Emile Zola Zabiják

Strhující příběh točící se okolo dívky Gervaisy a její rodiny vynesl autorovi mnoho příznivců z řad kritiků. Knihu však doprovázelo při jejím prvním uveřejnění na pokračování v pařížském večerníku Le Bien public i mnoho nesnází, neboť byla zároveň odsouzena tehdejší společností. Gervaisa je matkou dvou dětí a čeká na Lantiera celou noc. Její milenec přijde ráno opilý, uštědří jí pár kopanců, sbalí peníze a vypaří se. Důvodem jeho odchodu je jiná žena. Neklidná a naštvaná pradlena Gervaisa jde zuřivě do práce, kde se setká s její sestrou Virginií. Jak se ta děvka naparuje, panečku! Obě pradleny se rafnou a zmalujou se vřící vodou i krví. O tři neděle později se Gervaise začne dvořit rozumný klempíř Coupeau. Dlouho na ni naléhá, až podlehne. Coupeau není opilec, nebil by jí a řemeslo zastává jako žádný jiný. Pak se koná svatba. Coupeaovi příbuzní Lorilleuxovi jsou však proti Gervaise odpočátku uměření. Vždyť má dva parchanty a naparuje se jako nějaká fajnofka! Sami se však nedokáží zamyslet nad svojí ukrutnou lakotou, která pramení z jejich povolání. - Živí se výrobou zlatých řetízků. Svatba se odehrává za mohutného lijáku, který je podle paní Lorilleuxové předzvěstí špatného manželství. Gervaisa si od ní vyslouží hanlivou přezdívku "Pajda" pro svou nepatrnou vadu na kráse. Brzy nato se Copueutovým narodí malá Nana. Do sousedního bytu se nastěhují příjemní Goujetovi, ke kterým cítí Gervaisa upřímnou náklonost. Mladý kovář Goujet se do své sousedky, výborné hospodyně, od prvního okamžiku tajně zamiluje. Minou tři roky, po které Gervaisa vychovává svou malou dcerušku a pošle syna Štěpána do internátní školy v rue de Chartres. Když mají ušetřeno 600 franků, popadne Gervaisu ctižádostivý sen: vlastní prádelna. Ve Zlatnické ulici, tam co bydlí Lorilleuxovi, je jeden krámek k mání. Celý sen jde ale stranou, neboť její manžel spadne při práci ze střechy a je těžce raněn. Gervaisa utratí veškeré úspory za domácí léčení, protože odmítá odvést svého muže do nemocnice. V Coupeauovi, který rok nepracoval, nastává duševní převrat. Trpíce nudou, začne potichu navštěvovat hostince se svými kamarády Perkem a Telecí nožičkou. Goujet se nabídne půjčit Gervaise oněch 500 franků na založení prádelny. Lorilleuxovi pění zuřivostí, když se té pajdě dobře daří. Jejich lakota vyžene z domu i maminku Coupeauovou, která si na své hostitele stále stěžuje. V krámku je místa dost, a tak bydlí s Coupeauovými.

Brzy nato je navštívý Virginie, nyní Poissonová (manželka strážníka), s kterou se Gervaisa usmíří. A protože na devatenáctého června připadá Gervaisin svátek, jsou všichni zváni na královskou hostinu o 7-8 chodech. Jak teď Lorilleuxovi vyvádí, to se až nedá vypovědět! Vždyť se ta pajda naparuje před celou čtvrtí. Ale fakt je ten, že si k ní prádlo odkládá každý. Na hostinu pozvou i starého žebráka Bru, který nemá co do úst, jak je den dlouhý. Na protější ulici se potuluje Lantier a Coupeau ho má zrovna tak dost. Oba se však po krátičké hádce obejmou a i Lantier je pozván na hody. Od toho dne je v prádelně Lantier pečený vařený, a nakonec se ke Coupeaům i přestěhuje. Klouboučník je nyní švihák, protože vedl menší továrnu. To je však již minulost a Lantier vyjídá Gervaise krám. Má rád jen drahá jídla, neplatí za ubytování a Coupeaua nechává propadnout alkoholu. Vedlejší dějová linie sleduje sousedy Bijardovi, u kterých starý Bijard svou ženu v opilosti ukope. Chudák osmiletá Lalie se musí sama starat o celou rodinu. Zpět však ke Coupeauovým, neboť Gervaisa navštěvuje občas kováře Goujeta. Jejich vztah je ale spíše platonický a dostává se nejdál na jeden polibek. Rozežraný a v ulici velice oblíbený Lantier si postupně Gervaisu podmaní, a ani Coupeauovi nevadí, když jeho žena tráví noc s oběma. S prádelnou to jde od desíti k pěti, Coupeau pije jak doga a Lantier vyjídá krám. Matka Goujetová si u nich už nenechává ani prát a její syn je naštvaný z věcí, které se kolem jeho lásky dějí. Malá Nana řádí jak pominutá, její rodiče se perou. Nakonec rodina přichází o krám (to již bez Štěpána, který se osamostatňuje) a bydlí v šestém poschodí na schodišti "B" naproti Bijardovým. Coupeau nezřízeně pije, párkrát skončí i v blázinci, neboť ho pronásledují krysy. Svou Gervaisu a dceru Nanu ustavičně bije a hlavní útěchu hledá v alkoholu. Lantier se již zařídil u Poissonových, kteří se přestěhovali do Coupeautovic bývalého krámu a zařídili si obchod s cukrovinkami. Dalším výjevem je smrt maminky Coupeauové, na jejíž pohřeb nejsou ochotni hamižní Lorilleuxovi ani přespět. Gervaisu zachrání Bochovy a Goujet. Starý Bijard svou šikovnou dceru často bije a přivazuje k posteli. Lalie vše bere s úsměvem a stará se ochotně o domácnost. Poté co Nana uteče z domova ji Gervaisa navštíví a spatří na smrtelném lůžku. Zmrzačená chuděrka následuje osud své mámy a podléhá zraněním, které způsobil její otec. Coupeuovi na jedné taneční zábavě naleznou Nanu a dají jí co proto. Po týdnu však znovu uniká, až nakonec odejde navždy.

Gervaisu již nikde nechtějí zaměstnat, a tak věří ve svého muže, který má přinést 14 denní výplatu. Coupeau však s výslužkou uteče a celou ji propije. Svou ženu pošle na ulici, ať si vydělá sama. Každý ji však odmítá. Promočená a zmrzlá narazí na Goujeta, který ji doma pohostí. Jen polibek, to je vše v jejich vztahu. Coupeaua viděli celý týden zlitého jako žok a Perko všechno platil. Oženil se totiž s prachatou paničkou a peněz má dost. Coupeau skočí do řeky a chcípá u svaté Anny. Situace je opravdu vážná, protože mu tancují ruce, nohy i břicho. Má vidiny, že s někým mluví a žerou ho krysy. Cokoliv pije (limonáda, voda) má pro něj příchuť kořalky, Chuťové buňky to tak cítějí. Lorilleuxovi i ostatní se jen sázejí, kdy pojde. Pajda je samozřejmě o všem informuje.

Lékař znovu vstal a poslouchal Coupeaua, který teď za bílého dne viděl zase přízraky. Zdálo se mu, že vidí na stěnách pavučiny velké jak lodní plachty. Potom se z těch pavučin udělaly sítě a oka se na nich stahovala a zase natahovala, divná hračka! Oky se provlékaly černé koule, opravdové eskamotérské koule, napřed malé jako kuličky na hraní a potom velikánské jako dělové koule. Rostly a zase se smršťovaly, to všechno jen proto, aby ho dopalovaly. Najednou vykřikl: "fuj, krysy! Koukejte, teď jsou tady krysy!"
To z koulí se najednou udělaly krysy. Ohavná zvířata rostla, provlékala se sítí, skákala na matraci a tam mizela. Objevila se také opice, vyskočila ze zdi, skočila zpátky a pokaždé se k němu přiblížila tak blízko, že couval strachy, aby mu neukousla nos. Najednou se všechno změnilo, zdi asi začaly dělat kotrmelce, protože Coupeau pořád křičel, zajíkaje se hrůzou a vzteky: "Tak vy takhle! Au! Jen si se mnou házejte, mně je to fuk! .. Au! Barák! Au! Dolů s ním! .. Ano, jen si vyzvánějte, vy flanďáci zatracený! Ven si hrajte na varhany, abych nemusel zavolat strážníka!...
.. Po dalších vyčerpávajících halucinacích, které trvaly tak tři dny ze sebe vyrazí srdcervoucí výkřik, zakopne o matraci a naznak se svalí ...
Lékaři odešli. Gervaisa tu zůstala s asistentem; asi za hodinu řekla zase tiše: "Pane doktore, pane doktore, už je mrtvý ..." Ale asistent se podíval na nohy a zavrtěl hlavou. Bosé nohy, vyčuhující z lůžka, tancovaly pořád. Nebyly zrovna nejčistší a nehty na nich byly ukrutně dlouhé. Tak minulo ještě několik hodin. Najednou nohy ztuhly a znehybněly. Tu se asistent otočil k Gervaise a řekl: "Tak je povšem" - Až teprve smrt dokázala ty nohy zastavit. Po Coupeaově smrti měla Gervaisa málo šancí na přežití.

Párkrát si ještě chléb do úst vyžebrala a zaujmula díru ve zdi po starém Bru. Jednou si však nějaký nájemník všiml, že pradlena je celá zelená a nedýchá. Tak skončil život manželů Coupeauových, kteří zemřeli na svou lásku k alkoholu. Zola se osudu jejich rodiny věnoval i dále v knize Nana, která vypráví o strastích a životě jejich dcery.