Pred smrťou spoznal pravú tvár svojich dcér, ktoré neveria, že je tak ťažko chorý a neprídu ho pozrieť."Mají své starosti, spí, nepřijdou. Viděl jsem to. Teprve když člověk umíra, pozná, co jsou to děti! Dáte jim život, ony vás z něho vyštvou."(str. 220)

Na pohreb dcéry neprišli, poslali len prázdne koče. Rastignac bol snáď jediný človek, ktorého sa smrť otca Goriota ozaj dotkla."Evžen hleděl do hrobu a pohřbil do něho svou poslední slzu, již se zrodila z posvátného dojetí čistého srdce, slzu mladého muže, jednu z těch slz, již ze země, kam skane, vytryskne rovnou k nebesům."(str. 236)

Myšlienkový rozbor románu:

Hlavná postava - otec Goriot - vzor otcovskej lásky. Riadi sa neuvedomene slovami: Viera - nádej - láska. Najprv v lásku svojich dcér veril, potom aspoň dúfal, no nadovšetko ich miloval. Jeho láska ho najprv dohnala do penziónu, potom do ťažkej finančnej situácie a napokon k smrti. Svoje dcéry najprv preklína, no nakoniec im odpustí.

Anastázia de Restaud - pod silným vplyvom milenca Maximiliána. Nie je zlá, má rada otca, ale hanbí sa za neho.

Delfína de Muncigen - ešte viac miluje otca, ako sestra. Z lásky k Rastignacovi sa stáva pod jeho vplyvom lepšia.

Evžen Rastignac - kladná postava s niektorými zlými sklonmi: vypožičiavanie peňazí od matky a sestier, dvorenie slečne Viktoríne nie z lásky, mal však citlivú povahu a bol jediným Goriotovým priateľom.

Vautrin - i keď má byť ako postava záporná, je kladný, požičiava ľuďom peniaze, nezrádza priateľov. Jeho záporná vlastnosť je výsmech z otca Goriota.

Jazykové prostriedky v románe:

1. Opis: "Paní Vauquerové je asi padesát let a podobá sa všem ženám, které potkalo neštěstí. Pohled má skelný, nevinné vzření dohazovačky, která se čepýři, aby ji bylo víc zaplaceno, co by smířilo její osud obětovat třeba Georgesa nebo Pichequa, kdyby Georges nebo Pichequu ještě obětováni být mohli. Nicméně je v podstatě dobrá žena, jak říkají stravíci, kteří si myslí, že je chudá, když ji slyší, jak naříka a kašle jak oni sami."(str. 12)

2. Dialóg:"Jak jste se dostali domů?" zeptal se Vautrin.
"Pěšky", odpověděl Evžen.
"To já zas", řekl pokušitel, "bych nestál o polovičaté radovánky. Chtěl bych tam jet kočárem, sedět v lóži a zase se pohodlně vrátit. Všechno, nebo nic! To je mé heslo."

3. Autorská reč:"Ubohý student nevěděl, že baronka byla roztržitá a očekávala od pana de Marsay jeden z oněch osudně rozhodných dopisů, jež rvou nitro. Všecek šťasten svým domnělým úspěchem, doprovodil Evžen vikomtesu až k slupovému podjezdu, kde každý čeká na svůj kočár.".