na geniálny nápad - pri majstrovskej skúške predstavil Markétu ako svoju matku, čo bolo spočiatku trochu podozrivé, a manželov Tachecích požiadal o ruku ich dcéry. Kedˇ už vedel, že ich zväzok je odobrený, diametrálne sa zmenilo jeho predtým sexuálne verné a zdržanlivé správanie. Uvedomil si, že pani Lucie ho tiež priťahuje a prečo by vlastne nemohol mať aj svoju domnelú matku: "Z podbřišku vyšlehl podnět, který mu v morku rozsvítil, jak reklamní neon u vchodu do ráje, magický trojúhelník 1/ ženských vnad paní Lucie, 2/ chlapeckého půvabu Markétčina a nad nimi 3/ Lízinčiny dívčí krásy v jehož geometrickém středu stál on s užaslou, protože předem kladně zodpovězenou otázkou
A p r o č b y c h n e m o h l m í t v š e c h n y
t ř i ??" /7

5.2. PAVEL ŠIMSA

Docent popravných vied Pavel Šimsa bol mladý sympatický muž : "Byl to vrstevník paní Tachecí, menší, ale mrštný muž atletické postavy, kterou podtrhoval krátký zástřih vlasů. Vejířky v koutcích oči napovídaly, že se často a rád směje." /8
Bol športový typ, abstinent a zásadový nefajčiar, navonok budil dojem seriózneho človeka.

V skutočnosti však bol sexuálne až nadmieru aktívny: "Byl mlád jako dnes ona, dala mu tropicky rozbujelá cikánka, obe jeho dlaně nepokryly jediné ňadro, až když chtěla alimenty, zděšeně zjistil, že je jí třináct." /9
Sex preňho znamenal akýsi rituálny lov, nahradzoval mu normálne ľudské záľuby: "Protože sex byl jeho koníčkem, který mu nahrazoval kulturu, cestování i jiné záliby, ovládal každou nuanci tělesnosti, tedy i umění přečíst si z letmého doteku celou anatomii i milostnou psychiku partnerky." /10
Osud malého Pavla ovplyvnila svojská náhrada absentujúcej rodiny štátom: " Když ho stát vytáhl z popelnice, kam ho odložila kukaččí matka, učinil pro něho, co mohl. Jako surovinu, opracovávanou dlouhým procesem v užiteční výrobek, vložil ho stát do svého nalezince a po něm sirotčince, odkud ho dodal ke konečné montáži do vojenské školy, ze které mněl na konci vypadnout v tuhé uniformně a tvrdém řemení poddůstojník z povolání. Jako zvíře, vyzdvižené z mrazu a hladu k plné misce u teplých kamen, utvrzoval se každým soustem v lásce i úctě k laskavému, i když přísnému pánu, který připomínal Boha: ani stát nebyl viditelný a oslovitelný, ale zato stejně vševědoucí a všemohoucí; i stát se projevoval jen prostřednictvím svých kněží, kterým dal ruzné šarže, ale stejné právo trestat." /11
Táto odchýlka od normálu sa naplno prejavila pri výkone základnej vojenskej služby, kde plnil rozkazy bez rozmýšľania a do bodky. Táto vlastnosť ho priviedla do tajných organizácií REPOTA a neskôr TAVORE, kde urobil rýchlu, ale takmer tragicky sa končiacu kariéru. Získal však nenahraditeľné skúsenosti, ktoré si všimol jeho nový mecenáš Vlk: " Vlk pak přihlížel, jak mladý hbitě měří prsty výšku Pětkova posledního obratle, aby bleskurychle spletl s konopného lana nezvyklou oprátku s excentrickým uzlem. -Šup s ním na kozu!-, řekl vesele spomocníkům. Ještě ho nestačili vyzvednout, už mu zručně přehodil smyčku pres hlavu a utáhl tak, že uzel trčel pod levým uchem jako tlustá mašle. -A popojedem!-, dodal a odkopl trojnožku. Ozvalo se lupnutí, jako když praská pravítko. Pětka vydal jen hlasitý pšouk, a jak povolil tah obratlů, prodloužil se skoro k zemi..." /12
Vlk ho zamestnal ako svojho asistenta, a umožnil mu vymaniť sa zo svojej neslávnej minulosti. Mladý Šimsa v ňom videl svoj vzor a akoby v nom našiel svojho otca a Vlk zase syna, ktorého nikdy nemal: "Jaký div, že svou nerealizovanou otcovskou lásku přenesl záhy právě na Šimsu. A jaký div, že sirotek Šimsa, který poznal jen neosobní péči dětských a vojenských domovů, mu oplácel vztahem, který si nezadal z láskou synovskou...." /13. Osobitou kapitolou jeho života bola škola, na ktorej založení sa spolupodieľal, a najmä jeho vzťah k Lízinke Tachecí. V prvých dňoch vyučovania na SUPOV-e nepociťoval nijakú náklonnosť k osobe tak vzdialenej jeho ideálu krásy, no počas lyžiarskeho výcviku si uvedomil jej neobyčajnú a bezmedzne oslnivú krásu:"Měl v životě nejednu pannu. Dokud si ještě psal erotický denník, "propíchal" - jak se říkavalo v sirotčinci - jich půl tuctu a od té doby, ačkoli dával přednost "ojetým" - jak se říkavalo v internátě - dobrý veletucet.

Vzdor takové zkušenosti si teď připadal znovu jako malé díťě ve velké vodě. Kam jeho paměť sahala, neměl nikdy blondýnu, nikdy dívku, která by skrývala pohlaví jako zakuklený motýl, a především: nikdy bytost, která by byla i jen stínem osobnosti Lízinky Tachecí." /14
Viackrát sa pokúsil nič netušiacu dievčinu pohlavne zneužiť, ale našťastie v dôsledku neočakávaného zlyhania jeho, inak skvele fungujúceho, mužstva sa mu to nepodarilo. Posledný zúfalý pokus o vyliečenie tejto disfunkcie skončil nepredvídanou smrťou odsúdeného použitého k tomuto účelu: "Hezké mladé tělo se naráz zpotilo jako v sauně. Pak se Muller strachy pomočil. Hned nato, jak se dal nachytat, že je s ním konec, začal se topořit jeho falus. Přimknut k nahé Lízince od kotníků až k čelu, visel na něm nahý Šimsa očima a cítil s radostí, jak tlak v jeho klíne sílí. Ano, nebylo pochyb, porucha byla ta-tam! Tedˇ, hned, okamžitě ji musí promněnit v ženu a pak hajdy na chatu, aby je oba za všecky trampoty odmněnila rozkoš v měkké postýlce. Uchopil Lízinku pevnými pažemi a složil na nízkou lavici. Uvolnil její povolné nohy, ověřil si krátkým pohledem, že je opravdu zas v plné mužské zbroji a už do ní skoro začal vnikat, když uslyšel zvuk, při němž mu ztuhla krev. Pšouk." /15
Po tomto sa pokúsil o útek, Doktor zariadil jeho údajnú samovraždu a skryl ho na starom loveckom zámočku. Neskôr ho použili pre potreby majstrovskej skúšky, keď Lízinka nič netušiaceho Šimsu popravila: "Lízinka na popelnici sevřela levou něžnou rukou jeho bradu a pravou něžnou rukou jeho týl, aby hned nato provedla ruk-cuk jako z učebnice." /16

5.3. LÍZINKA TACHECÍ

Postava, ktorá bola úplne apatická a pasívna, ktorá počas celého deja povedala jednu bezvýznamnú vetu, a ktorá napriek tomu všetkému dramaticky posúvala dej vpred. Anjelský vzhľad tejto šestnásťročnej dcéry malomeštiakov Tachecích privádzal mužov do vytrženia. "Předseda komise hleděl na její útlé lokty a kolínka, na její dosud dětský a téměř průsvitný obličejík, rozplývající se v záplavě dlouhých zlatých vlasů, a tu ucítil, jak ho prudký poryv citů a vzpomínek vysává z této strohé úřadovny, svléká z usedlých šatů i návyků a žene proti proudu funkcí i schůzí do krajů prvotní nevinnosti, a náhle uslyšel i hlas o němž myslel, že mu dávno navždy odezněl : Madona! Řekla jeho matka opět na Svatém Kopečku, kam právě dorazili z procesím, Honzíčku, klekni si, to je Svatá Panna! .. SPEC. OB. HUM. SM. S MAT.: ABSOL. DEVÍTILETKY / ž / - VZBUZ. DŮVĚRU - SCHOPN. VER. VYSTUPOVÁNI - FLEGM. POVAHY - VELMI PŘÍJEMN. EXTER.

za tím byla zátvorka, jediná toho druhu ve složce PST:JAKOU BY ČLOVĚK RAD POTKAL U ZUBAŘE!!!
Předseda opět vzhlédl. Ani nejpřísnější soudce v něm nemohl popřít, že nic na Lízince neodporuje požadavkům. Naopak, nepoznal tvář, na kterou by raději vzhlížel ze zubařského křesla." /17
Jej výchova bola ovplyvnená dominantnou matkou, ktorá rozhodovala o všetkom, teda aj o živote a budúcnosti svojej dcéry. Tieto svojské praktiky vyústili v absolútnom nezáujme Lízinky o vonkajší svet, žila uzavretá do seba. Jediná činnosť, ktorú vedome robila, bolo hranie rôznych hier vo svojej hlave: "Lízinka právě končila hru. Rozhodla se, že růží odmění vítěze. Předposlední slovo bylo DOPRAVNÍ a Líz vyrovnala na 74:74. Poslední slovo bylo PODNIKY. Nejdřív Líz a potom Inka zaznamenali po bodu a hra skončila nerozhodne." /18
"Lízinka hrála novou hru. Když je míjela modrá sedačka, dostala bod Líz. Když jela červená, připsala jej Ince. Když zelená, patřil bod té, která jich mela právě míň. Líz vedla těsně 15:14 a Lízinka musela dávat pozor, nechtěla-li se splést." /19
Neuvedomovala si dôsledky svojho konania, svojou necitlivosťou zraňovala ľudí okolo seba. Takýmto prístupom dokonca nechtiac zavinila smrť niekoľkých z nich. V tomto sa prejavil jej osud:"Je s podivem, že Lucie Tachecí, která věřila v zlatou žílu jejího talentu a představovala ji trenérum zimních i letných sportů, učitelům zpěvu, klavíru i harfy, filmovým i divadelním režisérum, nerozpoznala, v čem její dceru příroda vybavila věnem geniality. Nebýt souhry náhod, kterou vyvolala nepřízeň příjímacích komisí, zůstalo by navždy skryto, že na rozdíl od žen, jejíchž posláním je dávat život, se Lízinka narodila, aby život brala." /20
Dokonca ani pri svojej majstrovskej skúške, ktorá spočívala v poprave jej bývalého profesora Šimsu, neprejavila žiadny cit : "-Lízinko, požádal ji Vlk, lehce zažárliv na ten přehnaný zájem, který si lžidocent právě od ní nezasloužil, řekni taky něco!
-Ani se mi, řekla Lízinka šťastně, neuprd." /21

5.4. RICHARD MAŠÍN

Ďalšia skvelá ukážka toho, ako pomýlená výchova drasticky mení osobnosť človeka. Vulgárnosť a majetnícke chápanie sveta rodičov vytvorili precitliveného a zasnívaného mladého muža:"Rodiče ho snad milovali, ale i ta láska byla řeznická, místo polibků mu dávali vuřty, místo rad rány pěstí.." /22
Kvôli pľúcnej chorobe bol donútený žiť určitý čas v sanatoriu, kde sa po prvýkrát zaľúbil do jednej zo sestier.

Jej neopätovaná láska mala vyústiť v tragickej samovražde, Richard sa však pri pokusoch vyliečil a dokonca zvládol techniky viacerých športov: "Jako byl Antaios nepřemožitelný, pokud se dotýkal matky Země, stával se Richard králem v každém skupenství vody. Když ho totiž opustila akutní forma choroby, mel se na radu primáře otužovat v nekrytém bazénu. Protože ho však současně opustila i přelétavá sestra, pojal jej jako nástroj sebezničení. Bazén byl v ústraní a na sklonku léta opuštěn. Ráno se vrhal do chladné vody z hor a usilovně plaval až do večera v naději, že oslabené plíce zátěž nevydrží a on se uprostřed jednoho tempa slastně zalkne v měkké náruči...." /23
Doterajší život spôsobil zvláštne chápanie sveta a lásky: "-Už jste měl někdy ženu?- zeptal se profesor Vlk.
-Prosím ne,odpověděl Richard.
-A pročpak ne? zeptal se profesor Vlk.
-Prosím, odpověděl Richard, já jsem svobodný. Vlk se Šimsou na sebe pohlédli trochu zmateně.
-Už jste někdy kopuloval? zeptal se profesor Vlk.
-Prosím...já nevím..., odpověděl Richard nejistě.
-Jak to, nevíte?-
-Prosím já...nevím, co to je, řekl Richard.
-Už jste někdy šoustal? zeptal se tedy docent Simsa. Chlapec byl viditelně v rozpacích.
-Taky nevíte, co to je?-
-Prosím, vím, odpověděl Richard.
-Takže nešoustal! řekl docent Simsa.
-Prosím ne, řekl Richard.
-Ne nešoustal, nebo ne šoustal? zeptal se Simsa netrpělivě.
-Vždyť, řekl Richard, jsem říkal, že jsem svobodný...." /24
Navyše, bol silný pesimista, keď bol zamilovaný, myslel na smrť a svoje sny a pocity pretavoval do básní: "Ten rudý kvítek z ruky tvé
je symbol mého mládí.
Ať naše něžné přátelství
až k závisti svět svádí!
Ať naše čisté přátelství
až k nebi jasně září,
ať v hrdé zkoušce obstojí
před samou Boha tváří!
Vždyť je to něco krásného,
že máme se tak rádi.
Ten rudý kvítek, děvčátko,
je symbol mého mládí." /25
Do SUPOV-u bol vybraný na doplnenie Lízinky najmä na základe svojho výzoru: "Poslední z hochů Richard /17/ - ztratil dva roky v sanatoriu, ale byl opět zcela fit - mel téměř všech pět pé: slušný IQ, mnohostranné zájmy, vysokou, štíhlou a trénovanou postavu, jako by jeho matku oplodnil Discobolos, a ke všemu byl synem řezníka! Právě on byl však přijat jen a jedině kvůli Lízince Tachecí." /26
Mali totiž s Lízinkou vytvoriť jeden z párov double-hangmanov a výzorovo i povahovo sa skvele dopĺňať. Co však Vlk nečakal, Richard sa do Lízinky zamiloval a hoci to bola iba platonická láska, stala sa jediným zmyslom jeho života. "Ačkoli ji naposled viděl před několika minutami...pocítil, jak se mu bolestně stahuje srdce a sotva zhojené plíce ztěží lapou dech.

Prožíval každé setkání s ní tak intenzívně, že se snažil opouštět ji co nejméně." /27
Ale Lízinkine nepochopenie jeho hlbokých citov skončilo vraždou jej nápadníka Dujku: "Na kříži svatého Ondřeje, vyrobeném z lyží, ležel, připoután řetězy, nahý Dujka. Jako odborník poznal Vlk okamžitě, že dříve než byl lámán "von unten auf" - na výbornou, musel konstatovat - podstoupil náročné mučení elektřinou." /28,
a vzápätí Richardovou dalo by sa povedať romantickou samovraždou: "Ležel v košili pod první klečí vpravo nad chatou. Jeho tvář, kterou nabalzamoval mráz, byla hrůzná, děsivá a plná nenávisti." /29

5.5. DOKTOR

Muž opradený nepreniknuteľným tajomstvom, muž bez mena, muž nepredstaviteľnej moci, šedá eminencia SUPOV-a: Doktor. "...je tajemníkem významné osobnosti, a proto je významnější než ona, neboť osobnosti se v těch časech střídali jako figury na orloji, zatímco on zůstával." /30
S Vlkom sa spoznal pri jeho častých návštevách popráv, ten si však myslel, že je to len ďalší z početných sexuálnych deviantov, ktorí sa vyžívali v sledovaní exekúcií. O to viac bol prekvapený, keď bol oboznámený s množstvom jeho znalostí z penológie: "-Víte, maestro, řekl Vlkovi, já jsem pro pokrok, a proto fandím čisté strangulaci; Šimsova šlingle má podle mne stejně elementární význam, jako měl v dopravě parní stroj. Ale váš ruk-cuk je prostě tak jednoduchý i geniální jako samo kolo." /31
Nikto presne nevedel, čo Doktor vlastne robí, ale prevládalo presvedčenie, že je to vplyvná osobnosť. Potvrdilo sa to pri založení SUPOV-u, kedˇ bol schopný vybaviť aj veci zdanlivo nevybaviteľné. Až nakoniec vysvitlo, že je to len akýsi bezvýznamný úradník Vonásek, ktorý pracuje na mestkej matrike. Syn chudobných rodičov to nikdy ďaleko nedotiahol, lenže moc mal aj ako archivár. Táto pochádzala z vďačnosti vysoko postavených ľudí, ktorí mu oplácali jeho "nezištnú" pomoc z minulosti. Tu sa stretávame s desivou zvrátenosťou a silou štátnej moci, ktorá je vlastne daná do rúk bezmenných a úchylných ľudí.
O Doktorovi sa dozvedáme len to, že jeho záľuba v popravách začala už v detstve: "Přál sem si abych je mohl všecky vlastnoručne a přitom beztřestne zabít, a muj detský pultík skrýval hračky, které by rodičům způsobily infarkt." /32
Jeho hobby sa naplno prejavilo v dospelosti, keď s radosťou, vlastnou asi len mentálne narušeným, rozprával opisy rôznych historických udalostí: "Historické tabulky nicméně uvádějí, že v letech 1900-1944 bylo ve Státech lynčováno jen omálo méně osob, než bylo popraveno ze zákona odborne školeným personálem. Údaje z Hentingova díla "The criminal and his victims" , New Haven 1948. ....

-Jistě, řekl tehdy Doktor živě, ale nestojí problém obráceně? Nezvolili si tak primitivní úkon proto, že ani masová základna lynče nedala vlasti talenty, srovnatelné s vaším? Proboha, co je to za úroveň, když newyorkský Elliot před elektrokucí měří napětí tak, že peče ne křesle hroudu hovězího? Viz stránka 42 jeho Pamětí!"/33
Najväčší problém, ktorý ho v živote stretol, bola jeho autoritatívna, rozkazovačná a žiarlivá žena. Aj keď bol Doktor čestný a verný muž, ona ho stále sledovala a dokonca mu vybrala povolanie, kde ho mohla stále kontrolovať a kde neprichádzal do kontaktu so žiadnymi ženami.
Tesne pred maturitnými skúškami sa Vlk dozvedel o skutočnom pôvode Doktora. Hoci ho tento poznatok šokoval a sklamal, rozhodol sa, že bude držať tajomstvo a nechá mýtus záhadného a mocného Doktora prežívať naďalej. 5.6. ALBERT

Albert bol od začiatku Vlkovým obľúbencom, už od útleho detstva
pozoroval jeho duševný aj telesný vývoj, keďže chlapcova minulosť s ním bola čiastočne spätá: "Albert /16/, byl naopak jeho favoritem; otec: sadistický vrah, kterého Vlk udělal měsíc před chlapcovým narozením, matka: jediná z obětí, která znásilnení přežila; jako bigotní dedinské děvče odmítla přerušení těhotenství, když se však narodilo dítě s hrbem, pohodila je a ve vězení si podřezala žíly." /34
Zlý osud ho obdaril nepríjemnou fyzickou vadou. No napriek tomu sa nevzdával, ale snažil sa bojovať proti svojim nedostatkom, a to so železnou odhodlanosťou. Aj to primälo Vlka k tomu, aby chlapca prijal, videl v ňom totiž silnú osobnosť, ktorá mu veľmi pripomínala tú jeho: "Ve snaze napravit zlý rozmar přírody věnoval se až asketicky cvičení; hrb se sice nezmenšil, ale už brzy se mu nikdo neodvážil zasmát: nevelký hrbáček měl železné svaly; když si pak Vlk zjistil jeho IQ /vysoko nad normou/ i hobbies /šerm šavlí a dějepis/, pojal jistý plán a přijal Alberta prakticky beze zkoušky." /35
Ako jediný z budúcich študentov SUPOV-a mal miesto zaručené už vopred: "První bylo Albertovo. Vlk argumentoval tím, že někdo z příštích úkonářú by mněl zpupným zákazníkům nahánět hrúzu už zjevem. V skrytu duše však počítal s tím, že právě Albert by mohl převzít jeho štafetu, snad už jako šéf univerzitní katedry klasického popravnictví." /36

5.7. PETR A PAVEL KRÁLOVI

Dvojičky Peter a Pavol Královi patrili k vedľajším postavám, ktoré nijako vážnejšie nezasiahli do deja. Bola to ďalšia dvojica "double-hangmanov", určená na simultánne a identické popravy: "Je vyslovene nehumánní, hovořil Šimsa, je-li při společném úkonu za týž čin jeden ze dvou zákazníků znevýhodněn, buď že je dělán dřív, čím se mu krátí šance na udělení milosti, nebo později, takže jeho úzkost trvá déle, jak dokazuje v knize In cold blood Truman Capote.

Proč by oba, zeptal se Šimsa, nemohli být děláni souběžně dvěma úkonáři - dvojníky?" /37
Odlišovali sa rozdielnymi cestičkami vo vlasoch: "Dvojčata /15/, jednovaječná a rozlíšená jen pěšinkou, kterou si vynutili učitelé na devítiletce, IQ ve středu normy, hobbies: horolezectví a jachting, tedy práce s lanem a uzlem, otcové: okresní soudce v K. /de jure/ a okresní prokurátor v K. /de facto/; Pavel s Petrem, které přes jakousi přízen vytipoval docent Šimsa, provedli při skoušce vivisekci živého psa sice neodborně, ale s takovým elánem, že Vlk nemohl říct ne." /38

5.8. ŠIMON HUS

Šimon bol pravnuk popravcu Karla Hussa a bol rovnako ako František prijatý na základe svojho pôvodu: "Šimon /19/ proto, že v šesté, sedmé i osmé třídě /IQ nezachytitelný/ propadl; opakování deváté mu bylo prominuto na základě intervencí i protestů; protestovali učitelé, kterým za pětky věšel na kliky dvěří uškrcené kočky, intervenovali vlivní představitelé justice, ale i historiografie: Šimon jediný byl katovského púvodu; jeho pradědem byl proslulý Karl Huss /druhé s si přidal, aby nebyl pokládán za potomka reformátora; jeho potomci je opět škrtli, aby nebyli považováni za dráby protireformace/." /39
Jeho nízka inteligencia zapríčinila, že prepadol zo všetkých predmetov a nakoniec pohorel aj na maturite: "Ale ze Šimona jakoby teď vyprchal i onen zlomek inteligence, s nímž reagoval na zvlášť silné podněty. Aby prokázal, že závada je v žáku a ne ve škole, snažil se ho upomenout sám Vlk. Byl to však monolog, a když se Šimon ozval poprvé i naposled, nasadil všemu korunu. - A protože, namáhal se Vlk, ji ke zradě dohnala vášeň, protkli ji kůlem co? No?
- Prdel, řekl Šimon; k věšení se už nevyjádřil vůbec." /40

5.9. FRANTIŠEK KAZÍK

Miesto v SUPOV-e dostal tiež vďaka svojmu pôvodu: "František /15/, stejně dobromyslný jako tlustý, IQ při spodní hranici prúměru, vzdor obezitě zdatný, hobby: vzpírání, otec: Oblíbený vězenský dozorce, kvúli nemuž se recedivisté těšili na kriminál; nekolikrát vyváděl do věšárny Vlkovy zákazníky a o přijetí syna ho požádal sám, vycházeje kupodivu ze stejné myšlenky, že je to obor jako jiný a vyžaduje vzdělání; přijetí bylo proto i odměnou za mravní idealismus otce, sledujícího zájem nejen dítěte, ale také společnosti." /41

5.10. LUCIE TACHECÍ

Ako mladá a ohrdnutá dievčina zviedla svojho budúceho manžela s úmyslom nahnevať jej priateľa Oskara, lenže z nevinného intímneho zážitku, ktorý mal trvať jeden deň, sa vďaka nenarodenej Lízinke stalo manželstvo. Zatrpknutá pani Lucie dávala vinu za zničený život len svojmu manželovi: "Jediné, co si kdy udělal pro svou dceru, řekla, bylo, žes před šestnácti lety využil mé dúvěřivosti a povalil mně do jetele jako nějakou služku.

Netušila jsem, že člověk s univerzitním titulem mi hned napoprvé udělá dítě, a hlavně jsem věřila, že se o něj aspoň postará." /42
Stále atraktívna žena sa pokúšala dostať svoju dcéru na akúkoľvek slušnú školu. Po mnohých neúspechoch sa jej naskytla ponuka pre Lízinku na štúdium úkonárstva, ktorú aj bez tušenia o tom, o čo ide, prijala.
Jej autoritatívna výchova viedla k absolútnemu nezáujmu jej dcéry o dianie okolo seba, pani Lucie za ňu všetko zariaďovala, viedla rodinu a často jej náladové výbuchy viedli k tichej domácnosti. Snažila sa všemožne zosmiešniť svojho manžela, či už podvádzaním s inými mužmi alebo zhadzovaním pred jej rodinou.
Po príchode Vlka a Šimsu sa pokúšala využiť svoj fyzický "fond" a prilepšiť Lízinke výsledky príjmacích skúšok. Radosť úspechu prežívala viac ako jej dcéra (aj keď stále nevedela, čo jej dcéra ide vlastne študovať) : "Poslední slova už paní Tachecí neslyšela, protože je slyšet nepotřebovala. Přemožena dojmy přistoupila k dceri a přitiskla její drobnou tvář na svá plná ňadra." /43
Po neúspešnom pokuse zbaliť docenta Šimsu sa rozhodla nadviazať vzťah s druhým Lízinkiným učiteľom. Svoj cit si nakoniec uvedomila, až keď Vlk požiadal jej dcéru o ruku: "...v srdci jí utkvěl závan závisti, když jí tehdy podal kytici růží a ona si přála být svou vlastní dcerou. Ješte silnejší než chladná úvaha, proč ho nechce za zetě, bylo teď pálčivé přání mít ho za milence." /44

5.11. EMIL TACHECÍ

Nevýrazný a nepriebojný muž zostával vždy v úzadí svojej hysterickej manželky. Zamestnanie filologa spôsobilo akúsi zvláštnu bojazlivosť a odlúčenosť od sveta. Bol priveľmi zaujatý prácou a okolitý život ho neveľmi zaujímal: " Doktor Tachecí si byl jist, že není takový hlupák jak si myslela jeho žena. Pravda zajímal ho především ruský jeřík, na němž nyní bádal..." /45
Jediná vec, pre ktorú sa dokázal aspoň trochu rozohniť, bola jeho dcéra. Naozaj oplýval akousi zvláštnou vlastnosťou otcov, ktorí majú čuch na zlé veci číhajúce na svoje mláďatá. Najviac to bolo vidieť pri zistení budúceho zamerania svojej dcéry a tiež zamerania jej jediného slušného nápadníka Richarda: "-Tak, řekl doktor Tachecí tiše, ale začínalo se mu chvět chřípí, a dost! To maso se vrátí, ten obed odvolá, ty brusle se zamknou a holka nevytáhne-
pokračoval hlasitě a na krku mu nabíhaly tepny,
-paty z domu! Jestli jsem se dal dočasně přinutit, aby studovala tu zrůdnou školu, na kterou si taky posvítím, tak ale nedovolím ani vteřinu, aby mi s ní chodil katův-
řval doktor Tachecí a oči se mu podlily krví,
-pacholek!" /46
Ale aj tieto jeho zriedkavé výbuchy boli rýchlo potlačené pani Tachecí.

6. PROBLÉMY

6.1.

Štátna moc

Pavel Kohout takmer vo všetkých svojich dielach poukazuje na nesprávnosť a zvrátenosť komunistického režimu. Keď po druhej svetovej vojne svet ostal rozdelený na dve časti označované ako východný (komunistický) a západný (kapitalistický) blok, Československo zapadalo do toho prvého. Po komunistickom puči v roku 1947 bola nastolená totalita a v roku 1948 vznikla tajná služba ŠtB. Všetky tieto udalosti sú nepriamo spomenuté aj v Katyni.
Zlaté časy pre Vlka nastali po spomenutom prevrate, keď niekedy ani nestíhal popraviť množstvo dovezených zákazníkov. Z histórie vieme, že išlo najmä o bývalých nastolovateľov demokracie a o vojakov, ktorí bojovali za spojenecké vojská v II. svetovej vojne.
V časti, ktorá sa zaoberá Šimsovou minulosťou je jasná narážka na ŠtB. Státní bezpečnost sa zaoberala prevažne bojom proti triednym nepriateľom a odporcom režimu. Medzi najčastejšie používané metódy patrili sledovanie, psychický nátlak, odpočúvanie a v snahe vynútiť si vymyslené priznania aj mučenie a fyzické inzultácie. ŠtB najprv bojovala len proti jej domnelým nepriateľom, lenže neskôr prišla akási potreba vyčistiť aj vlastné rady od zradcom a konšpirantov. V knihe sú uvádzané ako tajné organizácie TAVORE (Tajní Vojska Revoluce), čiže ŠtB od roku 1947 do roku 1953 a neskôr REPOTA (Revoluční Policie Tajného Vojska), teda ŠtB od roku 1953. Táto zmena je jasne ukázaná: "Plukovník Artur podal svým mužům stručnou, ale tím závažnejší zprávu: zavilí reakcionáři se pokoušejí proniknout do TAVORE, v němž správně vidí nejmocnejší štít revoluce; proto vytvořena nejvyššími místy Revoluční Policie Tajného Vojska, krátce REPOTA, pro niž vyčleněn útvar Prvního, aby navenek dál podléhal velitelství TAVORE, ve skutečnosti však nad ním bděl." /47
Tieto dve organizácie, či už fiktívne alebo skutočné, mali neobmedzenú moc a v podstate nebolo možné ich nijak kontrolovať. Typickým príkladom boli mučiace techniky, ktoré vytiahli priznanie aj z tých najtvrdších: "Ten po krátké přestávce, kdy se všichni mrákotně prospali, zatímco pacienta dal trochu dohromady lékař, mobilizoval všechny síly i zkušenosti. Za dalších dvacet čtyri hodin byl pacient bez zubú, bez vlasú, bez nehtů i bez prsních bradavek, ale - bez doznání. Hrozil debakl. A tehdy poprvé přišla Šimsovi na pomoc fantazie, která ho měla zanedlouho dovést k dvojité ešce a ješte pozděj k jeho prevratnému vynálezu. Teď vzal ze zoufalství loupáček na ořechy, které si se sebou nosil čerstvý nekuřák Šestý, a dal se s ním do genitálií.

Nechával je dosud stranou, jako by tušil, že jsou nejdokonalejším dílem přírody, které bude mít nad ním samým magickou moc. Bože, řekl úpenlivě on ateista, což svědčilo o jeho situaci, jsi-li, pomoz mi! Ještě pořádne nezačal, když se stal zázrak. Pacient chraptivě vykřikl, otevřel víčka bez řas a řekl bezzubými dásněmi huhlavě, ale zřetelně:
-Ofm ...a ...dvafátý..." /48

6.2.Korupcia

Jasná ukážka zvrátenosti štátnej moci je samotný Doktor. V podstate bezvýznamný a ľahko nahraditeľný úradníček mal v rukách silu o akej sa nesnívalo ani tým najvyššie postaveným v celom štáte. Ako sme už spomenuli v Doktorovej charakteristike, táto moc pramenila z vďaky vplyvných, ktorí mu oplácali jeho pomoc za rýchle a nenápadné zháňanie lístkov na popravy: "..., náhoda mi vnukla ideu, prokurátor, který byl beze mne ztracen, mi musel dát napříšte tři, pět a pak i více vstupenek, které jsem obratem dúvěrně nabídl jiným pánúm, co ode mne něco chteli, čímž jsem získával pověst muže s vlivnými styky a možná s dvojím zaměstnáním, bouřlivá doba spustila brzo velekolotoč, takže když jste dělal krajského prokurátora, byl jsem při tom zas, jen lístky mi obstaral jeho nástupce, kterému jsem je předtím sháněl já, a když vám prošla rukama třetí runda, byl jsem už jen Doktor a nikto nevěděl o téhle díře, zatímco manželka neví dodnes o Doktorovi." /49

6.3. Výchova v školách a rodinách

Autor sa snažil poukázať na chybnú výchovu spôsobenú socialistickým systémom. Ten vyrábal z nevinných detí udavačov či dokonca vrahov. Rodinné prostredie a jeho vplyv na psychiku dieťaťa bol ukázaný na všetkých študentoch SUPOV-u, ale najvýraznejšie snád na Richardovi. Rodičia, ktorí pre neho nemali pekného slova a ani pochopenia. Mäsiari a výchova im vlastná: "Vešla Richardova matka s mísou, ze které se kourilo. Ráznými pohyb - kdysi dovedla omráčit pestí tele - nalila obema mužúm polévku. -Rybí? rekl starší, proč ne dršťkovou?
-Polib mi prdel! rekla matka, usedla k vánočnímu stolu."/50.
Smrť ich syna ich taktiež nedonútila k nejakému výraznému prejavu smútku a reagovali spôsobom im vlastným: "-Do prdele, rekl Richardúf otec, to nám ten posranej rok pekne začíná!
-Tak, rekla Richardova matka, a vnuci jsou v hajzlu. ..... -Nač ty kecy! Kdybysme vám i roztrhli riť, chlapce nám stejne nevyserete...!"/51
Dalším extrémom bol prístup Lízinkiných rodičov. Zatiaľčo Richard sa musel starať sám o seba, Lízinka nebola vôbec nútená k akejkoľvek aktivite.

Všetko, čo potrebovala, jej zabezpečili rodičia, teda skôr matka.
Kritický pohľad autora sa naplno prejavil pri opise SUPOV-u, kde poslaním samotnej školy bolo vychovávať vrahov, či "úkonárov" ako ich nazývali oni sami. Tento jedinečný príbeh sám poskytuje množstvo autentických dôkazov a tak nie je potrebné túto tému dalej rozoberať.

6.4. Trest smrti

Hlavným motívom, témou a nepochybne i všetkým podstatným ostatným bol určite trest smrti. Jeho morálne zdôvodnenie je v úzadí a autor sa orientuje viacmenej na techniku prevedenia, v čom podľa neho spočíva humánnosť tohto aspektu ľudskej historie. Utrpenie nepovažujú hlavné postavy za dôležité, dôraz kladú na výchovný a odstrašujúci účinok, a preto sa tiež často pohoršujú nad diletantami, ktorí len kazia dobré meno ich záslužného povolania.
Potreba kvalifikovaných odborníkov je podľa nich nevyhnutnosťou, bez ktorej by sa moderná spoločnosť vonkoncom nezaobišla: "-Ale, namítl Vlk, co zmúže pár osamelých rváčú v dobe, kdy Evropu obchází strašidlo humanismu?"./52
Súdny človek však nemôže pochybovať o Kohoutovom zámere zironizovať celý tento bezúčelný nástroj štátnej moci. Ved už v predhovore pred románom hovorí, že chce prispieť svojou troškou k tomu, aby sme sa jedného nezobudili do sveta bez katov. Táto myšliene vyznieva síce pravdivo v spojitosti s príbehom, ale ked sa bližšie pozrieme na autorov život je jasné, že sa len vysmieva z trestu, ktorý podľa neho neslúži cieľu s akým bol pôvodne performovaný.

6.5. Deviácie

Po prečítaní románu má človek dojem, že autor pracoval na psychiatrickom oddelení nemocnice (možno bol dokonca sám pacientom...). Množstvo rôznych psychických úchyliek opisovaných v knihe dokazuje, že informácie vydávané vtedajším režimom o mentálnom stave populácie neboli až tak celkom pravdivé, a že zločincami neboli vtedy len triedni nepriatelia, ale aj vrahovia, násilníci a im podobní.
Mohli by sme začať Simsovou nadmernou sexuálnou aktivitou a zvláštnym prístupom k ľudským vzťahom, ked stačilo, aby zapadla západka v jeho mozgu a bol schopný zabiť i vlastnú mater, pokračovať Doktorou záľubou v sledovaní zákazníckych exitov a ich toporiacich sa falusov, ked visio mortis prináša posledný vrchol v ich živote; a skončiť Vlkovou polygamiou s prvkami pedofílie hraničiacej s nymfomániou.

7. KOMPOZÍCIA A ŠTÝL

Román Katyně sa vyznačuje neobvyklou kompozíciou, ktorá spočíva v častom striedaní dejových pásiem. Pomocou náhlych strihov, retrospektívy a digresií prechádza aktuálne rozvíjané dejové pásmo do ďalšieho.

Tento jav je dosiahnutý presahovaním do nasledujúcej kapitoly alebo začatím ďalšej kapitoly na konci predošlej bez akéhokoľvek grafického signálu (kapitoly sú oddelené číslami, no ich skutočné delenie je viac menej orientačné). Tento spôsob písania slúži na zvýšenie dynamiky rozprávania.
Ďalší neobvyklý kompozičný prvok je priama reč. Kohout uvádzacie vety na miesta, kde pôsobia umelo a rušivo a niekedy znemožňujú pochopenie priemej reči postáv. Priama reč navyše nie je oddelená interpunkčnými znamienakmi.
Kohoutovo suverénne rozprávanie je často prerušované úvahami postáv (často uvažujú nad udalosťami, ktoré sa ich bytostne dotýkajú, napr.Vlk a Doktor o zakázaných filmoch z nacistických popráv, či o stále sa znižujúcom počte zákazníkov).
Vlk, Doktor a Šimsa často citujú z rôznej literatúry zaoberajúcej sa problémom "úkonářstvi". Ako autor sám naznačil, citované zdroje sú autentické a presné. Naviac sú do knihy vložené s podtitulom Dokumenty plány vyučovania na SUPOV-e.
Absurdita je hlavným prvkom celého románu, ktorý je práve pre svoj štýl zaradený do postmoderny. Experimenty s formou, jazykom a najmä samotným príbehom sú typické práve pre tento typ literatúry.
Jazyk rozprávača nie je celkom neutrálny, vyznačuje sa typicky Kohoutovskou ironiou a najmä objektivitou, ked sám autor nehodnotí konanie postáv. Jazyk postáv je prispôsobený prostrediu z ktorého pochádzajú, napr. Simsa: propíchal, vojetým, pacienti, zákazníci,.. často sa tu vyskytujú expresívne výrazy a vulgarizmy, cudzie slová a odborné pomenovania. 8. VLASTNÝ NÁZOR

8.1. Môj pohľad
Vždy som rád, ked môžem slobodne a pokojne prejaviť svoj názor, ale vzhľadom na to, že mi nebolo umožnené ukázať môj pohľad na prezentácii pred celou triedou, nevidím dôvod prečo by som tak mal učiniť tu.....

8.2. Ako to vidím ja

Tak isto. 9. ZOZNAM CITOVANEJ LITERATÚRY

T1. Pavel Kohout : Zivot v tichém dome. Praha, Dilia 1990, str. 3
T2. Pavel Kohout : Zivot v tichém dome. Praha, Dilia 1990, str. 11
T3. Pavel Kohout : Zivot v tichém dome. Praha, Dilia 1990, str. 56-57
T4. Pavel Kohout : Zivot v tichém dome. Praha, Dilia 1990, str. 113
T5. Pavel Kohout : Ten žena a ta muž. Praha, Mladá Fronta 1999, str. 22
T6. Pavel Kohout : Ten žena a ta muž. Praha, Mladá Fronta 1999, str. 48
T7. Pavel Kohout : Hvezdná hodina vrahú. Praha, Mladá Fronta 1995, str. 156
1. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 23
2. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 71
3. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 73
4. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str.

215
5. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 217
6. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 262
7. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 344
8. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 23
9. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 155
10. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 155
11. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 150
12. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 55
13. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 73
14. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 156
15. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 207
16. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 318
17. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 17
18. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 133
19. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 151
20. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 154
21. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 347
22. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 128
23. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 130
24. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 111
25. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 144
26. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 58
27. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 103
28. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 143
29. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 144
30. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 59
31. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 59
32. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 85
33. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 60
34. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 56
35. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 57
36. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 94
37. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 94
38.

Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 56
39. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 57
40. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 280
41. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 56
42. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 19
43. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 30
44. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 339
45. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 118
46. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 125
47. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 173
48. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 178
49. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 323
50. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 57
51. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 145
52. Pavel Kohout : Katyně. Praha, Československý spisovatel 1990, str. 89.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk

Pavel Kohout Katyně