Paradoxně až těsně před smrtí autora jeho národ pochopil, jak velkým je spisovatelem.



Forma díla
Dostojevskij je opravdu jedinečný ve svém způsobu vyjadřování, a proto se těžce hledají nějaké absolutní znaky, kterými by se dílo dalo charakterizovat.
Zločin a trest je epické dílo. Má velký rozsah. Lidský život je velice komplikovaný, a tak
i kniha, která o životě pojednává, je z útvarové stránky velmi složitá. Je to román, neboť tu vystupuje velké množství postav, má více dějových linií.
Dostojevskij se stal tvůrcem polyfonního románu. Rozbil v podstatě ustálenou formu monologického románu a vytvořil zásadně nový prozaický druh v evropské i světové literatuře. Dílo Zločin a trest je psychologický román. Znamená to, že do nejmenších detailů rozpitvává duši a duševní stavy hrdinů v mnohých situacích formou střetávání protikladných stavů a pocitů. Zobrazení vnitřních reakcí postav je pro autora mnohem důležitější než objasnění vnějších motivů, které předurčují hrdinovo chování.
Dostojevského dílo tedy není pouhou kriminalistickou zápletkou, nýbrž složitou analýzou do hloubky lidské duše se vším, co k ní patří. Obsahuje jak psychologické prvky, tak i filozofické zamyšlení.
Dílo je rozčleněno na šest částí a epilog. Každá část se skládá z pěti až osmi kapitol. Děj v každé části kulminuje a vrcholí většinou v závěrečné kapitole. Z globálního hlediska děj postupně graduje, přicházejí nové postavy, stávají se nepředvídatelné události, až nakonec přichází rozuzlení v závěru. V epilogu se dovídáme, co se stalo s hlavním hrdinou po přiznání, ale jinak román zůstává otevřený, nedokončený a autor nám v této části nechává prostor pro zamyšlení.



Interpretace díla
Hlavní hrdina Rodion Romanovyč Raskolnikov opustil z nedostatku peněz právnickou univerzitu. Žije v pronajatém zatuchlém pokojíku nedaleko centra města. Jeho jediný příjem jsou peníze občasně zasílané jeho matkou Pulcherijí Aleksandrovnou, která je pro něj šetří ze své nuzné penze. Raskolnikov žil již několik dní naprosto flegmaticky, bez jakéhokoli zájmu se například nasytit. Přesto v jeho hlavě neklíčila žádná pozitivní myšlenka, aby něco změnil na této situaci. Pravděpodobně stísněný prostor, ve kterém žil, mohl za to, že v něm začala klíčit jiná, naprosto zrůdná myšlenka, jak přijít k penězům. Představoval si určitého „nadčlověka“, na nějž by se nevztahovaly obecně platné morální zásady. Všechno jeho jednání by totiž bylo v zájmu dosažení vyšších cílů. Za příklad si bral Napoleona, věřil, že měl právo spáchat zločin v zájmu vyšších cílů, a tímto by mohl být ospravedlněn z téměř jakýchkoli přečinů.