Švanda je nešťastný a nadává na svoji hloupost a na svůj život. Tu za ním přijde Rosava a poví mu, že je jeho matkou. Stane se kvůli tomu divou ženou. Ostatní divé ženy se už těší, jak jejího syna zabijí. Rosava však doufá v lásku Dorotky, která jediná ho může zachránit. „ DIVUKA : To jsme my tu ještě,
vezmem hocha v tuhé kleště,
by se nemoh ani hnout;
uvidíme, kde je síla větší.
ROSAVA : Láska nade všecko předčí !
To si strojte ouklady a
užívejte násilí ;
když je se mnou láska v spolku,
marné vaše ousilí ;
berte všechny živly ku pomoci,
láska odolá i pekla moci.“
Švanda se navrátí domů a začne pít, je nešťastný kvůli Dorotce. Ta se však i s Kalafunou navrátila v pořádku. Na Švandu se však zlobí. Jednou navečír za ní přijde Rosava :
„ ROSAVA (venku) : Dcero Trnkova !
DOROTKA : Co jest? Kdo to volá?
ROSAVA : Neznáš mě již?
DOROTKA : Ha, jestli mě nemámí soumrak a podivný šat, - tedy jsi -
ROSAVA : Tvoje přítelka.
DOROTKA : Pojď dál !
ROSAVA : Nesmím ; ohniště je umeteno.
DOROTKA : Ó nebesa !
ROSAVA : Nestrachuj se.
DOROTKA : Ty jsi -
ROSAVA : Divá žena - ano, z materské lásky k tvému milenci. Ó neopouštěj ho - a vyveď z nebezpečenství. Vidím, že ho posud miluješ.
...
ROSAVA : O půlnoci na popravišti !“
Mezitím Švanda zjistí, že Dorotka je zpátky, ale že už ho nechce. Přemýšlí, jak navrátit její lásku. Vocilka, který se vrátil s ním, mu poradí, ať o dnešní půlnoci nazbírá kvítí na popravišti. Chce přitom Švandu zabít a ukrást mu jeho kouzelné dudy. Všichni jdou tedy na půlnoc na popraviště. Vocilka Švandovi v lese zmizí a Švanda dojde na popraviště sám. Tam už na něj čekají divé ženy :
„ DIVUKA : Hola, dudáku ! Okaž, co umíš ! Budeme-li spokojeni, dostaneš tučnou vejslužku.
.. mezitím jej uvedou doprostřed na povýšené sedlo. On počne hrát divoký galop, hosté ho tancují v několika kolech, pak divě skrz naskrz, ku konci počne bít hlubokým tónem dvanáct - a při poslední ráně zhasnou všechna světla, tancující zmizí, až na prostřední okolo Švandy, ježto jako duchové stále tancují. - Scéna promění se v pustou krajinu, země se otvírá a z ní vystupují duchové, též okolo Švandy v kolo se sestupující, takže nemůže tento ven. Kolem pustá tma, kde stála světla, viděti sovy, jichžto skřehot se chvílemi ozývá.“
Najednou se tam ale objeví Dorotka a Švandu zachrání :
„DOROTKA : (zahlédne kolování duchů, ztrne, zmuží se pozvedne ruce k nebesům, běží dozadu, tam zvolá) : Ve jménu Páně !
(Skočí do kola, uchvátí Švandu a vleče ho z kola až kupředu.